12 CO 137/2022-56 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok ad I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka] a nemajetkové újmy ve výši [částka] s tvrzením, že mu vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup soudního exekutora žalobce spatřoval v tom, že exekutor v bytě žalobce, který se nachází ve větším rodinném domě s několika byty, když žalobce má užívací právo k celému domu, zahrnul věci žalobce do soupisu a nevyhověl návrhu žalobce na vyškrtnutí věcí z exekuce, ačkoli žalobce prokázal vlastnictví věcí sepsaných do soupisu, včetně [značka automobilu] [anonymizována tři slova], k němuž předložil kupní smlouvu. Výši škody vyčíslil částkou [částka] a nemateriální újmu částkou [částka] a k námitce promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy vznesené žalovanou odkázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 3391/15, podle nějž je námitka promlčení vznesená státem ohledně neuplatnění nároku na nemajetkovou újmu do šesti měsíců ode dne, kdy se poškozený o nároku dozvěděl, v rozporu s dobrými mravy. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v postupu exekutora není nesprávný úřední postup ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., exekutor postupoval v souladu s právními předpisy a k nároku na náhradu škody žalovaná uvedla, že škoda měla žalobci vzniknout v podobě ušlého zisku za nemožnost užívat či prodat vozidlo, avšak není nijak doložena. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že je promlčen. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že soudní exekutor vedl exekuci proti povinnému v nemovitostech ve vlastnictví povinného, k němuž svědčí žalobci věcné břemeno užívání. Soud exekutor provedl mobiliární exekuci, při níž byla sepsána řada movitých věcí jako např. starožitnosti, obrazy, hodiny, sošky, jakož i vozidlo [anonymizováno 7 slov], které bylo podle [anonymizována tři slova] ve vlastnictví povinného. Soudní exekutor nevyhověl žádosti žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu movitých věcí, když své vlastnictví žalobce prokazoval kopiemi čestných prohlášení a kopiemi smluv a žalobce odkázal na žalobu na vyloučení věci z exekuce. Movité věci byly vyloučeny z exekuce na základě excindační žaloby podané žalobcem, soud I. stupně zamítl žalobu na vyloučení vozidla [anonymizováno] z exekuce, o jeho vyloučení rozhodl až odvolací soud. 5. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1, § 5, § 13, § 14 odst. 1 a § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., zabýval se tím, zda ve věci jsou splněny podmínky odpovědnosti státu, a to nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Soud I. stupně shledal, že ve věci není dán odpovědnostní titul, neboť soudní exekutor postupoval zcela v souladu se zákonem, nedopustil se nesprávného úředního postupu, do soupisu pojal veškeré věci, o nichž se mohl domnívat, že jsou ve vlastnictví povinného. Soud I. stupně v této souvislosti přihlédl např. k usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž není povinností soudního exekutora zjišťovat vlastnické právo povinného, když do soupisu nezahrnul pouze ty věci, o nichž je nepochybně prokázáno, že nepatří povinnému. V této souvislosti odkázal na ust. § 51 odst. 2 věta druhá vyhl. č. 37/1992 Sb., jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně shledal, že tvrzení žalobce, že nesprávný úřední postup exekutora spočívá v tom, že nevyškrtl ze soupisu věci, které následně z exekuce vyloučil soud na základě řízení o excindační žalobě, není nesprávným úředním postupem, neboť soupis, ani exekuční řízení není uzpůsobeno k řešení skutkově složitých sporů vyžadujících dokazování a v rámci soupisu se nesepíší pouze ty věci, které jsou nepochybně z exekuce vyloučeny, popřípadě ty, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být sepsány. Soud I. stupně dále uvedl, že soupis není rozhodnutím ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. 6. Soud I. stupně uzavřel, že exekutor se nesprávného úředního postupu nedopustil, když zamítl návrh žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu a ve věci tak není dán odpovědnostní titul. 7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci úspěšné žalované za tři paušální náhrady po [částka], celkem ve výši [částka]. 8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž vytkl soudu I. stupně nesprávný závěr v tom směru, že neshledal nesprávný úřední postup exekutora v řízení o exekuci pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce namítl, že exekutor je právně vzdělanou osobou, rozhoduje i v právně složitých věcech stejně jako soud a v řízeních o zastavení exekuce rozhoduje namísto soudu v prvním stupni a jeho kroky přezkoumává až odvolací soud v rámci odvolání. Žalobce uvedl, že v projednávané věci pracovníci exekutora Mgr. [příjmení] vnikli bez ohlášení do domu ve vlastnictví povinného, jednalo se o dům fakticky rozdělený na byty obývané nájemníky, v němž jeden z bytů obývá žalobce, který má rovněž k celému domu zřízeno věcné břemeno užívání. Zaměstnanci exekutora násilně vnikli i do bytu žalobce ve třetím nadzemním podlaží budovy, ačkoli věděli, že tam bydlí žalobce, na telefonu měli oprávněného a veškeré věci, které v bytě u žalobce našli, začali zahrnovat do soupisu. Stejně tak bylo na popud oprávněného zabaveno i auto značky Jaguar rok výroby 2009, ačkoliv bylo exekutorovi sděleno a doloženo, že auto povinný již prodal. Žalobce navrhl, aby veškeré movité věci zahrnuté do soupisu, byly ze soupisu vyškrtnuty a dokládal k tomu daňové doklady a čestná prohlášení osob, od nichž žalobce věci nabyl. Ohledně auta doložil exekutorovi kupní smlouvu na prodej auta žalobci. Žalobce zdůraznil, že exekutor důkazy o vlastnictví úmyslně nepřijal, paragony a čestná prohlášení shledal účelovými a nepřijal ani kupní smlouvu na prodej auta s odůvodněním, že na ní nejsou úředně ověřené podpisy a v [anonymizována tři slova] je uveden jako vlastník povinný. Žalobce zdůraznil, že v tomto postupu soudního exekutora je nutné shledat svévoli a účelovost, jelikož paragony, čestnými prohlášeními a kupní smlouvou bylo prokázáno již na počátku vlastnické právo žalobce a pozdější řízení o vyloučení věcí z exekuce potvrdilo fakt, že žalobce byl v době pořízení soupisu věcí exekutorem vlastníkem věcí. Žalobce namítl, že mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora, a to zejména u automobilu, vznikla škoda, u starožitností byly zabaveny věci osobní povahy, žalobci tak vznikla újma osobnostního charakteru. 9. Žalobce namítl, že skutečnost, že řízení o vyloučení věcí z exekuce trvalo déle, nemá vliv na závěr o nesprávném úředním postupu exekutora, když za podstatný ohledně vlastnictví auta lze považovat rozsudek odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v němž Krajský soud v Plzni shledal, že kupní smlouva má veškeré náležitosti a je platná, což nemůže soud I. stupně zpochybňovat. 10. Žalobce dále namítl, že usnesení soudního exekutora je nutné nazývat jako rozhodnutí ve věci, které musí být svědomitě a smysluplně odůvodněno s tím, že následný přezkum soudu v excindačním řízení potvrdil správnost postupu žalobce a nesprávnost postupu soudního exekutora. 11. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 12. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce neshledal důvodným. 14. Odvolací soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu soudem I. stupně, z nějž vyplývá, že soudní exekutor vedl exekuci proti povinnému v nemovitostech ve vlastnictví povinného, k němuž svědčí žalobci věcné břemeno užívání. Soud exekutor provedl mobiliární exekuci, při níž byla sepsána řada movitých věcí jako např. starožitnosti, obrazy, hodiny, sošky, jakož i vozidlo [anonymizováno 7 slov], které bylo podle [anonymizována tři slova] ve vlastnictví povinného. Soudní exekutor nevyhověl žádosti žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu movitých věcí, když své vlastnictví žalobce prokazoval kopiemi čestných prohlášení a kopiemi smluv a žalobce odkázal na žalobu na vyloučení věcí z exekuce. Movité věci byly vyloučeny z exekuce na základě excindační žaloby podané žalobcem, soud I. stupně zamítl žalobu na vyloučení vozidla [anonymizováno] z exekuce, o jeho vyloučení rozhodl až odvolací soud. 15. Soud I. stupně postupoval zcela správně, jestliže ve věci neshledal splněn odp