22 CO 254/2021-150 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozsudkem pro zmeškání označeným v záhlaví uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II). 2. Žalovaná napadá rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že v dosavadním řízení poukázala na skutečnost, že měla oprávněné pochybnosti o tom, kdo je jejím věřitelem (žalobkyně či třetí subjekt). Dále uvádí, že podala Obvodnímu soudu pro Prahu 10 návrh na přijetí peněžní částky do úschovy, tento byl shledán důvodným a částka byla složena do soudní úschovy, čímž žalovaná svůj závazek splnila. Žalovaná není dlužníkem žalobkyně, nárok není dán. Ačkoliv zákon u rozsudku pro zmeškání vytváří fikci nespornosti žalobních tvrzení, soud je přesto povinen takto„ zjištěný“ skutkový stav právně posoudit a rozsudek pro zmeškání vydat jen tehdy, je-li nárok žalobce po právu. Žalovaná nemůže po právu plnit na neexistující dluh. S ohledem na shora uvedené žalovaná již v odůvodnění podaného odporu proti platebnímu rozkazu vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace. Žalovaná se domáhá zrušení odvoláním napadeného rozsudku. V doplnění odvolání žalovaná dále namítá, že rozsudek odporuje ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které rozsudek pro zmeškání nelze brát jako trest, pokud z procesní aktivity žalované strany před jednáním ve věci je zřejmé, že nijak nebránila průchodu práva. Soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalované, tedy zda se vyjádřila k podané žalobě, zda navrhla důkazy ke své obraně. K vydání rozsudku pro zmeškání by měl soud přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalované je zřejmý (usnesení NS sp. zn. 26 Cdo 4849/2016 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 5873/2016 ze dne [datum rozhodnutí]). Postup soudu prvního stupně je dle názoru žalované i v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (nálezy sp. zn. IV. ÚS 2921/13 ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3143/15 ze dne [datum]). 3. Žalobkyně k odvolání uvádí, že odvolání proti rozsudku pro zmeškání založené na zpochybnění skutkového stavu plynoucího ze žalobních tvrzení nemůže být úspěšné, a vyjadřuje se ke skutkovým okolnostem a k právnímu posouzení věci samé. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Ze spisu se podává: Žalovaná podala dne [datum] odpor proti vydanému platebnímu rozkazu. Podáním ze dne [datum] se žalovaná vyjádřila ve věci samé. Uvedla, že nárok uplatněný žalobou představuje jednu polovinu rezervačního poplatku; vylíčila skutkové okolnosti související s uzavřením tzv. rezervační smlouvy a uvedla, že ve sjednaném termínu do [datum] nebyla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě kupní. Žalovaná netrvala na zaplacení smluvní pokuty ve výši poloviny rezervačního poplatku ze strany žalobkyně, a polovinu rezervačního poplatku ji proto vrátila. Majitelé nemovitosti však trvali na vyplacení poloviny rezervačního poplatku jako sjednané smluvní pokuty a právo žalobkyně na vrácení rezervačního poplatku neuznali. Žalovaná odmítla, že by jednala jako zmocněnec prodávajících. Žalované nepříslušelo rozhodnout o tom, komu náleží polovina rezervačního poplatku, a částku proto složila do soudní úschovy. Přijetím do úschovy byl závazek žalované splněn. Žalovaná vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace. K vyjádření žalované ve věci samé podala žalobkyně dne [datum] rozsáhlou repliku, na kterou reagovala žalovaná dalším písemným vyjádřením ve věci samé ze dne [datum]. Zde se podrobně vyjadřuje k jednotlivým bodům argumentace žalobkyně. K prvému jednání ve věci nařízenému se žalovaná ani její právní zástupce nedostavili. 6. V odvolacím řízení se nelze zabývat důvody, pro které žalovaná zmeškala první jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 1910/2000), když toto posouzení je činěno v rámci návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných důvodů dle § 153b odst. 4 o. s. ř. Takový návrh byl již v projednávané věci pravomocně zamítnut. K podanému odvolání tak odvolací soud přezkoumal, zda byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř. 7. Ústavní soud se v mnoha nálezech (např. nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 428/04, nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 63/05, nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2785/07) vyslovil, že při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí soud vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně, apod. K vydání rozsudku pro zmeškání je povinen soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy žalovaný je skutečně nečinný a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje. Rozsudek pro zmeškání je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Článek 90 Ústavy pak stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, přičemž podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale projeví zájem zúčastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (tedy i žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je totiž zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných v zájmu účastníků (§ 1, § 3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku proto musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě a ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě. 8. V daném případě soud prvního stupně pominul, že žalovaná podala včasný odpor, ve věci se opakovaně a podrobně písemně vyjádřila a vznesla relevantní obranu vůči uplatněnému nároku. Pokud soud prvního stupně za této situace přistoupil k vydání rozsudku pro zmeškání, tak v rozporu se shora citovanou judikaturou Ústavního soudu neposoudil podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání uvážlivě a zdrženlivě, a nezajistil tak spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů žalované ve smyslu § 1 a § 3 o. s. ř. S ohledem na aktivní účast žalované na řízení před konáním prvého jednání ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. 9. Ve světle uvedeného odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává.