12 CO 101/2022-236 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/3 na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parcelní [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] nacházejících se v obci [obec], katastrální území Zbraslav, vše zapsané na [list vlastnictví], vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy], je ve vlastnictví žalobců a ve výroku II. uložil povinnost žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Rozhodl tak v řízení, v němž se původní žalobkyně, paní [jméno] [příjmení], žalobou podanou dne [datum] domáhala určení, že je vlastníkem podílu id. 1/3 na výše uvedených nemovitých věcech (dále též jen„ nemovité věci“) s odůvodněním, že žalovaná je na základě dodatečného projednání dědictví po JUDr. [jméno] [příjmení] – [příjmení], zemřelém dne [datum], uvedena v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitých věcí. Dodatečné projednání dědictví bylo zahájeno na základě podání žádosti žalovanou dne [datum], kterému předcházel návrh na dodatečné projednání dědictví po panu [jméno] [příjmení], zemřelému dne [datum], dědečku JUDr. [anonymizováno]. [příjmení] - [příjmení] (dále jen jako„ [anonymizováno]. [příjmení]“), a také pan [jméno] [příjmení] – [příjmení], zemřelého manžela žalobkyně, který zdědil 1/3 majetku po panu [příjmení]. [příjmení]. Žalovanou první podaná žádost o dodatečné projednání dědictví po [anonymizováno]. [příjmení] ze dne [datum] byla založena na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], na kterém byl vlastník nemovitých věcí identifikován jako„ [příjmení] [jméno], [část obce], [obec a číslo]“. V rámci 19. etapy oprav vedené pod [číslo jednací] bylo katastrem nemovitostí doplněno rodné číslo a změněno jméno vlastníka zapsaného u předmětného LV na„ [příjmení] [jméno], [část obce], [obec a číslo], [rodné číslo]“. Uvedené změny byly provedeny na základě ztotožnění osoby vedené v katastru nemovitostí s osobou nadepsanou jako stranu Dohody o vydání věci vedené na [anonymizováno] pracovišti pod sp. zn. Pol [číslo]. Změna vlastníka tak umožnila žalované podat žádost o dodatečné projednání dědictví po JUDr. [anonymizováno]. [příjmení] – [příjmení], na základě kterého pak byla v katastru nemovitostí zapsána žalovaná jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí. Žalobkyně má za to, že katastrální úřad dospěl k mylnému závěru ohledně osoby vlastníka předmětných nemovitostí, když vše nasvědčuje tomu, že skutečným majitelem měl být [anonymizováno]. [příjmení], neboť většina nemovitých věcí byla zakoupena v roce [rok], kdy JUDr. [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] ještě ani nebyl narozen, pouze pozemek parc. [číslo] byl získán na základě smlouvy z roku 1941. Jako strana smlouvy je však zde označen„ majitel panství na [část obce]“, kterým byl bezesporu v předmětné době [anonymizováno]. [příjmení]. Naléhavý právní zájem spatřuje žalobkyně v tom, že není v katastru nemovitostí zapsána jako spoluvlastník, i když jím je. 3. Původní žalobkyně zemřela dne [datum] a usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s jejími procesními nástupci – [jméno] [jméno] [jméno], [datum narození], bytem na adrese [adresa], [číslo] [anonymizováno], [země], a [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem na adrese [adresa], [číslo] [anonymizováno], [země], jako správci svěřenského fondu [anonymizována tři slova] zapsaného v evidenci svěřenských fondů vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] [jednací číslo MSP], identifikační [číslo]. 4. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pak bylo rozhodnuto na návrh těchto žalobců, že na straně žalobce bude nadále pokračováno se žalobkyní [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], když podle ust. § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, žalobci prodali obchodní závod, který tvořilo veškeré jmění vytvořené v souvislosti s činností na území České republiky. 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nesouhlasí s tvrzením, že ztotožnění osoby [anonymizováno]. [příjmení] – [příjmení], jako vlastníka předmětných pozemků přiřazením [rodné číslo] katastrem nemovitostí bylo nesprávné. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz nebo právně relevantní dokument, který toto tvrzení prokázal. Doposud předložené dokumenty nijak nedokládají a ani neprokazují, že by původní žalobkyně měla být oprávněným spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Navíc předmětné pozemky nebyly ani projednány v dodatečném dědickém řízení po [anonymizováno]. [příjmení]. 6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, pokud je na tom naléhavý právní zájem. Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 7. Předmětné nemovité věci nebyly předmětem dědického řízení po [anonymizováno]. [příjmení], a to ani dodatečného a ani předmětem dědického řízení po [jméno] [příjmení] – [příjmení] (zemřelém v roce 2012), manželovi původní žalobkyně, což žalující strana sama uvedla. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo potvrzeno nabytí předmětných nemovitostí jako celku do vlastnictví [jméno] [jméno] [jméno] a [jméno] [jméno] [příjmení], aniž by se v dědickém spise nacházel jakýkoli podklad [anonymizováno] takové rozhodnutí. 8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu určovací žaloba neslouží k obcházení specifických soudních procedur, jakým je i dědické řízení. Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že dědicové se nemohou domáhat s úspěchem žalobou na určení vlastnictví věci, která náleží do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví (v této souvislosti výslovně upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále pak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 9. Předmětné nemovité věci nebyly předmětem dědického řízení po [anonymizováno]. [příjmení] (ani dodatečného projednání) a nesvědčil tak původní žalobkyni a ani jejím právním nástupcům naléhavý právní zájem na požadovaném určení a proto žalobu v plném rozsahu zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 11. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně, které odůvodnila tak, že doposud vycházela z právního názoru, že Okresní soud v Náchodě není oprávněn o nových aktivech s ohledem na stav zápisu v katastru nemovitostí meritorně rozhodovat. Zároveň, i pokud by Okresní soud v Náchodě a také další pozůstalostní soudy o nových aktivech rozhodly, nebylo by možné na takovém podkladě provést vklad do katastru nemovitostí, když jedinou cestou k tomuto (vyjma narovnání) je určovací žaloba. Z hlediska procesní ekonomie je tak zcela nepřípadné, aby bylo jednání v této věci řešeno mnoho let v rámci mnoha navazujících soudních řízení. Žalovaná je rovněž jedním z právních nástupců a dědiců [anonymizováno]. [příjmení] ([datum narození], zemř. [datum]). Zároveň považuje strana žalující argumentaci soudu neproběhnuvším pozůstalostním řízením za zástupnou a zavádějící. Z předmětného pozůstalostního spisu, který soud připojil formou archivní kopie, vyplynulo, že pozůstalostní řízení po [anonymizováno]. [příjmení] neskončilo usnesením rozdělujícím pozůstalost, ale zastavením z důvodu nařízené exekuční likvidace pozůstalosti. Z pozůstalostního spisu je dále patrné, že postup tehdejších státních orgánů byl s ohledem na osobu zůstavitele (velkostatkář, příslušník šlechty) zjevně politicky persekuční (§ 2 odst. 2 zákona č.87/1991 Sb.); ve smyslu restitučního zákona 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě, se zřejmě jednalo o restituční důvod dle § 6 odst. 1 písm. i) či r). Toto zjištění je novou skutečností, doposud neznámou jak straně žalující, tak zjevně i straně žalované. Ta se sama dříve pokoušela kvůli předmětným nemovitostem o dodatečné projednání nových aktiv v pozůstalostním řízení po [anonymizováno]. [příjmení] ([datum narození], zemř. [datum]) v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. Z toho je zřejmé, že osud pozůstalostního řízení po [anonymizováno]. [příjmení]