55 CO 167/2021-283 — Městský soud v Praze

1. Žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým jí soud I. stupně uložil zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] a rozhodl o nákladech řízení. Výroky o částečném, zastavení řízení nebyly odvoláním dotčeny. 2. Namítala, že soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že smluvní pokuta se má platit z celkové ceny díla po zohlednění více a méněprací (tedy z ceny finální). Smluvní pokuta měla být počítána z původně sjednané ceny díla ve smlouvě, tedy z částky [částka]. Měnit cenu díla bylo možné jen na základě písemného dodatku, který však nebyl uzavřen. V tomto směru odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Soud také nesprávně vycházel z toho, že došlo ke změně smlouvy ohledně termínu provedení díla k [datum]. Ve smlouvě byl sjednán termín [datum] a zápis ve stavebním deníku (s prodloužením termínu) nemá charakter dodatku ke smlouvě. I zde odkázala judikaturu, zejména rozhodnutí NS sp. zn. 23 Cdo 1357/2016. 3. Soud se také nezabýval tím, že žalobkyně nepředala žalované bankovní garanci, nýbrž jen pojistnou smlouvu, a to na dobu kratší než byla záruční doba. Proto jí nemohlo vzniknout právo na zádržné ve výši [částka]. Kromě toho, žalobkyně měla vůči žalované jen jednu pohledávku, protože pohledávka na zaplacení [částka] je součástí pohledávky na zaplacení [částka]. 4. Dále soudu vytýkala, že neuznal zápočet nároků žalované ve výši [částka]. Šlo o pohledávku z titulu vad díla (podlah), a to [částka] jako očekávaných nákladů na opravu podlah a [částka] jako očekávaný ušlý zisk za dobu uzavření provozovny po dobu provádění oprav. Šlo o pohledávku na slevu ceny díla, proto není významné, zda došlo ke snížení majetku objednatele. Není také správný názor, že šlo o pohledávku nejistou a neurčitou. Podle rozhodnutí velkého senátu NS sp. zn. 31 Cdo 684/2020 nestačí pro nezpůsobilost k započtení, že je pohledávka sporná. Pohledávka navíc plyne ze stejného právního vztahu jako pohledávka pasivně započítávaná. Bylo navíc třeba, aby se žalobkyně neplatnosti dovolala, což se nestalo. Navrhla proto rozsudek změnit a žalobu zamítnout. 5. Žalobkyně odvolání považovala za nedůvodné. Soud správně vycházel z výsledné ceny díla, která byla mezi stranami nesporná. Termín dokončení díla byl změněn dohodou stran zapsanou ve stavebním deníku, což odpovídalo vůli stran. Možnost změny obsahu dohodou připouštěla i samotná původní smlouva. Povinnost vyplatit zádržné žalovaná nikdy nepopírala. Pohledávka [částka] nebyla z důvodu nejistoty o ní a neurčitosti způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Kromě toho, dosud nevznikla, jelikož k opravě nedošlo a uzavření ordinací nedošlo. Navrhla rozsudek potvrdit. 6. Odvolací soud rozsudek přezkoumal dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. ve výrocích I. a IV. a neshledal odvolání důvodným. 7. Rozhodné skutečnosti byly soudem I. stupně zjištěny v dostatečném rozsahu a správně, proto z nich vychází též odvolací soud. Těžiště přezkumu ostatně spočívá v právním posouzení věci. 8. Soud I. stupně se v rozsudku správně vypořádal s výší nároků, které vznikly žalobkyni vůči žalované ze smlouvy, konkrétně z nároků na vyplacení sjednaného zádržného. Z provedeného dokazování plyne, že šlo o více nároků, jak je soud popsal v bodech 50. - 53. odůvodnění. Nelze souhlasit s žalovanou v tom, že by částka [částka] byla součástí pohledávky na zaplacení [částka]. Šlo o pohledávky v jiné výši, s jiným vznikem i podmínkami výplaty. V souhrnu pak jde o doplatek cena díla. 9. Námitka žalované, že žalobkyně nesplnila povinnost zajistit nároky ze smlouvy resp. odpovědnosti za vady díla sjednaným způsobem, není pro nárok na doplacení ceny díla (druhého zádržného) významný, neboť záruční doba dnem [datum] uplynula. 10. Správně také soud I. stupně posoudil otázku vzniku prodlení žalované a nároku z toho plynoucího. Opomněl toliko ve výroku stanovit konec běhu prodlení. Jelikož ten vyplývá z hmotného práva a žalobkyně také žádala standardně úrok z prodlení do zaplacení, odvolací soud v tomto sám výrok doplnil. 11. Odvolací soud považuje za správné i to, jak se soud I. stupně vypořádal s námitkou započtení vznesenou žalovanou v podobě smluvní pokuty za opožděné předání díla a v zásadě lze akceptovat i jeho argumentaci k dalším námitkám. 