55 CO 18/2022-57 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o [částka], a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Podle odůvodnění se žalobce domáhal finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 10 C 194/2011. 3. Žalovaná došla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když délku řízení v rozsahu 8 let a 7 měsíců shledala jako nepřiměřenou, a žalobce odškodnila částkou [částka]. Odkázala na složitost řízení. 4. Po provedeném dokazování vyšel soud ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce dne [datum] podal žalobu k Okresnímu soudu ve [obec] proti žalované [právnická osoba], o [částka] s příslušenstvím, z titulu vad provedené opravy automobilu Ford Tranzit. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum], když Krajský soud v Hradci Králové – pobočka [obec], vyhlásil dne [datum rozhodnutí] rozsudek č. j. 18 Co 266/2019-408, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnuté částky [částka], ohledně částky [částka] rozsudek změnil tak, že žalobě vyhověl. 5. Uplatněný nárok soud posoudil dle § 1, § 13, § 26, § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Zabýval se otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3331/2011). Předmětné řízení trvalo 8 let a 7 měsíců, což soud posoudil jako dobu s ohledem na okolnosti případu nepřiměřenou. 6. Dále soud hodnotil kritéria § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Jako přiměřenou částku shledal [částka], vycházel z částky [částka] za rok řízení (za první dva roky ve výši jedné poloviny). Neakceptoval námitku žalobce k výši základní částky, když ten poukazoval na navýšení cen od roku [rok] (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil i k otázce vlivu změny životní úrovně (sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Soud zohlednil právní i procesní stránku řízení, a počet soudních instancí, neboť řízení bylo skutkově složitější. Jednalo se o nárok z odpovědnosti za vady a současně posouzení ušlého zisku. Ve věci byly předloženy dva znalecké posudky, soud nechal vypracovat revizní znalecký posudek, dále dva standardní znalecké posudky, a k pokynu soudu byly vypracovány i dva doplňky znaleckých posudků. Z toho důvodu základní částku snížil o 30 % z důvodu skutkové složitosti a o 10 % z důvodu procesní složitosti. Zohlednil i chování žalobce, který přispěl k průtahům v řízení, neboť v období od [datum] do [datum] byl soudem opakovaně (ale marně) vyzýván k zaslání otázek na znalce pro vypracování znaleckého posudku, základní částku snížil pro chování žalobce o 5%. Význam předmětu řízení soud shledal jako standardní. Po zohlednění uvedených kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. snížil částku [částka] o 45 % na výsledných [částka]. Žalovaná žalobci poskytla v rámci mimosoudního vypořádání uplatněného nároku za nemajetkovou újmu částku [částka], proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná, byla jí přiznána náhrada nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. 8. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl, že nesprávní úřední postup v dané věci podle něj spočívá nejen v nepřiměřené délce řízení jako takového, ale i v nepřiměřené délce způsobené průtahy v řízení. Dotčené řízení pro něj bylo zásadního významu, jelikož se jednalo o uplatnění náhrady škody, kterou zaplatil autorizovanému autoservisu za zcela zbytečné opravy, navíc mu ušel zisk z prodeje zboží, jelikož předmětný dodávkový automobil nemohl poměrně dlouhou dobu užívat. Po podání žaloby se oprávněně domníval, že předmětný spor bude ukončen v průběhu dvou, maximálně tří let. Pro úplnost dodal, že ze statistického přehledu soudních agend Ministerstva spravedlnosti ČR za rok [rok] a [rok] vyplývá, že celková průměrná délka řízení ode dne nápadu do dne právní moci v občanských věcech na krajských a okresních soudech činila ve východočeském kraji 363, resp. 275 dnů. I z toho je zjevné, že délka dotčeného řízení je několika násobně delší než