53 CO 227/2022-96 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem (dále jen„ arbitr“) pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] [rok]. Žalovaná odmítla, že by řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a rovněž vznesla námitku promlčení. 3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů, zejména obsahem spisu arbitra a nesporných tvrzení účastníků, dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v bodu 3. až 6. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pouze stručně shrnuje stěžejní skutková zjištění. 4. Řízení bylo k návrhu žalobce zahájeno dne [datum]. Žalobce byl v návaznosti na vady návrhu vyzván k odstranění jeho nedostatků dne [datum], přičemž vytýkané vady odstranil dne [datum]. Arbitr dne [datum] oznámil [právnická osoba] (dále jen„ Instituce“) zahájení řízení a vyzval ji k vyjádření, což Instituce učinila dne [datum]. Dne [datum] arbitr vyzval žalobce ke zvážení dalšího postupu v řízení s ohledem na námitku promlčení. Dne [datum] žalobce zaslal vyjádření, že s právním posouzením arbitra nesouhlasí, a požaduje rozhodnutí ve věci. Dne [datum] arbitr vyzval žalobce a dne [datum] Instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a současně je vyzval k vyjádření a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné pojistné smlouvy. Dne [datum] požádal žalobce arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Dne [datum] žalobce předložil vyjádření ke shromážděným podkladům. Dne [datum] se se shromážděnými podklady seznámila Instituce a téhož dne předložila aktuální podklady. Dne [datum] je arbitr zaslal žalobci. Dne [datum] požádal žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření, arbitr jeho žádosti dne [datum] vyhověl a lhůtu prodloužil do dne [datum]. Dne [datum] žalobce oznámil změnu právního zástupce a předložil vyjádření o rozsahu 11 stran, přičemž nově požadoval i určení neplatnosti celé pojistné smlouvy, a doplnění dokazování. Dne [datum] vydal finanční arbitr Nález. Dne [datum] podal žalobce proti [příjmení] námitky. Dne [datum] vyzval arbitr Instituci k vyjádření. Dne [datum] podala námitky Instituce. Dne [datum] se vyjádřil žalobce k námitkám Instituce a dne [datum] Instituce k námitkám žalobce. Dne [datum] sdělil arbitr účastníkům, že prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí a vyzval je, aby předložili podklady o aktuálním stavu pojištění, aby rozhodnutí o námitkách zahrnulo celý nárok. Instituce předložila požadované podklady dne [datum], žalobce dne [datum]. Dne [datum] žalobce vyzval arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne [datum] vydal arbitr rozhodnutí o námitkách. Dne [datum] zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě kompenzace. Žalobce v rámci předběžného projednání nároku u žalované doložil dne [datum] plnou moc udělenou zástupci. 5. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), zejména podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk a dále podle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, zejména § 1 odst. 1 písm. e), § 15 odst. 1 a § 16 odst. 2 tohoto zákona (dále jen „zákon [číslo]“). 6. Soud prvního stupně s poukazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014 uzavřel, že řízení před arbitrem spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když vyšel z toho, že předmětem řízení bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Jednalo se o spor o právo, který byl opravdový a vážný, rozhodnutí ve sporu mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu a má civilní povahu. Byla rovněž splněna podmínka na správní řízení navazujícího soudního přezkumu, když soudní kontrola rozhodovací činnosti arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené v § 1 odst. 1 zákona 229/2002 spadá do režimu části páté o. s. ř. (srov. rozsudek NSS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Shodný závěr o aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy na řízení před arbitry zaujal i Městský soud v Praze (např. sp. zn. 68 Co 98/2020 či 62 Co 213/2020). Na řízení před arbitrem tak dopadají závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“). 7. