35 CO 308/2022-82 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení jdoucím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III.). Rozhodl tak o žalobním požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím odůvodněném tím, že žalobci měla vzniknout nepřiměřeně dlouhým řízením před finančním arbitrem trvajícím 44 měsíců a 11 dní; týkalo se smlouvy o investičním životním pojištění, na finančního arbitra se obrátil s důvodným podezřením o neplatnosti pojistné smlouvy z obavy, že by o investované peníze mohl přijít, finanční arbitr nedodržel lhůty pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách, neprodloužil ani zákonnou lhůtu k vydání rozhodnutí. V rámci předžalobního projednání nároku žalovaná uznala nepřiměřenost délky řízení a vyplatila mu [částka]. Při finančním odškodnění vycházel z částky [částka] za rok, resp. za první 2 roky [částka], a za zbylých 20 měsíců 11 dní [částka], celkem [částka], požadoval zvýšení o 20 % z důvodu nedodržení zákonných lhůt a po odečtení již vyplacené částky žalovanou se domáhal zaplacení [částka]. Žalovaná ve svém zamítavém stanovisku měla za to, že vyplacená částka byla dostačující, neboť byly dány důvody pro snížení z důvodu postupu žalobce, složitosti věci a nikoliv velkého významu řízení pro něho. 2. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování uvedené v bodech 6 až 36 odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. 3. Po citaci §§ 1, 13 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk.) a §§ 8, 15 odst. 1 a 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi, soud prvního stupně zdůraznil, že finanční arbitr je orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Uzavřel, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení nejen proto, že navazoval soudní přezkum, ale i z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace čl. 6 úmluvy splňuje. Nařízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. a odškodnění nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky řízení. Dále se zabýval otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy k nepřiměřené délce celého řízení (kdy žalobce ohraničil svůj nárok toliko ve vztahu k řízení před finančním arbitrem. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy celých 44 měsíců. Přihlédl sice k tomu, že finanční arbitr rozhodoval ve dvou stupních, a to nejprve nálezem a poté rozhodnutím o námitkách, nicméně délku řízení nelze považovat za přiměřenou, což ostatně uznala i žalovaná. Aplikuje se tak vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy. V řízení před finančním arbitrem žalobce uplatňoval na počátku řízení částku [částka], nejedná se o zanedbatelný význam předmětu řízení, a je na místě poskytnout finanční zadostiučinění. Vzhledem k výši požadované částky pak nelze dovodit ani význam snížený. Základní částka vychází celkem [částka] za prvních 24 měsíců, a za dalších 20 měsíců a 11 dnů [částka], celkem [částka]. Shledal důvody pro navýšení základní částky o 10 % z důvodů nevydání nálezů a rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě. Pokud finanční arbitr dne [datum] vydal poslední úkon ve věci před vydáním nálezu a nález byl vydán dne [datum], nelze dospět k závěru, že by nález byl vydán ve lhůtě stanovené v § 15 odst. 1 zák. o finančním arbitrovi. Nebylo však prokázáno, že by finanční arbitr lhůtu pro vydání nálezu ani jednou neprodloužil. Nelze ani dospět k závěru, že by finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě dle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi. Po 60 dnech od podání námitek finanční arbitr prodloužil lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách, avšak jen do [datum]. Rozhodnutí o námitkách pak bylo vydáno [datum]. Dále přistoupil ke snížení základní částky o 10 % z důvodu složitosti věci spočívající ve shromažďování podkladů pro rozhodnutí. V této souvislosti přihlédl k tomu, že pokud se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy, o které tvrdil, že je neplatná, přesto pojistné platil, nebylo pro finančního arbitra jednoduché získat aktuální informace o platbách za situace, kdy se argumentace účastníků i nadále vyvíjela a bylo třeba na ni reagovat. Složité