11 CO 326/2022-63 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobci [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.); že se zamítá žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.); že žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.). 2. Takto soud prvního stupně (dále též„ soud“) rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že řízení trvalo 4 roky 6 měsíců a 5 dnů. Žalobce požadoval odškodnění za dobu od podání žaloby [datum] do pravomocného skončení řízení [datum] (správně [datum]), když uváděl, že řízení pro něj mělo mimořádný význam, neboť se jednalo o jeho vlastnické právo a právo bydlení. Žalobce vycházel ze základní částky ročního odškodnění [částka], které navýšil o 20% pro význam řízení. 3. Soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil dne [datum], když tato skutečnost byla zjištěna též z potvrzujícího e-mailu ze dne [datum]. Ze spisu Městského soudu v Praze (dále též„ správní soud“) sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] podali žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] a Společenství vlastníků [ulice a číslo] (dále též„ Společenství vlastníků“) žalobu proti žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy, přičemž se domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne [datum] a zrušení rozhodnutí Úřadu městské částky [obec a číslo], Odboru dopravy a životního prostředí, ze dne [datum]. V napadených rozhodnutích se jednalo o povolení stavby a revitalizaci sídlištních ploch„ [příjmení] lentilky“, 1. fáze - dopravní infrastruktura. Společenství vlastníků napadalo též územní rozhodnutí, kde bylo opomenutým účastníkem. Žalobce a Společenství vlastníků tvrdili, že byli opomenutými účastníky i u prvního z rozhodnutí. Dne [datum] byli účastníci vyzváni k úhradě soudního poplatku. Dne [datum] Společenství vlastníků sdělilo, že platba soudního poplatku byla uhrazena ve prospěch žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] správní soud zastavil řízení ve vztahu ke Společenství vlastníků. Dne [datum] zaslal správní soud žalovanému vyrozumění o probíhajícím řízení a žádal o předložení spisového materiálu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne [datum], dne [datum] zaslal správní soud vyjádření žalovaného žalobci. Dne [datum] správní soud nařídil jednání na [datum]. K žádosti žalobce bylo ústní jednání odročeno na [datum], při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci dne [datum]. Tímto rozsudkem soud zrušil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy z [datum] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), přičemž odkázal na znění ustanovení, z nichž vycházel (§ 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3, § 15, § 22 a § 31a OdpŠk), jakož i na článek 6 odst. 1 zákona č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu. Ohledně celkové doby řízení soud prvního stupně shledal, že ve vztahu k žalobci trvala od [datum] (podání žaloby) do [datum] (kdy bylo řízení pravomocně skončeno). Následně uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá, došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá. 5. Požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích shledal soud oprávněným, pouhé konstatování porušení práva by dostačující satisfakcí nebylo. Délka posuzovaného řízení byla delší, než délka přiměřená, proto bylo na místě vycházet z částky [částka] za rok řízení (resp. za dva první roky z částky poloviční). Namítané řízení trvalo 4 roky a 6 měsíců, výše odškodnění tak činí [částka]. Po skutkové i procesní stránce shledal soud věc standardně složitou, podíl žalobce na celkové délce posuzovaného řízení vyhodnotil jako zanedbatelný, význam řízení pro žalobce posoudil jako běžný. V řízení zjistil průtah v délce 3 roky a 9 měsíců, důvod pro zvýšení základní výše odškodnění však neshledal, neboť průtah byl zohledněn již v základní částce odškodnění. Důvod pro modifikaci základní částky odškodnění dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk tak nedovodil. 6. Žalobce ve včasném odvolání (do výroku III.) namítal, že soud prvního stupně pochybil, když žalobci, který dosud nebyl právně zastoupen, nepřiznal na nákladech řízení částku 2x [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (přípravu na jednání soudu a podání žalobce ze dne [datum]) s odůvodněním, že žalobce přiznání nákladů za první z úkonů nepožadoval, a dále proto, že úkon ze dne [datum] byl pouze reakcí na výzvu soudu, že nejsou splněny podmínky pro soudní projednání nároku. Žalobce argumentoval tím, že o nákladech řízení soud rozhoduje, aniž by byl vázán návrhy stran. Vzhledem k tomu, že se žalobce účastnil ústního jednání dne [datum], je zřejmé, že tomu předcházela příprava na toto jednání, za niž žalobci náleží paušální náhrada. Tato náhrada mu náleží i za podání ze dne [datum], neboť je žalobce učinil na výzvu soudu spojenou s poučením o zastavení řízení, byť žalobce v žalobě tvrdil, že předběžné projednání nároku u žalované uplatnil, a navrhl, aby si důkazy o této skutečnosti, vyplývající ze spisu žalované, soud vyžádal. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil výrok III. napadeného rozhodnutí tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka]. Dále navrhl, aby mu byly přiznány náklady odvolacího řízení 7. Žalovaná ve včasném odvolání (do výroků I. a III.) namítala, že s ohledem na zanedbatelný význam řízení pro žalobce není poskytnutí finančního zadostiučinění na místě; dále namítala, že řízení před správním soudem bylo založeno na obecných tvrzeních, když žalobce žádné důkazy nepředložil; že i laikovi je zřejmé, že tvrzení o narušení pláště domu či hydroizolace jsou zcela smyšlenými až absurdními tvrzeními; že se žalobce snaží stavební řízení pouze obstruovat, takže jeho požadavek na finanční zadostiučinění je zjevným zneužitím tohoto institutu. Navrhla, aby odvolací soud změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. 8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní pokud tvrdila, že význam řízení pro žalobce byl zcela nepatrný, když svá předchozí tvrzení konkretizovala až v odvolacím řízení. Odmítl tvrzení žalované o obstrukčním jednání, poukázal na skutečnost, že se domáhá zadostiučinění jen za délku řízení před správním soudem (a nikoliv též za délku předcházejícího správního řízení), a podotkl, že usiloval o vynucení činnosti správního orgánu a že tak činil s čestnými a poctivými záměry, s úmyslem, aby předmětné správní řízení bylo skončeno co nejdříve. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání a v jejich mezích rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné; odvolání žalované důvodným neshledal. 10. Soud prvního stupně z obsahu spisu Městského soudu v Praze (dále též„ správní soud“) správně zjistil rozhodné skutečnosti, odvolací soud tudíž pro stručnost na podrobný popis průběhu řízení v posuzované věci, předestřený soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku (a odvolacím soudem reprodukovaný v odstavci 3), odkazuje. Po právní stránce soud prvního stupně věc správně posoudil, když dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (§ 13 odst. 1, § 31a OdpŠk). Správný je též závěr, že vzniklou nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). 11. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v závěru, že je na místě stanovit základní výši odškodnění na samotné dolní hranici rozpětí vyplývajícího z judikatury Nejvyššího soudu, jakož i ze stanoviska ze dne [datum] (Cpjn 206/2010). Nejvyšší soud vymezil toto rozpětí od [částka] do [částka] s tím, že na částku [částka] by mělo být nahlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se [částka], by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení, či jinými závažnými okolnostmi. Soud prvního stupně proto správně vycházel z částky [částka] za rok řízení (resp. za dva první roky z částky poloviční); vzhledem k tomu, že namítané řízení trvalo 4 roky a 6 měsíců, soud prvního stupně ani početně nepochybil, když výši odškodnění stanovil v částce [částka]. 12. Odvolací soud se ztotožnil se soudem p