55 CO 246/2022-249 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci [částka] spolu s příslušenstvím, a dále [částka] na náhradu nákladů řízení. Rozhodl o vrácení nespotřebované části zálohy složené žalobcem na náklady důkazu ve výši [částka]. 2. Podle odůvodnění žalobce uplatnil nárok na vyplacení provize z obchodních případů realizovaných obchodními makléři v jeho řídící působnosti. Konkrétní realizované obchody specifikoval v podané žalobě. Předmětem řízení byl nárok žalobce na provizi za uskutečněné obchodní případy v srpnu [rok]. 3. Žalovaná popřela oprávněnost nároku s tím, že nerozporuje spolupráci žalobce, nemůže se však vyjádřit k jejímu obsahu. Není schopná jím uváděné obchodní případy, z důvodu nedostatečného tvrzení identifikovat. 4. Soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spolupráci o realitní činnosti: verze [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek makléře pro žalovanou a na její účet zařizovat na provizi obchodní záležitosti v rámci realitní činnosti žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit makléři za vykonanou činnost provizi dle uzavřené smlouvy a příslušných interních předpisů s tím, že tyto žalovaná vede v rámci interního informačního systému jako účet makléře, ze kterého převádí prostředky na jeho účet. Čl. 8 smlouvy obsahoval ujednání o tzv. samofakturaci, kdy makléř zmocnil žalovanou k vystavování daňových dokladů ve smyslu § 28 odst. 2 zák. č. 235/2004 Sb. Soud na základě provedeného dokazování vyšel z pozice žalobce, kterou zjistil v průběhu dokazování výslechem makléřů, kteří s žalobcem spolupracovali. V rámci důkazního řízení, konstatoval a obsahově popsal každou konkrétní smlouvu, ze které žalobci příslušel nárok na vyplacení provize. 5. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky hodnotil dle § 652 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., dále dle § 642 a násl. téhož zákona a § 269 odst. 2. Soud neshledal důvodnou obranu žalované, že by uzavřela s žalobcem jinou smlouvu, než uzavírala v prosinci 2013 prostřednictvím A. [příjmení]. Je nepravděpodobné, že by žalovaná, která figuruje na principu multilevel marketingu uzavřela právě se žalobcem obsahově odlišnou smlouvu, než s ostatními spolupracovníky v té době. Žalovaná vytvořila velmi obsáhlý soubor interních předpisů, které byly nedílnou součástí uzavřených smluv, a které obsah těchto smluv velmi zásadním způsobem dotváří. Slyšení svědci potvrdili, že návrhy smluv o principu vždy předkládala žalovaná a jejich obsah nebyl v jednotlivých případech nijak upravován. Svědek [příjmení]. Svoboda výslovně uvedl, že byl jako manažer žalovanou instruován, že do obsahu smluv o spolupráci nemá být nijak zasahováno. O tomtéž svědčí smlouvám uzavřená s A. Caisenem, která tomuto odpovídá s výjimkou identifikačních údajů makléře. S ohledem na provázanost systému odměňování jednotlivých makléřů v závislosti na jejich pozici ve struktuře žalované, si lze stěží představit, že by rozdílová provize, která je předmětem řízení, mohla být v případě některých spolupracovníků nastavena jiným způsobem. V průběhu doby žalovaná vytvořila propracovaný způsob, jak docílit toho, aby všichni makléři v co nejkratším termínu akceptovali jí provedené změny interních předpisů. Pokud totiž došlo k její změně, nebylo makléřům umožněno vstoupit do interního systému, ve kterém se vyhotovovaly veškeré zásadní smluvní dokumenty, i podklady pro fakturaci, dokud tyto změny neakceptovaly způsobem nastaveným žalovanou. Kdyby skutečně žalovaná uzavřela smlouvu se žalobcem o jiném obsahu, případně by se na dané obchodní případy vztahovala odlišná individuální ujednání o odměně, jistě by žalovaná v rámci své obrany v řízení toto použila. Žalovaná však zvolila strategii, kdy neříká nic, pouze popírá veškerá tvrzení žalobce. 6. Soud vzal za prokázané, že žalobce se zavázal pro žalovanou zařizovat záležitosti v realitní oblasti a žalovaná se mu za to zavázala platit provizi, jejíž výše se odvíjela od jeho zařazení ve struktuře a výše dosažené generální provize. Vedle provize za vlastní produkci měl žalobce nárok i na tzv. rozdílovou provizi z obchodů realizovaných jeho podřízenými, a to z titulu dosaženém manažerské pozice ve struktuře žalované. V rozhodné době působil na pozici oblastního ředitele. Provize byla stanovena v procentuální výši. Ve výpise, kterým žalobce prokazoval svůj nárok, tyto plně neodpovídají procentuálnímu vyčíslení dle provizních směrnice účinné od 13. 2. 