37 C 216/2025-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 19. 9. 2025 se žalobce požadované domáhal zaplacení částky 130 908,90 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zprostředkování přepravy uzavřené dne 24. 8. 2024, kterou žalobce pro žalovanou zajistil, a kterou mu žalovaná neuhradila. Předmětná částka byla žalobcem žalované vyfakturována fakturou č. , hodnota, ve výši 29 524 Kč se splatností do 18. 7. 2025 (ke dni podání žaloby zbývalo uhradit 24 755,60 Kč), fakturou č. , hodnota, ve výši 19 965 Kč splatnou do 25. 7. 2025, fakturou č. , hodnota, ve výši 25 579,40 Kč splatnou do 1. 8. 2025, fakturou č. , hodnota, ve výši 28 301,90 Kč splatnou do 8. 8. 2025 a fakturou č. , hodnota, ve výši 32 307 Kč splatnou do 15. 8. 2025.2. Žalovaná nárok žalobce co do důvodu uznala, nicméně zpochybnila jeho výši, přestože je pravdou, že z důvodu na straně svých příjmů ho nemohla uhradit. Na svůj dluh postupně hradila, ke dni 19. 10. 2025 jí na jistině zbývá uhradit ještě částku 110 400 Kč.3. Žalobce uvedl, že po podání žaloby žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 37 008,90 Kč, a proto vzal žalobu v tomto rozsahu s příslušenstvím zpět. Podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.4. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané, že žalobce pro žalovanou zprostředkoval dle uvedené smlouvy přípravu, za kterou mu vznikl nárok na ve fakturách a v odstavci 1. tohoto odůvodnění uvedené částky, kdy zjištěné vyplývá s jednotlivých faktur a jejich příloh, ze smlouvy ze dne 24. 3. 2025 a zejména ze shodných tvrzení účastníků. Na svůj celkový dluh z předmětných faktur ve výši 135 677,30 Kč žalovaná uhradila celkem částku 41 777,30 Kč, jak soud zjistil z tvrzení žalobce, kterému v tomto ohledu neměl důvod nevěřit. Dlužno dodat, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto ohledu tížilo žalovanou, která se k jednání nedostavila, a nemohla tak být v tomto směru poučena. Dosavadní tvrzení žalované ze dne 19. 10. 2025 toto zjištění ve výši aktuální k tomu dni potvrzuje. Z dosavadní komunikace stran se podává, že žalovaná i v té době svůj dluh vůči žalobci uznávala a postupně, i po doručení předžalobní výzvy jej hradila.5. Dle ustanovení § 2445 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”) smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. V projednávané věci dle dohody žalobce pro žalovanou zprostředkoval uvedené přípravy, ta mu však za to v plné výši neuhradila dohodnutou provizi, a tak ji k tomu ve zbývající částce 93 900 Kč zavázal soud, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce požaduje až od 20. 11. 2025. Co se týče nároku žalobce na náhradu nákladů uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč za každou dlužnou fakturu, dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. V projednávané věci se jednalo o vzájemný závazek podnikatelů, a proto podmínky pro přiznání částky 1 200 Kč byly splněny. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl i ohledně náhrad nákladů za uplatnění pohledávky a stanovil žalované lhůtu k plnění ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ třídenní. Pokud žalovaná navrhovala plnění ve splátkách, z důvodu, kdy se nedostavila k jednání, nemohl soud zjistit, zda jsou v jejím případě k plnění ve splátkách důvody. a rozhodl, jak uvedeno výše.6. Procesně plně úspěšnému žalobci, když k částečnému zastavení řízení došlo z důvodu plnění žalované po podání žaloby, soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou za 5 úkonů právní služby po 6 340 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 18. 12. 2025, předžalobní výzva a účast při jednání soudu) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za 5 úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou soudního poplatku ve výši 5 237 Kč. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo zástupce žalobce, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla Škoda Scala za cestu , adresa, a zpět ve vzdálenosti 2 x 90 km. Průměrná spotřeba benzínu činí dle TP 5,3 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 573/2025 Sb. činí 34,70 Kč za 1 litr benzínu, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 5,90 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 2 293 Kč. Částka za odměnu advokáta, režijní paušály, cestovné a náhradu za ztrátu času pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 7 611 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 49 091 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce.