15 CO 339/2022-128 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 4 zvýšil výživné pro žalobkyni, stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (I.) od [datum] do [datum] na [částka] měsíčně a (II.) od [datum] na částku [částka] měsíčně, (III.) vyčíslil nedoplatek na výživném za období [datum] – [datum] částkou [částka] a otci uložil povinnost hradit jej splátkami po [částka] splatnými spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci rozsudku, (IV.) ve zbývajícím požadavku žalobu zamítl a (V.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na částku [částka] měsíčně s účinností od [datum], s tím, že výživné žalovaného (otce žalobkyně) k ní bylo stanoveno rozsudkem ze dne [datum] částkou [částka] měsíčně a od té doby nebylo nikdy zvýšeno; žalobkyně, které v době stanovení výživného nebylo ještě ani 6 let, v mezidobí dospěla ([datum] nabyla zletilosti), odmaturovala a připravuje se ke studiu na [obec] škole ekonomické. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že jeho finanční poměru mu placení vyššího výživného nedovolují; dále poukázal na to, že žalobkyně žije se svým přítelem v jeho bytě a může si přivydělávat brigádami. 3. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně je osobou oprávněnou z pohledu nároku na výživné, neboť se studiem připravuje na budoucí povolání, a žalovaný osobou povinnou (§ 910, § 911 o. z.). Konstatoval, že po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby si vydělávala na úhradu svých potřeb brigádami, když studuje v denním studiu, nikoli distanční formou. Žalobu tak shledal co do základu důvodnou. Při úvaze o částce, na niž je možno výživné zvýšit, poukázal na skutečnost, že výživné v částce [částka] je skutečně neúměrně nízké, avšak že žalobkyně, ač k tomu byla soudem vyzvána, neprokázala blíže své majetkové poměry. Zvýšení výživného tak měl za opodstatněné jen z toho důvodu, že žalovanému patrně ubyla vyživovací povinnost k synu [jméno] a že náklady na živobytí žalobkyně vzrostly úměrně jejímu věku. Pokud jde o možnosti a schopnosti otce, ten své poměry nikterak neprokázal, ač byl k tomu soudem vyzván, z čehož soud dovodil, že je schopen platit vyšší výživné, neboť podle § 916 o. z., u něj lze předpokládat výdělek v úrovni 25násobku [anonymizována dvě slova]. Přihlédl k doporučujícím materiálům Ministerstva spravedlnosti, z nichž vyplývá, že výživné pro dítě předškolního věku by mělo činit [anonymizována dvě slova] – [částka] měsíčně a pro dospělé nezaopatřené dítě 3 [anonymizováno] – [částka] měsíčně, tedy cca dvojnásobek, a s akcentem na to, že neměl k dispozici zjištění o konkrétní materiální situaci žalobkyně ani o trvání vyživovací povinnosti k [jméno], rozhodl o zvýšení výživného na částku [částka] (při dolní hranici výše uvedeného rozpětí) a od počátku studia žalobkyně na [anonymizováno] na [částka] měsíčně. Ve zbývající části žalobu zamítl s tím, že žalobkyně neprokázala důvodnost takového návrhu. S ohledem na zpětné zvýšení výživného vyčíslil nedoplatek na zvýšeném výživném a otci umožnil jeho splácení s tím, aby jeho úhrada nebyla pro otce příliš zatěžující či likvidační, s přihlédnutím k tomu, že žalovaný byl dříve ve výkonu trestu odnětí svobody, může proto být pro něj komplikovanější nalézt pracovní uplatnění. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalobkyně byla úspěšnou jen částečně a že se jedná o spor mezi rodinnými příslušníky. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkl, že napadený rozsudek je nedostatečně odůvodněný, vnitřně nelogický a nepřezkoumatelný, a že soud I. stupně chybně stanovil výši výživného, když ust. § 916 o. z., lze aplikovat pouze v případě rozhodováním o výživném pro nezletilého dítě nebo dítě, které dosud nenabylo plné svéprávnosti. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného označila je za nedůvodné s poukazem na to, že žalovaný rodinu nikdy dostatečně finančně nezajišťoval, naopak její členy týral a zadlužil, o všechny děti se postarala jejich matka, navzdory problémům, kterými žalovaný rodinu zavalil a [anonymizováno]. Tři nejstarší synové díky matčině péči již pracují, [jméno] studuje na [anonymizováno] a [jméno] na [ulice] škole strojírenské. Zvýšení výživného je proto opodstatněné. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Učinil tak v nepřítomnosti žalovaného, který se k odvolacímu jednání nedostavil, jeho procesní stanovisko i námitky však byly seznatelné z obsahu jeho procesního stanoviska, přednesů při jednání a z odvolání. 7. Soud I. stupně po právu rozhodl o zvýšení výživného, neboť nelze rozumně pochybovat o tom, že náklady na úhradu životních potřeb žalobkyně od r. [rok] vzrostly několikanásobně. Žalovaný netvrdil, tím spíše neprokazoval, že by jeho výdělečné možnosti a schopnosti od doby, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném pro žalobkyni, doznaly objektivně změny k horšímu (že by ohledně nich byl z objektivních [anonymizováno] omezen, popř. z pracovních aktivit vyloučen, např. ze [anonymizována dvě slova]); navýšení výživného proto bylo namístě. 8. Pokud jde o částku navýšení, podle názoru odvolacího soudu byla žaloba důvodnou v plném rozsahu, nicméně zamítavý výrok odvoláním napaden nebyl a jedná se o řízení, které probíhá v režimu sporném, takže zamítavý výrok nabyl samostatně právní moci, a předmětem přezkumu tak zůstává pouze navýšení, které provedl soud I. stupně vyhovujícími výroky I. a II. Polemika o správnosti tohoto rozhodnutí je nepřípadná, neboť výživné v částce [částka] pro studentku střední školy a [částka] pro vysokoškolačku je minimální. Odvolací námitka, že § 916 o. z., lze aplikovat jen u nezletilých dětí, není správná, neboť § 916 o. z. v případě vyživovací povinnosti rodiče k dítěti podle své dikce mezi zletilým a nezletilým dítětem nerozlišuje. Soud I. stupně ostatně výživné pro nezletilou na částku odpovídající tomuto ustanovení nenavýšil (25násobek [anonymizována dvě slova] [rok] - [rok] by činil cca [částka], a z takové částky stanovené výživné by bylo mnohonásobně vyšší). Rozhodnutí o zvýšení výživného (výroky I. a II.) bylo proto jako věcně správné potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). 9. Vzhledem k tomu, že od rozhodnutí soudu I. stupně do rozsudku odvolacího soudu uplynulo několik měsíců, bylo nutno revidovat výrok o nedoplatku na zvýšeném výživném, který za období od [datum] (zvýšení výživného) do rozhodování odvolacího soudu ([datum] již bylo splatným výživné za listopad) činí [částka]. Jeho splácení částkami [částka] měsíčně je rozhodnutím navýsost nepraktickým a také nespravedlivým, neboť takto by byl dluh na zvýšeném výživném splácen více než pět let. Platí přitom, že dluh na výživném by měl být zásadně uhrazen v dohledném časovém horizontu, ideálně do jednoho roku; stěží lze argumentovat ve prospěch žalovaného tím, že by jej vyšší úhrada zatížila, jestliže si musel být vědom toho, že výživné v částce [částka] pro dospělou dceru nemůže stačit, a platbu výživného tomu nepřizpůsobil. Je proto jeho povinností nyní udělat [anonymizováno] pro to, aby si finanční částku pro úhradu toho, co mohl v minulosti platit průběžně (avšak neučinil tak), opatřil zvýšeným úsilím nyní. Odvolací soud mu proto umožnil postupnou úhradu nedoplatku na zvýšeném výživném, avšak pouze třemi splátkami splatnými v půlročním intervalu tak, aby byl nedoplatek na zvýšeném výživném uhrazen do cca 15 měsíců; to však pod ztrátou výhody splátek, tzn. s tím, že pokud nebude řádně a včas uhrazena byť jen jediná ze stanovených splátek, stane se splatným celý dluh najednou. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 s tím, že procesně úspěšné žalobkyni v řízení náklady na právní zastoupení nevznikly, když byla zastoupena obecnou zmocněnkyní, nikoli advokátem, a nárok na paušální náhradu hotových výdajů podle vyhl. č. 254/2015 Sb. neuplatnila.