2019. Soud však toto zhodnotil, že část obchodních případů byla pravděpodobně„ nabrána“ ještě za účinnosti předchozí odměňovací směrnice, na což poukázala i žalovaná, bez toho však, že by uvedla, jakou výši odměny předchozí směrnice stanovovala. Soud vyšel z důkazní tísně žalobce, který již neměl přístup k jakýmkoliv smluvním dokumentům z doby jeho působení pro žalovanou. V situaci, kdy žalovaná sporuje všechna jeho tvrzení, sama však nenabídla vlastní verzi událostí podloženou listinnými důkazy, soud vyšel z toho, že při vyčíslení výše rozdílové provize z jednotlivých obchodů lze vyjít právě z jejího vyčíslení v řízení prokázaném na č. l. 12 spisu. Soud tento důkaz hodnotil jako pravý, uvedená procenta odpovídají relevantní směrnici s ohledem na okamžik„ nabrání“ zakázky. Přes zpochybňování žalovanou, ve výpise uvedené generální provize odpovídající částky přesně provizím bez DPH dosažených žalovanou v jednotlivých obchodních případech, rozdílová provize z nich vyčíslená činí celkem žalovanou částku. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle plného procesního úspěchu ve věci. 8. Soud dále žalobci vrátil nespotřebovanou část zálohy složenou na náklady důkazu. Žalobce složil zálohu ve výši [částka], ze které bylo vyplaceno na svědečném [částka] svědkovi [příjmení]. [příjmení] na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 112/2020-27; a [částka] svědkovi [příjmení]. [příjmení] na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 112/2020-201. 9. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Zpochybnila závěry o skutkovém stavu učiněné soudem prvního stupně a označila je za zcela nesprávné. Soud se téměř bezvýhradně ztotožnil s verzí předkládanou žalobcem, aniž by se jakkoliv zabýval námitkami žalované. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci na požadované plnění svědčil jakýkoliv titul, důkazy v podobě svědeckých výpovědí toto nepotvrdily. Nepotvrdily, že by došlo k uzavření smlouvy o spolupráci mezi žalobcem a žalovanou, tím méně pak, co bylo jejím obsahem, a jaká byla konkrétní práva a povinnosti smluvních stran. Žalobce ke svým tvrzením předložil pouze žalovanou nepodepsanou šablonu smlouvy, která je volně dostupná na síti internetu, resp. webových stránkách žalobce (žalovaná zřejmě myslela své vlastní stránky). Ta byla navíc vypracována a tedy i účinná až v květnu [rok], což je zjevné z obsahu, který hovoří o problematice GDPR. Žalobce tvrzení ohledně průběhu kontraktačního procesu nijak nespecifikoval, ani neuvedl, jakým způsobem vůbec k uzavření smlouvy došlo, s kým konkrétně jí uzavřel, a co bylo konkrétně jejím obsahem. Zdůraznila, že na předložené šabloně z roku [rok] absentuje její podpis. Uzavření smlouvy nepotvrdili ani slyšení svědci. Za nevěrohodné a žalobcem neprokázané označila to, že nastoupil na pozici„ obchodní ředitel“, neboť podpisem smlouvy o spolupráci se spolupracovník stává pouze makléřem, resp. makléřem juniorem. Dosažení podmínek pro hypotetické získání či udržení tvrzené pozice žalobce obchodního ředitele žalobce netvrdil a neprokázal ani jakékoliv další období, což soud ponechal bez povšimnutí. Žalobce rovněž soudu předložil zcela nesouvisející provizní směrnici z roku [rok], která nemůže být součástí smlouvy mezi účastníky. Případná změna smlouvy, včetně například nastavení odměňování, je u všech makléřů řešena standardně, tj. formou účastníky odsouhlaseného dodatku o spolupráci, což sám žalobce výslovně vyloučil tvrzením, že žádný dodatek smlouvy o spolupráci neuzavřel. Nemohl tedy čistě hypoteticky uplatňovat nároky pouze dle provizních směrnice platné a účinné ke dni [datum], tuto v řízení nepředložil ani netvrdil její obsah. Poukázala dále na rozpory ve zjevně účelových tvrzení žalobce, neboť tyto nekorespondují jím předloženým důkazům v podobě provizní směrnice, na základě které nárok požaduje. Zbývající obsah odvolání se zaměřil na to, že je to žalobce, který má svá tvrzení v řízení prokázat. Opakovala tam skutečnosti přednesené již před soudem prvního stupně. Závěrem namítla, že zcela bez povšimnutí zůstaly relevantní námitky žalované týkající se podané žaloby. Opět opakovala svá pouze již dříve uvedená tvrzení v podaném odvolání. Zpochybnila věrohodnost žalobce s odkazem na jeho účastnický výslech dne [datum]. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů řízení. 10. Žalobce ve vyjádření k odvolání vyvracel argumentaci tam uvedenou. Poukázal na důkazní řízení provedené před soudem prvního stupně, které bylo velmi obsažné s tím, že zásadní důkaz