15 CO 377/2021-139 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 1 (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení, (II.) zamítl žalobu v požadavku na přiznání další částky [částka] s příslušenstvím a (III.) uložil žalované povinnost nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení v částce [částka]. 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že dne [datum] urpěl zranění při střetu s osobním automobilem, který řídil pojištěnec žalované; znalec [příjmení] [jméno] vyčíslil náhradu za ztížení společenského uplatnění žalovaného částkou [částka], žalovaná však vyplatila žalobci pouze [částka] s tím, že se závěry znalce v úplnosti nesouhlasí. Žalobce se proto zbývající částky domáhal žalobou. 3. Soud I. stupně nechal vypracovat posudek ke stanovení výše přiměřené náhrady znalcem [příjmení] [příjmení], který vyčíslil náhradu částkou [částka] a doporučil její snížení o 20 % na [částka], neboť ramenní kloub žalobce, poznamenaný následky úrazu, již před úrazem vykazoval významné degenerativní změny, takže jeho stav není jen následkem úrazu utrpěného při nehodě. Po zhodnocení provedených důkazů soud přiznal žalobci částku [částka], jak ji vyčíslil znalec, s tím, že ji soud považuje za přiměřenou prokázaným následkům. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., se stanovením odměny advokáta podle přisouzené částky. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž brojila proti vyhovujícímu výroku I. pouze v rozsahu částky [částka] (jak potvrdila při odvolacím jednání), namítajíc, že tuto částku již k náhradě trvalých následků úrazu vyplatila žalobci před podáním žaloby, soud I. stupně ji však opomenul při rozhodnutí o výši plnění odečíst. Současně navrhla opravu zjevné nesprávnosti tohoto výroku v části týkající se příslušenství (uveden rok [rok] namísto [rok]). 5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované nesouhlasil s její argumentací, vyjádřiv názor, že soud I. stupně přisoudil žalobci přiznanou částku na základě vlastní úvahy, kterou učinil nejen na základě závěrů posudku MUDr. [příjmení], ale i na základě dalších důkazů, o nichž hovoří v odůvodnění rozsudku. Nepovažoval proto za pochybení, že soud I. stupně částku [částka] neodečetl, a navrhl proto potvrzení napadeného výroku rozsudku. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal na základě odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 7. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává bez jakýchkoli pochybností, že soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci na odškodnění trvalých následků úrazu náleží částka, již stanovil soudem ustanovený znalec, a to po znalcem navrženém 20% snížení základní částky odškodnění, tj. [částka]. Je to nepochybně zřejmé z jeho vyjádření, že tato znalcem stanovená částka je přiměřená (závěr odst. 5 odůvodnění rozsudku). Jak se podává z obsahu spisu, znalec [příjmení] [příjmení] byl soudem ustanoven proto, že znalecký posudek předložený žalobcem (vypracovaný na žádost jeho advokáta MUDr. [jméno]) vykazoval zjevné nesprávnosti, na něž poukázala žalovaná, která proto zatím odškodnila žalobce pouze částkou [částka]. Úkolem soudem ustanoveného znalce pak bylo (nově, samostatně) ohodnotit ztížení společenského uplatnění žalobce, závěr jeho posudku tedy vyjadřuje ohodnocení úplné – nepřihlíží k plnění, které již bylo poskytnuto (neboť takové zadání znalec od soudu neobdržel a takový závěr by mu ani nepříslušel, neboť se jedná o závěr právní). Ani z dalšího odůvodnění rozsudku nevyplývá, že by bylo úmyslem soudu I. stupně přiznat žalobci další částku [částka] žalobci„ navíc“. Byť se v něm soud I. stupně zabývá i dalšími důkazy, které byly provedeny, nevyjádřil žádnou úvahu, z níž by bylo možno dovodit, že nad rámec toho, co žalobci náleží podle znaleckého posudku (náhrada ve výši [částka], z níž již k odškodnění tohoto nároku žalovaná žalobci vyplatila [částka]), hodlá přiznat žalobci další plnění. 