55 CO 405/2021-62 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci [částka], a [částka] na náhradu nákladů řízení. 2. Podle odůvodnění se žalobce proti žalované domáhal zaplacení předmětné částky z titulu náhrady nemajetkové újmy, neboť dne [datum] proti němu byla u Městského soudu v Praze podána žaloba na náhradu nemajetkové újmy, vedená pod sp. zn. 34 C 196/2013. Řízení skončilo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], který byl žalobci doručen dne [datum]. Řízení o žalobě trvalo téměř sedm let, tedy nepřiměřenou dobu. 3. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku u ní ke dni [datum]. 4. Soud vyšel z prokázaného skutkového stavu zjištěného prokázaným průběhem řízení ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 34 C 196/2013 tak, že řízení proti žalobci bylo zahájeno žalobou ze strany Pharm. Dr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], kteří po žalobci požadovali náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] Vrchní soud v Praze dne [datum] změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že i v původně vyhovujícím výroku žalobu zamítl (č. j. 3 Co 31/2019-390), když soudem prvního stupně bylo žalobě částečně vyhověno. Dne [datum] byl spis zaslán s dovoláním Nejvyššímu soudu ČR, řízení dosud není skončeno. 5. Po právní stránce soud nárok posoudil dle § 1, § 5, § 13, § 31a zák. č. 82/1991 Sb. Vyšel ze zjištěné délky řízení pro žalobce od [datum] do dne rozhodnutí v předmětné věci [datum], neboť řízení dosud není skončeno, ke dni vyhlášení rozsudku trvalo. Celkovou délku řízení sedm let a sedm měsíců hodnotil vzhledem ke všem okolnostem případu jako nepřiměřenou. Poukázal na to, že i když v řízení nebyly delší průtahy, nelze dospět k závěru, že by celková délka řízení byla přiměřená. Zejména první období řízení nevedlo k vyřízení věci samé, fakticky bylo možné shledat nesprávný úřední postup soudu v porušení procesních pravidel dle občanského soudního řádu, neboť rozsudek pro uznání byl vydán bez zákonného důvodu, bez zákonného podkladu. 6. K formě zadostiučinění dospěl k závěru, že je namístě žalobci přiznat tuto formou finančního zadostiučinění, a to [částka] za jeden rok trvání, za první dva roky částku poloviční. Základní částku zvýšil o 15 % z důvodu významu řízení pro žalobce, neboť se jednalo o náhradu nemajetkové újmy z titulu ochrany osobnosti a uplatněná částka byla vysoká v rozsahu několika milionů korun. Nejednalo se v žádném případě o bagatelní řízení. O 10 % uvedenou částku snížil z důvodu počtu soudních soustav, které v řízení rozhodovaly, i při zohlednění rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 1303/21, v tom směru, že je nerozhodné, zda došlo k soudnímu ping pongu procesní chyby nebo z důvodu nesprávné aplikace hmotného práva. Řízení bylo vedeno opakovaně před třemi stupni soudní soustavy, momentálně je vedeno před Nejvyšším soudem ČR jako soudem dovolacím, a z toho důvodu soud náhradu snížil o dalších 10 %. K navýšení o 10 % přistoupil z důvodu postupu soudu v řízení právě s ohledem na počátek řízení, kde byl v rozporu se zákonnými normami vyhlášen rozsudek pro uznání, což vedlo k tomu, že první rozsudek ve věci byl zrušen odvolacím soudem, druhý rozsudek soudu prvního stupně byl změněn odvolacím soudem tak, že žaloba byla fakticky zamítnuta. Žalobci v řízení nebylo možné vyčítat žádný postup, který by vedl k prodloužení celkové délky řízení, a navýšil proto základní částku o 15 %. Dospěl k závěru, že základní částka odpovídajícího finančního plnění je za dosavadní dobu řízení [částka]. Žalobce požadoval částku [částka], soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., tato byla přizvána plně procesně úspěšnému žalobci. 8. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Napadené rozhodnutí označila za nesprávné, neboť neodráží charakter a relevantní okolnosti případu. Soud nesprávně posoudil okolnosti řízení, v důsledku čehož došlo k nesprávné moderaci výsledné částky zadostiučinění. Soud pochybil, když vůbec nezohlednil složitost řízení, a to jak skutkovou, která je v rámci posuzovaného řízení promítnuta poměrně složitým dokazováním, včetně řady listinných důkazů, výslechu svědků a znaleckým zkoumáním, ale i právní, která je promítnuta rozdílnými právními názory soudů a výsledným opakovaným rozhodováním na třech stupních. Žalovaná snížení výsledného zadostiučinění z důvodu projednání věci opakovaně na třech stupních považuje za nedostatečné v rozsahu 10 %, a v tomto odkázala na rozsudek MS [obec] č. j. 54 Co 361/2020-97, který z téhož důvodu snížil základní výši náhrady o 20 %. V dané věci dle žalované mělo dojít o snížení o 20 až 30 %. Dále namítla, že soud navýšil kalkulované odškodnění o 10 % z důvodu postupu soudu ve věci a takový postup označila za rozporný. Odškodnění se přiznává za nepřiměřenou délku řízení jako takovou a dalších 10 % je ve svém důsledku odškodnění za tutéž skutečnost opakované. Navýšení výsledného zadostiučinění tedy je zcela neopodstatněné a nemůže obstát. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby byla žaloba zcela zamítnuta. 9. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání vyvracel argumentaci tam uvedenou. Navýšení provedené soudem, stejně tak i případné snížení označil za správné, ztotožnil se s ním, tedy celé rozhodnutí považuje za věcně správné. Soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně právně posoudil. Řízení trvající po dobu delší než sedm let nemůže být odůvodněno ani žalovanou tvrzenou složitostí věci, zejména ne v řízení o náhradu nemajetkové újmy, nad to za situace, kdy strany sporu nejednají obstrukčně a prodlužování řízení je zcela v gesci soudu a dochází k němu v důsledku pochybení na straně soudu. Zdůraznil, že hlavním důvodem prodlení bylo opakované pochybení Městského soudu v Praze, který nejprve vydal rozsudek pro zmeškání (správně pro uznání), aniž by pro to byly splněné zákonné podmínky, dále vydal rozsudek bez toho, že by ho dostatečně odůvodnil, a nakonec vydal rozsudek s naprosto opačným závěrem, než ke kterému došel ve svém předcházejícím rozhodnutí. Je proto nepopiratelné, že k neúměrnému protahování soudního řízení došlo v důsledku chyb při rozhodovací činnosti soudu. Soud provedl posouzení rozhodného období optikou přiměřenosti celkové délky řízení dle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., zohlednil tak veškeré okolnosti, které by mohly odůvodnit snížení nebo zvýšení náhrady, a vše v rozsudku podrobně odůvodnil. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. 11. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který ostatně nebyl ani mezi účastníky sporný. Rekapituloval průběh řízení, od kterého žalobce odvíjí svůj nárok. Je nesporné, že dosud toto řízení skončeno nebylo, trvá tedy již dobu 8 let (nad rámec nároku uplatněného před soudem prvního stupně žalobce svůj nárok dále neuplatňoval, proto se jím odvolací soud nezabýval). Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že délka řízení není délkou přiměřenou, a to s ohledem na charakter a složitost sporu. Jedná se proto o nesprávný úřední postup, čímž je dána odpovědnost státu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Soud správně dospěl i k závěru, že je namístě žalobci nemajetkovou újmu odškodnit formou relutární, když ani odvolací soud neshledává podmínky pro to, že by jako satisfakce stačilo konstatování porušení práva. Standardně pak soud vycházel z částky [částka] za rok řízení (první dva roky řízení v rozsahu jedné poloviny). Zohlednil kritéria § 31a odst. 3 zák. č. 89/1998 Sb. Zohlednil složitost řízení, které probíhalo na třech stupních soudní soustavy, zohlednil význam řízení pro žalobce a nepochybil ani v tom, že základní částku navýšil i o 10 % za postup soudu, resp. za postup orgánu veřejné moci. Není v tomto důvodná odvolací námitka žalované, že by se jednalo o duplicitní plnění v tom smyslu, že délku řízení vyjadřuje i sama skutečnost přiznání satisfakce účastníku řízení. Tuto skutečnost i soud řádně v odůvodnění napadeného rozsudku odůvodnil, když poukázal na počátek řízení, kdy Městský soud v Praze vydal rozsudek pro uznání bez toho, že by pro takovýto postup byly splněné zákonné podmínky. Postup orgánů veřejné moci je zcela samostatným relevantním kritériem pro případnou úpravu základní částky odškodnění při přiznávání náhrady za nemateriální újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalovaná ve svém odvolání polemizuje se správností aplikace 31a odst. 3 zák. č. 89/1998 Sb., na jedné straně, namítá, že by mělo dojít k vyššímu snížení této náhrady, její procesní návrh je však v tomto rozporný, neboť navrhuje úplné zamítnutí žaloby, což ve svém důsledku znamená, že by odpovědnost žalované vůbec neuznávala. 12. S odkazem na výše uvedené, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, byl napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen. 13. Žalobce byl plně procesně úspěšný v odvolacím ř