11 CO 259/2022-73 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] (výrok I.), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] (výrok II.). 2. Soud prvního stupně (dále též„ soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky s poukazem na (dva) exekuční příkazy ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací]), vydané JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem (dále též„ exekutor“), kterými byla přibrána do exekučního řízení vedeného proti jejímu manželovi [příjmení] [jméno] [příjmení], jimiž bylo rozhodnuto o provedení exekuce srážkami ze mzdy žalobkyně a přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně. Exekutor nebyl oprávněn uvedenými způsoby exekuci provádět, neboť dluh, který byl vymáhán, nespadal do společného jmění manželů (žalobkyně a povinného), když tento dluh vznikl z podnikání povinného. Příslušná ustanovení zákona dopadající na exekuční řízení vedené proti povinnému, i s ohledem na zrušení a vypořádání společného jmění manželů (žalobkyně a povinného), neumožňovala vést exekuci formou srážek ze mzdy žalobkyně a přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně. Tento způsob vymáhání je možný až pro exekuční řízení zahájená po [datum], předmětné exekuční řízení však bylo zahájeno v roce 2004. Exekutor tak vydanými exekučními příkazy ze dne [datum], jež byla v rozporu s příslušnými právními předpisy, svým protiprávním jednáním (porušením svých povinností při výkonu veřejné moci) neoprávněně zasáhl do majetkové sféry žalobkyně a v příčinné souvislosti s tímto jednáním způsobil škodu ve výši [částka] sestávající z neoprávněně provedených srážek ze mzdy žalobkyně v měsících srpen až říjen 2014 u jejího zaměstnavatele (ve výši [částka]) a přikázané pohledávky (ve výši [částka]) z jejího účtu vedeného u [právnická osoba] Žalobkyně uvedla se ve věci náhrady škody již jedenkráte obrátila na soud, kdy (v souladu s tehdejším judikatorním výkladem) podala žalobu na exekutora. Řízení však skončilo zamítnutím návrhu, neboť došlo ke sjednocení judikatury v tom smyslu, že odpovědný za výkon exekuční činnosti je pouze stát. Žalobkyně se následně obrátila na žalovanou, která však jejímu požadavku na náhradu škody nevyhověla. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v exekuci (vedené na základě usnesení Okresního soudu - dále též„ OS“ - [obec] ze dne [datum]) na majetek povinného [jméno] [příjmení] vydal exekutor dne [datum] dva exekuční příkazy, kterými rozhodl o provedení exekuce, jednak srážkami ze mzdy žalobkyně, jako manželky povinného (u plátce Hotelová škola, [město] pod [město], příspěvková organizace), jednak přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně, jako manželky povinného (č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba]). Exekuční příkazy byly vydány v době, kdy zbývala k vymožení část pohledávky ve výši [částka] a předběžné náklady exekuce ve výši [částka]. Povinný navrhl (dne [datum]) částečné zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění srážkami ze mzdy žalobkyně a přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně s tím, že vymáhaný dluh nepatří do SJM povinného a žalobkyně. Oprávněný s návrhem na částečné zastavení exekuce nesouhlasil, návrh byl proto (dne [datum]) předložen k rozhodnutí OS [obec]. Exekutor usnesením ze dne [datum] zrušil oba exekuční příkazy (ze dne [datum]) a oznámil OS [obec], že exekuce byla ke dni [datum] vymožena. Povinný v podání ze dne [datum] trval na projednání svého návrhu na částečné zastavení exekuce, třebaže tato již byla vymožena, když při označení exekučních příkazů postihujících majetek žalobkyně za nezákonné by mohlo být vymožené plnění označeno za bezdůvodné obohacení. OS [obec] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 53 Nc 1403/2004 - 59) řízení o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce zastavil s odůvodněním, že exekuce jako celek již byla provedena. 