12. Správný je závěrem soudu I. stupně, že došlo k platnému ujednání o změně termínu předání díla z [datum] na [datum] Dohoda o tom, byla sjednána písemně, oprávněnými osobami a okolnost, že nebylo explicitně uvedeno, že se tím mění původní smlouva či že tato dohoda má povahu dodatku ke smlouvě na tom nic nemění. Šlo o zcela jasné ujednání. 13. Možnost stran sjednat si písemně změnu smlouvy ujednáním ve stavebním deníku ostatně připouští i judikatura, na kterou žalovaná odkazovala – rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1357/16 a sp. zn. 23 Odo 1450/06. 14. Tomu pak odpovídá závěr, že prodlení žalobkyně s předáním díla trvalo 62 dní. 15. Spornou byla dále otázka, zda ujednání o tom, že smluvní pokuta za prodlení s předáním díla 0,1% denně se má počítat z původně sjednané ceny díla, nebo z ceny výsledné. Ve prospěch první varianty svědčí argument právní jistoty, neboť účastník smlouvy by měl vědět již při jejím uzavření, jaká případná smluvní pokuta mu při porušení povinnosti hrozí. Soud I. stupně se však přiklonil k druhé variantě na základě toho, že změnila-li se celková cena díla, je třeba počítat smluvní pokutu z takto stanovení výsledné (nižší) ceny. Jelikož jde o cenu nižší, je tato varianta ve prospěch žalobkyně (subjektu povinného hradit smluvní pokutu) a její právní jistota nebyla nijak dotčena (na rozdíl od situace, kdy by se cena díla naopak zvýšila). Odvolací soud se přiklonil k tomuto závěru, a to také proto, že má-li zde smluvní pokuta zajišťovat včasnost předání díla a sanovat újmu vzniklou objednateli pozdním předáním, a počítá se jako denní procentní sazba z ceny díla, měla by pokuta reflektovat právě výslednou cenu díla, neboť zajišťuje povinnost takto oceněnou. 16. Jelikož soud I. stupně správně zjistil a vyčíslil pohledávku žalobkyně i nárok žalované uplatněný důvodně započtením, ztotožnil se odvolací soud s tím, že žalobkyni svědčí proti žalované výsledná pohledávka uvedená v bodě I. výroku. 17. V zásadě správně se soud I. stupně vypořádal i s dalšími námitkami započtení uplatňovanými žalovanou. Jde o nároky uplatněné až v průběhu řízení, poměrně dlouho po jeho zahájení. Podle dopisu z [datum] žalovaná reklamovala u žalobkyně vadu díla v podobě„ nekvalitního povrchu podlahové krytiny“ a žádala jeho odstranění. V dopisu z [datum] ovšem namítá„ skrytou vadu“ díla - nerovnost povrchu podlah a následně nárokuje slevu z ceny díla [částka] jakožto cenu předpokládané opravy podlah. Nejde tedy zřejmě o stejnou vadu, když v prvním případě má jít o vadu podlahové krytiny, v druhém o vadu samotného povrchu podlahy. 18. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I, stupně v tom, že tato tvrzená pohledávka určená k započtení je pohledávkou neurčitou a nejistou, nezpůsobilou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., což také žalobkyně již při jednání soudu v dubnu 2019 namítla. Pohledávka je sporná a nejistá jak co do základu, když s ní žalovaná přichází až pátým rokem od převzetí díla, aniž by se jevila jako tvrzená„ vada skrytá“, protože byla-li podlaha nerovná, musela tuto vlastnost mít v zásadě od počátku. K této tvrzené vadě nebylo prováděno předtím dokazování co do důvodu ani co do výše. Soud I. stupně tuto otázku posoudil v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 684/2020 s důsledkem, že takovém případě účinky započtení nenastanou. 19. Nad rámec toho nutno uvést, že účastníci byli soudem I. stupně při jednání [datum] poučeni o koncentraci tvrzení popř. důkazů se lhůtou 30 dnů. Žalovaná však s tvrzením o tvrzené vadě díla (včetně dopisu z [datum]) a výši případných nákladů na její odstranění přišla až v podání z [datum], tedy po uplynutí lhůty. Proto nebylo namístě k pohledávce opírající se o opožděně uplatněná skutková tvrzení ani přihlížet dle § 118b odst. 1 o. s. ř. 20. Závěr o pohledávce neurčité a nejisté (že oprava podlah si vyžádá odstávku s údajným ušlým ziskem [částka]) a o tom, že i toto tvrzení bylo uplatněno po koncentrační lhůtě, se uplatní i ohledně této pohledávky. Nicméně i závěr soudu I. stupně, že pohledávka ještě ani nevznikla, provedenému dokazování plně odpovídá. 21. Pohledávka žalobkyně v rozsahu přiznaném rozsudkem tak nezanikla započtením, a jelikož správně rozhodl soud I. stupně i o jejím příslušenství a nákladech řízení, odvolací soud v tomto směru rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 22. Vzhledem k úspěchu žalobkyně v odvolacím řízení uložil odvolací soud žalované povinnost zaplatit jí též náklady (právního zastoupení) v něm vzniklé. Sestávají z odměny za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] a 2 paušálních náhrad hotových výdajů.