72 C 179/2024-99 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 4. 2. 2023 prostředky komunikace na dálku právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , aniž by byla s to doložit ověření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění navazujících dodatků, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 29 742 Kč spolu s příslušenstvím do 26. 2. 2023. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % žalované částky, kromě toho žalobkyně požadovala zaplacení náhrady nákladů za upomínání a náklady za mimosoudní vymáhání ve výši 265 Kč. Pohledávka byla ke dni 7. 8. 2023 postoupena , právnická osoba, a dne 18. 9. 2025 na žalobkyni.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Na základě částečného zpětvzetí žalobkyně bylo řízení částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2025, č. j. 72 C 179/2024-67, co do kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty, neboť žalobkyně nemůže prokázat ověření úvěruschopnosti žalovaného.5. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 4. 2. 2023 uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 700 Kč. Dne 5. 2. 2023, 6. 2. 2023, 7. 2. 2023, 12. 2. 2023 a 13. 2. 2023 bylo uzavřeno 8 dodatků navyšujících poskytnutou částku až na 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit 29 742 Kč do 22 dnů. Úroková sazba činila 314,70 % a RPSN 3 517,1 %. (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o platbě a dodatků ze dne 5. 2. 2023, 6. 2. 2023, 7. 2. 2023, 12. 2. 2023 a 13. 2. 2023).7. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postupně vyplatila částku 25 000 Kč (zjištěno z výpisů z běžného účtu).8. Právní předchůdkyně žalobkyně se pokusila o mimosoudní vymáhání věci (zjištěno z výpisu úkonů ze dne 14. 12. 2023)9. Žalovaný byl vyzván k úhradě 34 288,23 Kč nejpozději do 8. 10. 2023, dále byl žalovaný vyzván k úhradě 33 867 Kč před podáním žaloby do 12. 12. 2023 (zjištěno z výzvy ze dne 18. 9. 2023, předžalobní výzvy ze dne 4. 12. 2023 a podacího archu).10. Pohledávka byla ke dni 7. 8. 2023 postoupena , právnická osoba, a dne 18. 9. 2025 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně uvěodmen (zjištěno ze smlouvy o postoupení ze dne 18. 9. 2025, certifikátu ze dne 6. 12. 2017, seznamu postoupených pohledávek, společného prohlášení smluvních stran ze dne 15. 8. 2023, potvrzení o provedení transakce, oznámení ze dne 14. 8. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2023 a podacího archu11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.12. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.13. Soud se nejprve zabýval platností předmětných úvěrových smluv. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl v obou případech spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).14. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. splnění této povinnost není dle svého vyjádření schopna doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro zjevné narušení veřejného pořádku. Právní předchůdkyně žalobkyně tak žalovanému poskytla plnění ve výši 25 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil. Ostatní nároky uplatněné žalobkyní nejsou s ohledem na neplatnost smlouvy důvodné, neboť postrádají platný smluvní podklad.16. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle o. z. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.17. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla úspěch toliko do částky 25 000 Kč a neúspěch do částky 4 215 Kč a poměr jejího úspěchu tak činí 70 % (85 % úspěch – 15 % neúspěch). Náklady řízení žalobkyně činí 5 937,50 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku 1 158 Kč, dále z odměny za zastupování advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), odměny za zastupování advokátem podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč (částečné zpětvzetí žaloby) a dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a jednoho režijního paušálu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to včetně DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení poměrnou částku 4 156,25 Kč.