55 CO 388/2021-252 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o [částka] spolu s příslušenstvím, a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Žalobou uplatnil žalobce nárok za zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou mu nepřiměřenou délkou konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce v daném řízení vystupuje jako věřitel, který dne [datum] svoji pohledávku přihlásil proti dlužníkovi [právnická osoba], v likvidaci, ve výši [částka], která byla uznána a je vykonatelná. Konkursní řízení stále probíhá a pohledávka žalobce nebyla uspokojena. 3. U žalované žalobce svůj nárok uplatnil dne [datum], což žalovaná učinila za nesporným. 4. Soud rekapituloval průběh konkursního řízení, který rovněž nebyl mezi účastníky sporným, a po právní stránce nárok posoudil dle § 1, § 13, § 15, § 31a odst. 1 zák. č. 82/1991 Sb. Odkázal na čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb.), dále na stanovisko NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. S přihlédnutím k tomuto řešil otázku, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejprve se však zabýval námitkou žalované o předčasnosti žaloby. Odkázal na provedené dokazování, ze kterého vyplynulo, že do konkursu bylo přihlášeno na majetek dlužníka 14 557 konkursních věřitelů. Žalobce svoji pohledávku přihlásil dne [datum] ve výši [částka]. Jeho pohledávka byla uznána v plné výši při jednání dne [datum]. V návrhu na částečný rozvrh bylo uvedeno, že lze očekávat, že pohledávky věřitelů budou uspokojeny poměrně v rozsahu 6 až 8 %. Námitku předčasnosti žaloby posoudil jako formalistickou, neboť za situace, kdy bylo v konkursním řízení přihlášeno mimořádně velké množství věřitelů, kdy správce konkursní podstaty vyjádřil svůj předpoklad, v jakém poměru mohou být věřitelé uspokojeni, tedy i pohledávka žalobce, je skutečnost, že konkursní řízení dosavad neskončené, nebrání nijak žalobci, aby ve věci bylo rozhodnuto o jeho nároku. Odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 55/2021-173. Celková doba posuzovaného řízení do doby rozhodnutí soudu trvala 18 let a 10 měsíců. 5. Posuzované konkursní řízení je mimořádně složité po skutkové, hmotněprávní, a zejména procesní stránce z důvodů, že v řízení bylo přihlášeno přes 14 000 věřitelů s pohledávkami přesahující [částka] miliard Kč. Jsou vedeny desítky incidenčních sporů, konkursní řízení ztěžuje doručování do zahraničí či úmrtí několika věřitelů. I přes tuto složitost soud dospěl k závěru, že délka řízení je nepřiměřeně dlouhá. 6. Soud význam řízení pro žalobce s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, sp. zn. 30 Cdo 1662/2011 hodnotil tak, že pro kritérium je podstatná výše částky, která se věřiteli v konkursu dostala, resp. pravděpodobně dostane pro uspokojení jeho pohledávky. Výjimkou by bylo, kdyby v řízení vyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobce jako konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení své pohledávky, což v souzené věci nevyšlo najevo. Z tohoto důvodu soud zhodnotil význam řízení pro žalobce jako velmi nízký z důvodu k relativně nízké částce, kterou může očekávat při uspokojení své pohledávky jen -6 - 8 % z [částka]. 7. K postupu soudu bylo konstatováno, že konkursní řízení je zvláštním druhem řízení (na rozdíl od většiny jiných soudních řízení) a nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Délka tohoto řízení do velké míry závisí na jeho složitosti spočívající zejména v počtu věřitelů a přihlášených pohledávek, počtu incidenčních řízení, majetku úpadce či např. problémů souvisejících se zpeněžením majetku. Dle judikatury NS ČR stát neodpovídá za škodu způsobenou pouze tím, že správce konkursní podstaty porušil své povinnosti v konkursním řízení (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 3064/2020). Provedeným dokazováním vyplynulo najevo, že v rámci řízení došlo k pochybení dozorové činnosti konkursního soudu, což vyplývá i z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], který nařídil, aby věc projednal jiný soudce, neboť soud neposkytl dostatečnou součinnost konkursnímu správci ani poté, kdy mu vadný postup Vrchní soud v Praze vytkl. Přes extrémní složitost řízení není odůvodněno trvání konkursního řízení přesahující 18 let. 8. Soud uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení je natolik dlouhá, že i vzhledem k okolnostem případu v odůvodnění rozsudku popsanou, nelze považovat za přiměřenou, a tedy uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Tímto žalobci vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá. K otázce formy poskytnutého zadostiučinění soud uvedl, že zásadním kritériem je právě význam namítaného řízení pro účastníka, tedy stanovení formy a případné výše odškodnění, kdy je nezbytné zohlednit, co je pro účastníka řízení„ v sázce“. [příjmení] a výše odškodnění těmto kritériím musí odpovídat a nelze ji stanovit jen mechanickým vynásobením určité částky a počtu roků, po které řízení trvalo (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Z tohoto důvodu žalobci nelze přiznat odškodnění, které by převyšovalo to, co je pro něj„ v sázce“ a bylo by neadekvátní a nepřijatelné, aby s ohledem na očekávanou nízkou částku uspokojení nároku mu bylo přiznáno peněžité zadostiučinění. Soud tedy dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva žalovanou je v tomto případě zcela přiměřenou a odpovídající formou zadostiučinění. 9. Žalovaná uznala nárok žalobce jako nesporný s ohledem na délku namítaného konkursního řízení jako nepřiměřené, žalobce odškodnila formou konstatováním porušení jeho práva, což je dle ní dostatečné zadostiučinění, navrhla proto zamítnutí žaloby. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle procesního úspěchu, který měla v plném rozsahu žalovaná a té přiznal náhradu nákladů dle § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. 11. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Po stručné rekapitulaci odůvodnění napadeného rozsudku vyslovil nesouhlas se závěrem soudu, že význam řízení je pro něj velmi nízký. Poukázal na to, že Městský soud v Praze, který vykonává dozor nad tímto konkursním řízením, vedeném pod sp. zn. [spisová značka] podal podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení, neboť konkursní správce v předložené zprávě uváděl ničím nedoložené a neschválené výdaje ve výši [částka], přestože v konečné zprávě je již uveden výdaj ve výši [částka]. Správce nedostatečně zohlednil výdaje a příjmy u incidenčních sporů, kdy to vše dle konkursního soudu mohlo naplnit trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 trestního zákona. Dle názoru žalobce se jedná o trestný čin zpronevěry dle § 206 trestního zákona, což ovšem soud ve svém rozhodnutí vůbec neuvádí a nijak toto nehodnotí, ačkoliv z konkursního spisu je toto jednoznačně patrné. Skutková zjištění soudu končí datem [datum], přestože žalobce při jednání ústně do protokolu uvedl dne [datum] konečnou zprávu konkursního správce ze dne [datum]. Na tuto zprávu soud odkazuje, nijak ji však nehodnotil, přestože je patrné, že došlo k navýšení konkursního jmění, když výdaje činily [částka] a příjmy [částka]. Již s ohledem na to lze očekávat vyšší míru procentního uspokojení žalobce z jeho uznané a vykonatelné pohledávky. Soud dále vůbec nehodnotil věk žalobce, ačkoliv se jedná o velmi podstatné kritérium pro hodnocení posuzovaného nároku. Žalobci je přes 70 let, je osobou pokročilého věku a hrozí u něj ztráta možnosti domoci se zadostiučinění později, obzvláště za situace, kdy konkursní řízení není ve své závěrečné fázi. Není proto rozhodné vyčkávat skončení konkursního řízení pro jednoznačné vyčíslení finančního uspokojení žalobce, a v tomto odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 188/2019-161, a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C 222/2020, 15 C 236/2020, sp. zn. 27 C 103/2020, když tato rozhodnutí se vypořádala s problematikou předčasnosti řízení i s výší pravděpodobného uspokojení žalobců v totožném konkursním řízení. S ohledem na délku řízení, která v době podání odvolání trvala 18 let a 11 měsíců není rozhodně přiléhavé odškodnění pouhým konstatováním porušení práva. Při předpokládaném nároku uspokojení ve výši 6 % představuje částka [částka], u 8 % částku [částka]. Tato částka není pro něj zanedbatelná, neboť žije pouze ze starobního důchodu a jiný příjem nemá. Navíc tato částka může být navýšena s ohledem na soudem nijak hodnocenou skutečnost, že konkursní správce JUDr. [jméno] [příjmení] předložil konkursnímu soudu konečnou zprávu s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce, kdy výdaje činily [částka], příjmy [částka] a správce žádal o svoji odměnu ve výši [částka], o které rozhodnuto nebylo. Nelze proto dovodit i s ohledem na skutečnost, že konkursní řízení není skončeno a stále trvá, že význam řízení je pro žalobce velmi nízký, jak uvedl soud v odůvodnění své