8. Kromě výše uvedeného důvodu pro změnu odvoláním napadené části rozsudku je možno obiter dictum uvést, že s ohledem na výsledky dokazování se ani odvolací soud nedomnívá, že by žalobci náležela částka vyšší, než jak bylo shora vysvětleno. Prokázáno bylo, že žalobce utrpěl úraz ve věku 77 ½ roku, kdy již nebyl pracovně výdělečně činný a také již několik let předtím trpěl významnými degenerativními změnami v oblasti pravého ramene; poškozen tak nebyl zdravý kloub, takže jeho konečný stav nebyl přičitatelný jen následkům dopravní kolize. Pokud žalobce akcentoval následky společenských omezení spočívající v tom, že je„ vyřazen ze společných honů, protože než zamíří, tak zvěř uteče“ (výpověď k důkazu při jednání dne [datum]), takový argument nemůže obstát, neboť právě společné lovy jsou typické účastí také dalších osob kromě střelců (zejména honci, ale také další osoby vykonávající organizační výpomoc), přičemž má-li žalobce, jak uvedl rovněž, vlastní lovecké psy, pro výkon funkce honce je disponován ideálně. Lovecký pes se vodí po levé straně (to žalobce také uvedl), takže s tím problém nemá. Není tedy žádný důvod k tomu, aby byl ze společných lovů vyřazen jen proto, že je do jisté míry jako střelec indisponován. Myslivosti se prokazatelně věnuje dál, pokud – jak uvedl – platný zbrojní průkaz stále má a mysliveckých brigád se účastní. Z účastnické výpovědi žalobce ani z jiných důkazů tedy nevyplývá žádné zjištění, jež by mohlo vést k mimořádnému zvýšení náhrady nad částku, kterou stanovil znalec jako úplné ohodnocení trvalých následků úrazu (a z níž již žalovaná část ve výši [částka] žalobci uhradila). 9. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud vyhovující výrok rozsudku v jeho, odvoláním napadené části, změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že se ohledně [částka] s příslušenstvím žaloba zamítá, neboť v tomto rozsahu byl již oprávněný nárok žalobce uspokojen před podáním žaloby. 10. Protože odvolací soud měnil rozhodnutí soudu I. stupně, podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl nově o nákladech řízení před soudem I. stupně. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., náleží žalobci plná náhrada nákladů řízení, přičemž výši odměny za úkon právní služby je nutno stanovit podle výše oprávněného nároku – přisouzené částky, tj. z pcta [částka], tj. [částka] za úkon. Žalobci náleží náhrada odpovídající odměně za 8 úkonů právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a účast při jednáních [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] – k tomu 8x paušální náhrada hotových výdajů a částka odpovídající 21 % DPH, a [částka] – zaplacený soudní poplatek z žaloby. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., místo plnění vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. V odvolacím řízení byla plně úspěšnou žalovaná, která jeho předmětem učinila pouze částku [částka], jejíž úhrada jí byla v rámci vyhovujícího výroku rozsudku uložena, přestože v tomto rozsahu již plnila před podáním žaloby. Žalovaný, který nepovažoval za pochybení, že soud I. stupně toto plnění od nároku náležejícího žalobci neodečetl, z pohledu toho, co bylo předmětem žaloby (částka nad rámec plnění, které již obdržel) a odvolacího řízení (částka žalobci již poskytnutá, ale omylem neodečtená) procesně neuspěl. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení, které činí celkem [částka]: soudní poplatek z odvolání do částky [částka] v částce (správně vyměřené) [částka] a dvakrát paušální náhrada hotových nákladů nezastoupeného účastníka po [částka]. 12. Pro úplnost je třeba uvést, že soud I. stupně chybně vyměřil žalované soudní poplatek z odvolání podle celého předmětu řízení, ačkoliv její odvolání podle svého obsahu zjevně směřovalo pouze do částky [částka]. Přeplatek na soudním poplatku je proto povinen žalované postupem podle § 10 odst. 1 věta druhá zák. č. 549/1991 Sb. vrátit.