53 CO 46/2022-180 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení v té části žalobního návrhu, kterým se žalobci domáhali na žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] za den [datum], zastavil (I.), žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům částku [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítl (II.) a žalovanému se nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III.). 2. Takto rozhodl o žalobě na náhradu škody v podobě ušlého zisku, která měla být žalobcům způsobena v souvislosti s jednáním žalovaného, který [datum] prodal třetí osobě věc, která patřila žalobci a) a jeho manželce [jméno], a to hrobku na Vyšehradském hřbitově v [obec], za kterou přijal úhradu, kterou si ponechal. Soud prvního stupně po provedeném dokazování žalobu zamítl se závěrem, že kupní smlouva ze dne [datum], na jejímž základě se žalobce a) a jeho manželka měli stát vlastníky hrobky, je absolutně neplatná a nebyl to žalovaný, kdo její neplatnost zavinil, když bylo prokázáno, že žalovaný předal jím a žalobcem a) podepsanou kupní smlouvu ze dne [datum] žalobci a) a na něm bylo, aby ji odevzdal k podpisu manželce jako druhé kupující. Z písemného vyhotovení smlouvy je zřejmá potřeba vlastnoručního podpisu kupující [jméno] [příjmení], vyplývala nejen z čl. I. smlouvy, kde jsou jako kupující označeni oba manželé [příjmení], ale i ze strojopisného textu na konci listiny. Právní vztah mezi žalovaným a manžely [příjmení] nevznikl, žalovaný vlastnictví hrobky nepozbyl a pro nedostatek aktivní legitimace nezbylo, než žalobu zamítnout. 3. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ust. § 150 o.s.ř., svůj záměr před vyhlášením rozsudku sdělil účastníkům, žalobce a) k němu uvedl, že náhradu bude požadovat v případě, že ji bude požadovat žalovaný, žalovaný na náhradě nákladů řízení trval. Soud prvního stupně s odkazem na provedené dokazování rozhodl úspěšnému žalovanému náhradu nákladů nepřiznat, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný si ponechal částku [částka], kterou obdržel jako kupní cenu hrobky od žalobce [jméno] [příjmení] a dostalo se mu tak bezdůvodného obohacení, zohlednil i to, že žalobci a) a c) se obrátili s žalobním návrhem na soud poté, co byli v adhezním řízení odkázáni se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních a podle závěrů trestního řízení jednání žalovaného, který poté, co spolehlivě a objektivně zjistil, že předmětná kupní smlouva není platná, přistoupil k prodeji hrobky Ing. [jméno] [příjmení], aniž by dořešil závazkový vztah s žalobcem, lze považovat za značně neetické. 4. Žalovaný rozsudek v jeho nákladovém výroku napadl odvoláním, ve kterém namítá, že tvrzení o tom, že si ponechal uvedenou částku, není nijak prokázáno, naopak doložil, že se se žalobcem a) vyrovnal. Byl to žalobce a), kdo podal na žalovaného trestní oznámení, v jeho důsledku žalovaný dlouhou dobu čelil trestnímu řízení, až po zásahu Nejvyššího soudu byl zproštěn obžaloby, naopak žalobce a) v trestním řízení předložil listinný důkaz, jehož nepravdivost byla prokázána znaleckým posudkem. Navrhl zrušení napadeného výroku rozsudku nebo jeho změnu přiznáním náhrady nákladů řízení. 5. Žalobci k odvolání uvedli, že v trestním řízení, byť skončilo zproštěním žalovaného obžaloby, bylo jeho jednání označeno za nekorektní, nemravné, neetické a nekalé, žalobce a) po dobu pěti let trvání trestního řízení i vzhledem ke svému věku velice psychicky trpěl, žaloba byla podána podle odkazu z trestního řízení. Vrácení původní kupní ceny žalovaný v řízení neprokázal, žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy a přiznání náhrady nákladů řízení by vůči žalobcům bylo zjevnou nespravedlností. 6. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř), a odvolání nemá za důvodné. 7. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 8. Aplikace citovaného ustanovení nastupuje tehdy, je-li v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží dle § 142, 143, 146, 147 a 148 o.s.ř. Tyto okolnosti je nutno v rámci sporného soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení, zvážit poměry obou procesních stran, umožnit jim, aby se k případné možnosti aplikace § 150 o.s.ř. mohly před vydáním rozhodnutí vyjádřit (II. ÚS 828/06, III. ÚS 3299/09, II. ÚS 2658/10), zejména před rozhodnutím odvolacího soudu. Nejde o automatické pravidlo, které by se uplatňovalo ve vztahu k typu řízení (III. ÚS 292/07, I. ÚS 303/12), jde o prvek individualizace, nikoliv libovůli ze strany soudu (III. ÚS 727/2000), soud k aplikaci § 150 o.s.ř. přistupuje obvykle spíše výjimečně (I. ÚS 191/06). Při každém rozhodování o náhradě nákladů řízení by měl soud zvažovat, zda jsou či nejsou dány okolnosti pro takový postup a v případě, že soud § 150 o.s.ř. aplikuje, musí vždy důvody a míru uplatnění tohoto ustanovení řádně vysvětlit a zdůvodnit. 9. Výše uvedené principy soud prvního stupně respektoval a uvedl důvody, které ho k odepření náhrady nákladů řízení jinak úspěšnému žalovanému vedly. Tyto důvody mají primárně původ v kupní smlouvě z roku 2002, kterou žalovaný vypracoval a na jejímž základě přijal od žalobce a) částku [částka], zároveň však nedohlédl na to, aby smlouva, k jejímuž řádnému uzavření bylo zapotřebí písemné formy, tedy i podpisů všech smluvních stran, splňovala zákonné náležitosti. Je pravdou, že žalobci a) předal vyhotovení smlouvy k doplnění podpisu jeho manželky, dále se však již o věc nezajímal, a to řadu let. Uvedený stav jde samozřejmě k tíži obou smluvních stran, avšak žalovaný je advokátem. Ke hrobce, která byla předmětem smlouvy z roku 2002, žalovaný po více jak deseti letech uzavřel další kupní smlouvu, aniž právní stav náležitě předem ověřil. Nedůsledný postup žalovaného pak měl za následek několik let trvající trestní řízení, v jehož rámci byli žalobci a) a c) odkázáni na občanskoprávní řízení, což bylo také důvodem zahájení řízení v této věci, přitom se tak stalo ve fázi trestního řízení, kdy byl žalovaný dočasně pravomocně shledán vinným trestným činem podvodu. 10. Jak shora uvedeno, spor má původ v jednání obou jeho stran, je proto spravedlivé, aby si každá ze stran nesla jeho náklady ze svého, pokud z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy ve sporu uspěl žalovaný, je spravedlivé, aby mu náhrada nákladů řízení, která by mu jinak náležela podle § 142 odst. 1 o.s.ř., byla odepřena. 11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 12. Výše uvedenou úvahu o tom, že náklady tohoto sporu má nést každá z jeho stran ze svého z důvodu podílu obou na neplatnosti smlouvy aplikoval odvolací soud i na náklady tohoto odvolacího řízení, jejichž náhradu podle § 150 o.s.ř. jinak úspěšným žalobcům odepřel.