72 C 95/2025-20 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 26. 2. 2025 poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela prostředky komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný na úvěr zaplatil jen 53,95 Kč. Žalobkyně požaduje jistinu 5 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší 99,32 Kč, kapitalizovaný úrok 6 374,69 Kč (1,07% denně) a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 164,70 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek, souhlasu se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, předpisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informací pro spotřebitele, výpisu o posouzení úvěruschpnosti a identifikovaných příjmů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 53 200 Kč s úrokem 1,066 % denně a RPSN 2051,60 %. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Součástí smlouvy bylo ujednání o účelně vynaložených nákladech na vymáhání 35 Kč denně (max 490 Kč měsíčně), smluvní pokutě 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení.6. Z přehledu bankovních transakcí se podává, že žalobkyně dne 26. 2. 2025 vyplatila žalovanému 5 000 Kč.7. Z mailu ze dne 30. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně úvěr z důvodu prodlení žalovaného vypověděla a dlužnou částku vyčíslila na 12 276,15 Kč.8. Z výzvy ze dne 8. 10. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že žalovaný byl dne 10. 10. 2025 vyzván k uhrazení dluhu ve výši 12 366,21 Kč do tří dnů.9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.10. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry.11. Soud při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud považuje smluvní ujednání, kterými se žalovaný zavázal k hrazení úroku se sazbou 1,066 % denně (tj. 37,46 % měsíčně) při RPSN 2051,60 % spolu s ujednáním o poplatku za vyplacení tranše a o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ustanovení § 1813 o. z. přitom poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání částky, která byla žalovanému poskytnuta s částkou, kterou má žalovaný uhradit je třeba dovodit, že takto navýšená úhrada je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany slabší strany a ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného.12. Žalobkyně tak žalovanému poskytla plnění ve výši 5 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil jednu denní splátku ve výši 53,95 Kč, byla žalobkyni přiznaná částka 4 946,05 Kč. Žalovaný je proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil.13. Příslušenství je představováno zákonnými úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s tím, že je soud přiznal ode dne následujícího po dni uvedeném ve výzvě ze dne 8. 10. 2025, tedy od 20. 10. 2025 (§573 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.