průměrná délka řízení. Svůj nárok uplatnil v souladu se zákonnými kritérii a se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Proto požadoval jako základní částku [částka] za jeden rok řízení. K výši náhrady stanovené a uvažované soudem namítl, že pokud soud vycházel z částky [částka] za rok, již ji nemohl tuto snižovat o dalších 30 % s ohledem na skutkovou složitost projednávané věci, o 10 % s ohledem na procesní složitost řízení. Obdobnou skutečnost nelze přičítat poškozenému dvakrát. Namítl, že soud neodůvodnil vůbec, proč nevycházel z částky [částka] za rok, ale z částky [částka]. Na základě nezákonného úředního postupu státu při výkonu státní moci mu vznikla nemajetková újma minimálně ve výši [částka], z čehož mu částka byla [částka] již zaplacena, proto požaduje doplacení do této částky. V tomto smyslu navrhl změnu napadeného rozsudku. 9. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), odvolání žalobce neshledal důvodným. 11. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, který mezi účastníky nebyl ani sporný, když vycházel z průběhu posuzovaného řízení. [příjmení] také bylo, že před podáním žaloby žalovaná dobrovolně uhradila žalobci částku [částka], neboť shledala jeho nárok odůvodněný dle zák. č. 82/1998 Sb. V zákonné lhůtě žalobce svůj nárok u ní uplatnil. S ohledem na skutečnost, že žalovaná sama uznala nárok jako takový, soud se zbytečně zabýval splněním podmínek pro odpovědnosti státu, když žalovaná jako účastník řízení nárok nesporovala. 12. Důvodně posuzoval však výši daného odškodnění dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. Vcházel správně ze základní částky [částka] za rok jako z částky standardní, když částka vyšší v souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech. Takovýto případ u žalobce není dán. Žalobce nedůvodně rozporuje snížení uvažované náhrady za skutkovou a procesní složitost věci s odkazem právě na to, že mu byla přiznána částka pouze [částka] za jeden rok řízení. Odvolací soud v tomto uvádí, že i při porušení práva účastníka na spravedlivý proces spočívající v nepřiměřené délce řízení, mu zákon negarantuje finanční odškodnění, neboť zcela rovnocenné odškodnění nemajetkové újmy je i konstatování porušení práva, posouzení formy odškodnění se vždy posuzuje individuálně dle konkrétních skutečností. Odvolatel poukazuje dále na to, že řízení pro něj bylo významné, neboť se jednalo jednak o uplatnění práv z vad poskytnuté opravy, a dále ušlého zisku. Tyto nároky byly vypořádány v předmětném řízení, a jak konstatoval soud prvního stupně, žalobce v něm byl úspěšný cca v rozsahu 50 %. 13. Principiálně platí, že i při vzniku nároku účastníka řízení na odškodnění za nemateriální újmu v důsledku nepřiměřené délky řízení, tato náhrada (až na výjimečné případy) má být srovnatelná s předmětem řízení, kterého se žalobce domáhal. Žalobce v daném řízení byl úspěšný pouze ohledně částky cca [částka], tedy jemu přiznaná náhrada převyšovala dokonce jemu přisouzenou částku v nalézacím řízení. Odškodnění nemajetkové újmy z titulu odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup je satisfakcí nemajetkové újmy žalobce, neslouží k tomu, aby účastník řízení takto od státu vyžadoval nahrazení neúspěšně svého uplatňovaného finančního nároku v řízení, či dokonce stát„ vychovával“. Nelze odhlédnout ani od toho, že soud důvodně snížil přiměřenou částku žalobci náležející i s ohledem na jeho procesní postup ve věci. O tomto svém přístupu k věci žalobce v odvolání zcela mlčí, žádným způsobem ho nevysvětluje, přestože i toto je jedním z kritérií § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. 14. S odkazem na výše uvedené, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, byl napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen. 15. Žalovaná byla plně procesně úspěšná v odvolacím řízení, žádné náklady jí však nevznikly, odvolací soud proto rozhodl dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. způsobem ve výroku uvedeným.