36 CO 437/2021-55 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali proti žalované zaplacení částky [částka] (každý ve výši [částka]) s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu paušální náhrady škody dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen„ Nařízení“), za zpoždění letu číslo [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [obec], který se uskutečnil dne [datum]. Žalobci tvrdili, že toho dne se účastnili letu, který operovala žalovaná jako letecký dopravce, a který byl o více než 3 hodiny zpožděn na příletu oproti plánovanému času příletu. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tvrzením, že operujícím leteckým dopravcem byla společnost [anonymizováno], které pronajala letadlo spolu s posádkou; žalovaná se bránila nedostatkem své pasivní legitimace k žalobou uplatněnému nároku. 3. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož se žalobci dne [datum] účastnili letu č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [obec], kdy přílet letu byl stanoven na [údaj o čase] hod., avšak fakticky se uskutečnil až dne [datum] v 02:10 hod., přičemž let byl realizován posádkou a letadlem žalované, které k tomuto účelu žalovaná pronajala [právnická osoba] [anonymizována tři slova]). Žalobci uplatnili u žalované nárok na paušální kompenzaci ve výši [částka], přičemž žalovaná žalobcům řádnou náhradu neposkytla. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle článku 2 písm. b) Nařízení, podle něhož je provozujícím leteckým dopravcem letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Přitom soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to pro nedostatek věcné pasivní legitimace žalované, která není nositelem hmotněprávní povinnosti k paušální náhradě nemajetkové újmy za zpoždění předmětného letu č. [anonymizováno] [číslo], neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na tento let pronajala letadlo s posádkou [právnická osoba] [anonymizována tři slova]). Subjektem povinným ke splnění povinnosti k náhradě škody za zpoždění letu je provozující letecký dopravce, kterým se dle článku 2 písm. b) Nařízení rozumí letecký dopravce, který uskutečňuje nebo má v úmyslu uskutečnit let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Soudního dvora EU v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. C [číslo], v němž Soudní dvůr podal výklad, podle něhož povinnosti vyplývající z Nařízení mají spočívat na provozujícím leteckém dopravci bez ohledu na to, zda let uskutečňuje vlastním letadlem anebo letadlem pronajatým i s posádkou. Naproti tomu letecký dopravce, který jinému leteckému dopravci pronajme své letadlo a posádku v rámci smlouvy o pronájmu letadla s posádkou ([anonymizována dvě slova]), provozní odpovědnost za lety nenese, a to ani tehdy, když potvrzení o rezervaci místa na letu či vydané cestujícím či letenky uvádí, že tento let provozuje prvně uvedený dopravce. V daném případě žalovaná, která své letadlo s posádkou pronajala jinému leteckému dopravci, tedy nebyla provozujícím leteckým dopravcem předmětného letu, za jeho zpoždění neodpovídá a tudíž jí ani nemůže být uložena povinnost k náhradě škody dle Nařízení. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani to, že byla na potvrzení o rezervaci předmětného letu, popř. na elektronických letenkách, vydaných [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uvedená jako operující letecký dopravce právě žalovaná, popř. že žalovaná byla za operujícího leteckého dopravce označena na výpisu letu doloženém žalobci. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a dodal, že žalovaná má navíc ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), legitimní právní důvod očekávat, aby tato věc byla posouzena obdobně jako další typově shodná věc vedená u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], v níž soudy prvního a druhého stupně (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) žalobu již dříve pravomocně zamítly z téhož důvodu (pro nedostatek věcné pasivní legitimace žalované z důvodu pronájmu letadla a posádky). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení, jejíž výši stanovil dle ust. § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 5. Proti napadenému rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání, v němž namítali, že po zpožděném letu se žalobci správně obrátili se stížností na žalovanou, protože se řídili několika pro spotřebitele určujícími indiciemi: žalovaná byla uvedena na palubním lístku, letadlo, kterým se žalobci letecky přepravovali, neslo logo a jméno žalované, žalovaná byla uvedena na elektronickém potvrzení rezervace, žalovaná byla uváděna v letištní komunikaci a je uvedena na výpisu z letu, žalovaná je zavedenou leteckou společností, která má kanceláře pro veřejnost na letišti v [obec], jakož i na dalších letištích. Žalovaná stížnost žalobců přijala a vyřizovala, aniž [anonymizováno] kdykoliv namítla, že není operujícím leteckým dopravcem, po dobu vyřizování stížnosti vzbuzovala dojem, že je odpovědným subjektem a pokud tomu tak již tehdy nebylo, pak neinformovala dostatečně o této skutečnosti stěžovatele, uvedla je v omyl. [příjmení] žalované postavená na její neodpovědnosti s poukazem na neveřejnou smlouvu o tzv.„ [anonymizována dvě slova]“ je proti dobrým mravům. Žalobci dále argumentovali, že ustanovení čl. 15 Nařízení zakazuje, aby se jakýkoliv letecký dopravce (v tomto případě společnost [právnická osoba], jako pasivně legitimovaná žalovaná nebo [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], na kterou se odkazuje) zprostil či omezil odpovědnosti vůči cestujícím ustanovením v přepravní smlouvě (v žalovaném případě v dokumentu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“). Výkladem, který použil soud prvního stupně, se z Nařízení stal pouhý formální dokument bez předpokládaného účinku pro cestující a tento výklad aprobuje klamání spotřebitele. Žalobci dále namítali, že skutkové okolnosti tohoto případu jsou odlišné a aplikace Rozsudku C [číslo] ze strany soudu prvního stupně je nepřiléhavá. Argumentovali, že dle definice čl. 2 písm. b) Nařízení je provozujícím leteckým dopravcem letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Rozsudek C [číslo] se vymezoval proti příliš extenzivnímu výkladu a v podstatě stanovil, na jakého leteckého dopravce se odpovědnost nevztahuje (podmínky negativního vymezení). Judikoval podmínku (i) dalšího závazkového vztahu mimo závazku s cestujícím (v Rozsudku C [číslo] uváděná smlouva o pronájmu letadla s posádkou –„ [anonymizována dvě slova]“), a (ii) zproštění se provozní odpovědnosti. Skutkový základ Rozsudku C [číslo] je založen v podstatě na předpokladu, že odpovědnou není ta společnost, která v přímém kontaktu s cestujícím neurčuje trasu letu a za tuto službu si neinkasuje odměnu. Rozsudek C [číslo] už však nijak neřešil vliv čl. 15 Nařízení a materiální zproštění se odpovědnosti odkazem na smlouvu mimo vztah cestujícího s leteckým dopravcem. Nelze tedy uzavřít, že pouhá existence smlouvy o„ [anonymizována dvě slova]“ znamená změnu věcné pasivní legitimace z jednoho leteckého dopravce na druhého. [příjmení] žalované a její implikace v odpovědnosti je mnohem hlubší právě s ohledem na provozní odpovědnost, protože se nejedná o pouhého pronajímatele letadel a posádky, ale především o společnost, která sama vytváří nabídky letecké dopravy a operuje lety. Žalobci poukazovali na to, že jejich právo na paušální náhradu za zpoždění letu ve smyslu Nařízení bylo výkladem přijatým soudem prvního stupně vyprázdněno, neboť byla-li [anonymizováno] operujícím dopravcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], tak se cestující nemohou domáhat kompenzace, ačkoliv [anonymizováno] na ni jinak vznikl nárok. V tomto případě [anonymizováno] tak cestující nemohli kompenzaci požadovat, protože let nebyl operován„ dopravcem Společenství“ (Dubai [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno]) a„ cestující odlétali z letiště umístěného na území třetí země“ (Spojené arabské emiráty), tj. není dána působnost N