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda je naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Řízení před arbitrem bylo zahájeno dnem [datum] a skončilo dne [datum], kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách. Řízení trvalo 1 rok a 2 dny, přičemž přiměřenost délky řízení je třeba posoudit i s ohledem na složitost předmětu řízení, charakter řízení, postup samotného arbitra, či případně samotných účastníků (jejich procesní aktivity, obstrukčních jednání atd.). Poukázal na zásady řízení před arbitrem upravené v § 12 zákona [číslo] a uzavřel, že řízení před arbitrem podléhá zásadě vyšetřovací. V řízení se tak neuplatní zásada koncentrace řízení, přičemž tyto skutečnosti mají rozhodně vliv na délku řízení. Pokud jde o předmět řízení, pak v daném případě sice arbitr řeší otázku platnosti smluv o investičním životním pojištění pravidelně, vždy je však třeba věnovat pozornost individuálním okolnostem toho kterého případu. Po právní stránce nelze otázku platnosti životního investičního pojištění a s tím souvisejících otázek považovat za jednoduchou, podle názoru soudu se naopak jedná o problematiku složitou (v letech 2019 a 2020 byla ke sporným otázkám teprve vytvářena judikatura vyšších soudů). Prvostupňový soud pak hodnotil i postup samotného arbitra, když z nesporného průběhu řízení bylo zřejmé, že jednání probíhalo zcela plynule a mezi jeho úkony nebyly žádné průtahy. Pokud jde o počátek lhůty k rozhodnutí podle § 15 odst. 1 zákona [číslo], Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] dospěl k závěru, že arbitr je povinen ukončit řízení o návrhu nejpozději do 90 dnů od okamžiku shromáždění všech podkladů v takovém rozsahu, který umožní učinit právní závěr o výsledku sporu. Okamžik shromáždění podkladů nezbytných pro jeho rozhodnutí je přezkoumatelnou objektivní skutečností, která nezávisí na jeho vůli. Jestliže se podklady v uvedeném rozsahu dostanou do dispozice arbitra, je třeba mít za to, že je shromáždil (obdržel úplný spis). Z uvedeného je zřejmé, že za počátek běhu lhůty rozhodně nelze považovat den [datum], jak tvrdil žalobce. Určení rozsahu nezbytných podkladů nemůže arbitr učinit předtím, než se k návrhu na zahájení řízení řádně vyjádří všechny strany sporu, neboť až na základě vyjádření obou stran může arbitr dospět k závěru o potřebném rozsahu nezbytných podkladů a tyto si pro rozhodnutí následně řádně opatřit. V daném případě Instituce ve svém vyjádření vznesla námitku promlčení. Žalobce v podání doručeném dne [datum] tvrdil, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, přičemž zároveň disponoval s předmětem sporu, když požadoval i určení neplatnosti pojistné smlouvy jako celku. Až na základě vyjádření žalobce doručeného mu dne [datum] mohl arbitr učinit závěr o rozsahu potřebných nezbytných podkladů a dospět k závěru, že všechny nezbytné podklady pro rozhodnutí shromáždil a není třeba doplnit dokazování o žalobcem navržené důkazní návrhy. Lhůta 90 dnů podle § 15 odst. 1 zákona [číslo] tak začala běžet až ode dne [datum]. Arbitr proto vydal nález v zákonné lhůtě. Pouhá skutečnost, že arbitr překročil zákonnou lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách podle § 16 odst. 2 zákona 229/2002 v řádu několika dnů, sama o sobě zejména s ohledem na přiměřenost celkové délky řízení nemůže vést k závěru o nepřiměřenosti délky řízení. V tomto směru odkázal i na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 213/2020-96, který v konkrétním případě shledal jako přiměřenou délku řízení i řízení před arbitrem trvajícím 24 měsíců, přičemž toto rozhodnutí bylo i aprobováno usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3234/20, jímž byla [ulice] stížnost zamítnuta. Prvostupňový soud tak uzavřel, že není naplněn základní předpoklad odpovědnosti za náhradu nemajetkové újmy, a to nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení plně úspěšná. 8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal nesprávnost skutkových zjištění, neboť v letech 2019 a 2020 nebyla ke prof. Ing. [jméno] [příjmení]. Rovněž nesouhlasí s tím, že by jednání před arbitrem probíhalo zcela plynule a nebyly v něm žádné průtahy. Od [datum] do [datum], tedy po dobu 3 a půl měsíce, arbitr vůči účastníkům neučinil žádný úkon. Nesprávný je rovněž právní závěr prvost