bylo řízení i v tom, že podání účastníků, byla velmi rozsáhlá a odkazující na četné množství judikatury. K dalšímu snížení o 10 % soud prvního stupně přistoupil z důvodu jednání poškozeného, když žalobce v [anonymizováno] [rok] sdělil nepravdivé informace o tom, že pojistná smlouva stále trvá a pojistné je stále hrazeno současně s argumentací, že jej má finanční arbitr jakožto správní orgán pokud možno co nejméně zatěžovat. Význam posuzovaného řízení pro žalobce hodnotil jako standardní. Celkově tak základní výměru snížil o 10 %, tj. na částku [částka], a protože žalovaná plnila ve výši [částka], žalobě vyhověl co do zaplacení částky [částka] (výrok I., přičemž o příslušenství pohledávky rozhodl dle [ustanovení pr. předpisu], ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Výrok o nákladech řízení opřel o § 142 odst. 3 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání směřující do výroků I. a III., a to z důvodu nesprávného hodnocení provedených důkazů a nesprávného skutkového a právního posouzení věci. Setrvala na tom, že jí poskytnuté zadostiučinění je dostatečné. Poukázala na vydaná rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v obdobných případech, a to č. j. [číslo jednací], a [číslo jednací]. V nich bylo konstatováno, že řízení před finančním arbitrem je z hmotněprávního hlediska mimořádně obtížnou materií, procesně složité a že na délku řízení nelze bez dalšího nahlížet jako na alternativní délku řízení soudního, že řízení u finančního arbitra podléhá zásadě vyšetřovací. Je třeba přihlédnout i k tomu, že nelze těžit ze zahlcení finančního arbitra stovkami obdobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti kapitálových životních pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti. Za shledanou významnou věcnou a procesní složitost byla základní částka ponižována přinejmenším o 30 %. Dále namítla, že žalobce podal vadný návrh, bylo třeba jej vyzývat k jeho doplnění, a v průběhu řízení neposkytoval dostatečnou součinnost, vědomě zamlčoval rozhodné skutečnosti, sděloval nepravdivé údaje, a tvrzení odmítl prokázat. Z toho důvodu měla být snížena základní výměra minimálně o 20 %. Navrhla, aby změnou napadeného výroku rozsudku byla žaloba zamítnuta a přiznána jí náhrada nákladů řízení. 5. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvracel jeho důvody. Zdůraznil, že finanční arbitr byl zřízen jako vysoce specializovaný orgán, pro jeho rozhodování byly stanoveny poměrně krátké lhůty s možností výjimečného prodloužení těchto lhůt, v daném případě však obsah a smysl uvedené zákonné normy arbitr ignoroval a lhůty nedodržoval, několikanásobně je přesáhl. Naopak poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka] O tom, že snížení kompenzace z důvodu složitosti o 10 % je maximem, které lze uvažovat, svědčí rovněž fakt, že většina předmětného řízení probíhala před finančním arbitrem v době, kdy již tento ve skutkově a právně obdobných kauzách, jejichž předmětem byl přezkum platnosti formulářových smluv o investičním životním pojištění u [právnická osoba], standardně rozhodoval. Nejednalo se tedy o mimořádně složité řízení, s uvedenou materií byl důkladně již seznámen. Již při podání finančnímu arbitrovi mu byly předloženy podstatné podklady pro posouzení platnosti smlouvy, a to smlouva samotná a obchodní podmínky k této smlouvě. Poté k výši bezdůvodného obohacení předložil výpis sestavený [anonymizována dvě slova] a potvrdil, že uvedené platby v tomto výpisu skutečně zaplatil. Navrhl potvrzení napadeného výroku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Z podnětu a v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§§ 212 a 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. 7. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správný a postačující skutkový podklad, zjištěné skutečnosti zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. S přiléhavým odůvodněním se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. K námitkám žalované směřujícím do výše přiznaného odškodnění lze doplnit, že soud prvního stupně se správně zabýval celkovou přiměřeností trvání posuzovaného řízení u finančního arbitra, jako je tomu v případě řízení soudních. Správně dov