15 CO 46/2022-349 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím v tomto výroku specifikovaným, (II.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka], (III.) zamítl žalobu v požadavku na zaplacení 10% úroku z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení 0,05 % denně z [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení odpovídajícího rozdílu mezi 0,05 % denně a 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, (IV.) zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], a (V.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce [částka]. 2. Žalobkyně se domáhala přiznání částky [částka] s příslušenstvím (úrokem a úrokem z prodlení) jako dlužné úhrady ze smlouvy o úvěru, již mezi sebou uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný (dlužník) a podle které poskytl věřitel žalované dne [datum] částky [částka] a [částka], posléze pak [datum] částku [částka], [datum] částku [částka], [datum] částku [částka], [datum] částku [částka] a [datum] částku [částka]. Uvedla, že úvěr byl splatný [datum] a sjednán byl 10% úrok ročně a pro případ prodlení úrok z prodlení 0,05 % ročně a smluvní pokuta 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby především z důvodu promlčení, když podle smlouvy o úvěru měla být do 2 měsíců od jejího podpisu (tj. do [datum]) uzavřena k zajištění pohledávek žalobkyně ze smlouvy ve prospěch žalobkyně zástavní smlouva k pozemkům v k. ú. [obec] – [obec], a to pod sankcí předčasného zesplatnění úvěru v den následující po marném uplynutí této lhůty; jelikož zástavní smlouva byla uzavřena až [datum], došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum] a další částky, především pak ty, které byly čerpány po [datum], již byly poskytovány mimo režim uvedené smlouvy o úvěru. Protože došlo k promlčení jistiny, promlčeno je i příslušenství a smluvní pokuty. 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru deklarovaného znění a [datum] zástavní smlouva, že (předchůdkyně) žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši a k datům, jak bylo uvedeno v žalobě, a že tento dluh žalovaná nevrátila. Soud I. stupně přesto k prokázání těchto skutečností, jakož i ke zjištění obsahu smluv, provedl dokazování listinami, a zjištění, která z nich učinil, popsal v odůvodnění rozsudku. Za částky poskytnuté podle smlouvy o úvěru považoval všechny kromě poslední ([částka] poskytnutých [datum]), neboť ta byla„ poskytnuta po sjednané splatnosti úvěru [datum]“, s tím, že je logicky vyloučeno, aby byla úvěrovaná částka poskytnuta po splatnosti úvěru. Ohledně [částka] poskytnutých žalované [datum] proto uzavřel, že se jednalo o plnění bez právního důvodu, zatímco zbývající částku [částka] považoval za dluh z úvěrové smlouvy. Mezi účastníky zásadně spornou otázku splatnosti dluhu z úvěru vyřešil tak, že nebyla-li zástavní smlouva podepsána v termínu sjednaném ve smlouvě o úvěru (do [datum]), stal se dluh z úvěru předčasně splatným ke dni [datum], avšak posléze došlo k novému ujednání stran o změně splatnosti úvěru na původně sjednaný termín [datum]; to dovodil z čl. I. zástavní smlouvy, kde je taková splatnost úvěru výslovně uvedena, s tím, že vůle stran zjevně směřovala k tomu, aby byl úvěr splacen do [datum], a ujednání o změně splatnosti bylo možno učinit jakoukoli formou, tedy i ústně nebo konkludentně. Na tomto základě pak dospěl k závěru o tom, že žalovaný dluh z úvěru není ani částečně promlčen. Důvodným shledal požadavek na sjednaný úrok z úvěru i dohodnutý úrok z prodlení a také nárok na sjednanou smluvní pokutu, to vše však s výjimkou týkající se částky [částka] poskytnuté žalované [datum]; k té přiznal žalobkyni jen zákonný úrok z prodlení od data, kdy ji měla vrátit podle výzvy věřitele, nikoli však sjednaný úrok z úvěru, sjednaný úrok z prodlení a smluvní pokutu, neboť tuto platbu považoval za plnění poskytnuté mimo rámec smlouvy o úvěru, bez právního důvodu. Obranu žalované spočívající v tvrzení o tom, že žalobkyně využila její finanční tísně k ujednání tak nevýhodných sankcí, námitku rozporu s dobrými mravy a nepřiměřené výše ohledně výše smluvní pokuty a sjednaných úroků, a především námitku promlčení, seznal neopodstatněnými. S ohledem na převážný úspěch v řízení přiznal žalobkyni plnou náhradu jeho nákladů. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž brojila proto vyhovujícím výrokům I. a II. a akcesorickému rozhodnutí o nákladech řízení (III.) s výtkou nesprávných skutkových zjištění a chybného právního posouzení věci. Především důrazně nesouhlasila se závěry soudu týkajícími se promlčení pohledávek z úvěru, poukazujíc na to, že ujednání v úvěrové smlouvě o předčasném zesplatnění úvěru, nebude-li k určitému datu uzavřena (či posléze do 3 měsíců zavkladována do KN) zástavní smlouva, je zcela konkrétní a jednoznačné, a protože ke splnění této předvídané podmínky trvání původně sjednané splatnosti úvěru nedošlo, nastala jeho splatnost ke dni [datum]. V této souvislosti poukázala na to, že obě smlouvy – smlouvu o úvěru i smlouvu zástavní – vyhotovovala a žalované předkládala k podpisu žalobkyně, bylo proto plně v její moci, aby svá práva řádně střežila a uplatňovala. Zdůraznila, že deklarace v čl. I. zástavní smlouvy není vyjádřením vůle stran k novému ujednání o termínu splatnosti úvěru, ale pouze běžnou specifikací smlouvy o úvěru s vylíčením základních ujednání, která v ní byla obsažena, což je zřejmé i z toho, že celý tento odstavec je formulován v minulém čase. Žádná nová dohoda o jiné splatnosti dluhu z úvěru – poté, co nastala jeho předčasná splatnost k [datum] – uzavřena nebyla ani v zástavní smlouvě (žádný takový projev vůle stran v ní obsažen není) ani jindy a jinak. Závěr soudu I. stupně o dohodě na novém termínu splatnosti tak nemá oporu v provedeném dokazování a je nesprávný. Nárok na vrácení dluhu se promlčuje v obecné tříleté lhůtě, která počíná běžet dnem následujícím poté, co mohl dlužník uplatnit nárok poprvé, tj. od [datum]. Tak byly k [datum] promlčeny částky poskytnuté žalované [datum] (celkem [částka]), a posléze ve tříleté lhůtě počítané ode dne následujícího od poskytnutí částek dílčí plnění ze [datum] v částce [částka], ze [datum] v částce [částka], z [datum] v částce [částka] a ze [datum] v částce [částka], neboť žaloba byla podána až [datum]. Podle konstantní judikatury, je-li promlčena jistina dluhu, účinky promlčení se vztahují i na příslušenství a zajišťovací instituty (smluvní pokuta). Pokud jde o částku [částka] poskytnutou [datum], žalobkyně neprokázala nic ohledně právního důvodu jejího poskytnutí, takže i tento nárok je třeba považovat za nedůvodný. Kromě této zásadní námitky odvolatelka zopakovala, že samotnou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou a rozpornou s dobrými mravy minimálně v části týkající se ujednání o smluvených úrocích z prodlení a smluvní pokutě, jejíž výši by proto měl soud – kdyby nepřijal argumentaci ohledně nedůvodnosti nároku na jistinu – moderovat. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované označila její argumenty za nepravdivé, zavádějící, obstrukční a v průběhu řízení již vyvrácené. Zdůraznila, že podmínka pro dřívější splatnost úvěru uvedená v čl. 4 Smlouvy o úvěru nenastala, když zástavní právo k nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí [datum], smluvní strany dne [datum] před notářem v zástavní smlouvě prohlásily, že úvěr je dle smlouvy splatný [datum] a zápis zástavního práva do KN potvrdila před soudem i žalovaná; doplnila, že i kdyby podmínka pro dřívější splatnost úvěru nastala, byla jeho splatnost změněna prohlášením stran v zástavní smlouvě na [datum]. V této souvislosti poukázala na vyjádření jediného člena statutárního orgánu žalované v letech 2015 – 2020, [jméno] [příjmení], který soudu sdělil, že žalovaná po celou dobu vykládala smlouvu o úvěru tak, že splatnost úvěru poskytnutého podle smlouvy je [datum] a úvěr se nikdy nestal předčasně splatným. Namítla také, že žalovaná v souladu se zásadou nemo turpitudinem suam allegare potest není oprávněna namítat případnou dřívější splatnost úvěru. Připomněla též, že v souladu s § 564 o. z., bylo možno uzavřít dodatek ke smlouvě (splatnost úvěru) jakoukoli, nikoli jen písemnou formou. K námitkám nepřiměřenosti ujednání o úrocích z prodlení a smluvní pokutě odkázala na svou procesní argumentaci s tím, že smlouvy uzavírala žalovaná jako podnikatelský subjekt a činila tak svobodně. Navrhla proto zamítnutí odvolání žalované a potvrzení napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§