4. Dále soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně vyzvala exekutora k náhradě škody ve výši [částka], tj. k vrácení částky, která byla vymožena postižením její mzdy a účtu ([částka] na vymáhanou pohledávku, [částka] na náklady exekuce). Exekutor (dne [datum]) sdělil, že svůj postup považuje za souladný s platným zněním exekučního řádu a je nutno vyčkat rozhodnutí odvolacího soudu Krajský soud v Ostravě k odvolání povinného usnesení o zastavení řízení o návrhu na částečné zastavení exekuce potvrdil usnesením ze dne [datum rozhodnutí] (č. j. 9 Co 1223/2015 - 61), když shledal správným závěr o absenci nezbytné podmínky pro vedení takového řízení spočívající ve vedení samotné exekuce s tím, že důvody tvrzené povinným v jeho návrhu na částečné zastavení exekuce nemohou vést k závěru, že provedením exekuce došlo k bezdůvodnému obohacení oprávněného na úkor povinného. Podáním ze dne [datum] žalobkyně opětovně vyzvala exekutora k náhradě škody ve výši [částka], což exekutor odmítl (dne [datum]) s odůvodněním, že žalobkyně nepodala návrh na částečné zastavení exekuce stran srážek z její mzdy a postižení jejího účtu. 5. Soud dále vyšel ze zjištění, že žalobou podanou (dne [datum]) k Městskému soudu v Brně se žalobkyně domáhala po exekutorovi zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené prováděním exekuce na základě shora uvedených exekučních příkazů. Soud sice žalobě vyhověl (rozsudkem ze dne [datum]), ale rozsudkem Krajského soudu v Brně (ze dne [datum]) jako soudu odvolacího byla žaloba zamítnuta s tím, že po novele § 32 odst. 1 exekučního řádu účinné od 1. 1. 2013 odpovídá za škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti pouze stát a nikoliv již, souběžně se státem, též soudní exekutor. Dne [datum] se žalobkyně obrátila na žalovanou s požadavkem na zaplacení částky [částka] jako náhrady škody způsobené postupem exekutora. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyřízení žádosti urgovala. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, avšak poskytnutí náhrady škody odmítla. 6. Po právní stránce věc soud prvního stupně posoudil dle ustanovení § 5, 6, 7, 8, 13 a 14 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) s tím, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění tří předpokladů: (a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, (b) vzniku škody a (c) příčinné souvislosti mezi předpoklady a) a b). Dále soud uvedl, že namítaný nesprávný postup exekutora při provádění exekuce spočívající v postižení majetku žalobkyně jako manželky povinného se promítl do vydaných exekučních příkazů. V daném případě tak nepřicházela v úvahu odpovědnost z titulu nesprávného úředního postupu a mohla by nastoupit pouze odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné exekuční příkazy byly exekutorem zrušeny, nestalo se tak z důvodu nezákonnosti, nýbrž v souvislosti se skončením exekuce v důsledku jejího provedení. Řízení o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění postižením majetku žalobkyně bylo zastaveno. Soud proto uzavřel, že neexistuje odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 a § 8 OdpŠk. 7. Dále soud uzavřel, že žalobkyně nevyužila všech procesních prostředků k ochraně svých práv ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk, tj. nepodala návrh na částečné zastavení exekuce (toho se domáhal povinný, nikoliv žalobkyně), a podotkl, že je přesvědčen, že (na rozdíl od povinného) by na straně žalobkyně mohly být dány skutečnosti, pro které by bylo možné o návrhu na částečné zastavení exekuce věcně rozhodnout, přestože již exekuce byla provedena a v době rozhodování o případném návrhu na její částečné zastavení by již neprobíhala. Provedení exekuce totiž představovalo zásah do majetkových práv žalobkyně (nikoliv povinného), důvody pro částečné zastavení exekuce se týkaly vztahu mezi oprávněným a žalobkyní a mohly vést k závěru, že provedením exekuce došlo k bezdůvodnému obohacení oprávněného na úkor žalobkyně. 8. Odkazy žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1361/2012 a 28 Cdo 2150/2012 považoval soud za nepřípadné. K rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1361/2012 podotkl, že se týkalo odpovědnosti soudního exekutora dle exekučního řádu, nikoliv odpovědnosti státu dle OdpŠk. Rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2150/2012 bylo jednak vydáno za právního stavu, kdy podání návrhu na zastavení exekuce nebylo výslovně uvedeno (v § 8 odst. 3 OdpŠk) mezi procesními prostředky, které je poškozený povinen využít k ochraně svých práv, aby mu mohlo být přiznáno právo na náhradu, jednak byl v tomto rozhodnutí formulován závěr, že za okolností v projednávané věci by trvání na podání návrhu na částečné zastavení exekuce představovalo podmínku nesplnitelnou, což v nyní projednávané věci nepovažoval soud za naplněné. 9. Soud uvedl též další důvod pro zamítnutí žaloby, byť pouze pro předčasnost, a to vzhledem k subsidiaritě odpovědnosti státu, tj. principu státu jako posledního dlužníka, neboť soudní judikatura je dlouhodobě ustálena v závěru, že odpověd