13 Co 227/2024-162 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 061,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 061,80 Kč za dobu od 14. 4. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( výrok I), co do částky 1 200 Kč žalobu zamítl ( výrok II), a výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 55 125,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve stejné lhůtě zaplatit , Orgán veřejné moci, náhradu nákladů řízení státu ve výši 2 370 Kč ( výrok IV).2. Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutečností, že vozidlo žalobkyně , právnická osoba, bylo poškozeno při nehodě dne , datum, způsobené provozem vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti z provozu sjednáno u žalované, pojišťovna většinu nároku plnila. Vozidlo bylo přijato k opravě u společnosti , právnická osoba, , dne 11. 10. 2022, přičemž po dobu od 11. 10. 2022 do 10. 12. 2022 měla žalobkyně pronajato náhradní vozidlo, za jehož nájem zaplatila celkem 115 900 Kč bez DPH, což odpovídá 1 900 Kč bez DPH za den. Žalovaná z uvedené částky zaplatila žalobkyni 53 797 Kč (přičemž žalobkyně akceptovala odečtení částky celkem 10 041,20 Kč jako ušetřených pevných nákladů, proto se domáhala doplacení pojistného plnění pouze v rozsahu částky 52 061,80 Kč) zbytek nájmu vozidla nezaplatila s tím, že doba opravy vozidla, po kterou došlo k nájmu náhradního vozidla byla nepřiměřeně dlouhá a kdyby žalobkyně informovala žalovanou o čekací době u předmětného servisu, mohlo být opraveno v servisu jiném a době odpovídající obvyklé opravě vozidla, za takovou dobu považovala 31 dnů, za které plnila, nesporovala výši denního nájemného.3. Soud prvního stupně po provedeného rozsáhlém dokazování vyšel ohledně sporné otázky ze zjištění, že žalobkyně, resp. její statutární zástupce při vyhledání servisu pro opravu vozidla bezprostředně po dopravní nehodě provedl průzkumem servisů nacházejících se v , adresa, či relativní blízkosti a nepodařilo se mu vyhledat servis, který by nabízel jednoznačně dřívější zahájení opravy než servis společnosti , právnická osoba, Proto bylo vozidlo odvezeno právě do tohoto servisu. Soud k tomu uvedl, že provedené důkazy nevylučují absolutně, že mohl existovat nějaký autoservis, který byl opravu schopen zahájit dříve, nicméně z hlediska právního posouzení není podle soudu podstatné zjistit, zda takový servis existoval, nýbrž zda žalobkyně vyvinula adekvátní úsilí k jeho vyhledání, byť by v něm nebyla úspěšná. Pokud žalovaná uváděla, že v některých servisech byla doba čekání na zahájení opravy kratší, soud uzavřel, že provedené důkazy toto tvrzení žalované nijak jednoznačně nepodpořily. Za tohoto stavu soud prvního stupně za situace, kdy základ nároku byl nesporný, s odkazem na zákonná ustanovení § 2918 a 2952 o.z. uzavřel, že žalobkyně při vyhledávání servisu pro opravu vozidla neporušila žádnou svou povinnost, nepočínala si nehospodárně a učinila vše, co po ní bylo možné za daných okolností požadovat. Žalobkyně sice nepožádala žalovanou o pomoc při vyhledáním servisu, žalovaná jí však takovou službu ani nenabídla ani jí nesdělila, že by zde byla taková možnost. Škoda se tak nezvětšila v důsledku okolností, které by bylo možné přičíst žalobkyni. Proto bylo žalobě vyhověno včetně úroků z prodlení vyjma nákladů na uplatnění pohledávky, a o nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.4. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Namítala, že v dané věci nebyla žalobkyní informována o čekací době na opravu vozidla ze strany servisu, žalovaná tak nemohla zajistit opravu v kratší době. Poškozený se měl chovat tak, aby škoda dále nenarůstala, což nečinil, a tato okolnost nemůže jít k tíži škůdce. Škoda se tak vlivem počínání žalobkyně ve smyslu ust. § 2918 zvětšila právě vlivem okolností, které lze přičíst poškozenému, ten porušil prevenční povinnost. Sama žalovaná nemohla vyvinout žádnou iniciativu, když jí rozhodné skutečnosti nebyly známy. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudkem v napadeném výroku tak, že žalobu zamítne.5. Žalobkyně v písemném vyjádření navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že soud rozhodl na podkladě podrobného dokazování, žalovaná neunesla důkazní břemeno, pokud tvrdila, že bylo možné vozidlo opravit v daném místě a čase rychleji. Závěr soudu o tom, že škoda se nezvětšila vlivem okolností přičitatelných žalobkyni, je správný.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, který byl ostatně mezi účastnicemi nesporný a věc podle názoru odvolacího soudu posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Spornou mezi stranami zůstala pouze otázka, zda doba, po kterou měla žalobkyně pronajaté náhradní vozidlo, byla či nebyla přiměřená. Žalovaná v řízení operuje s tím, že žalobkyně porušila svou prevenční povinnost ve smyslu ust. § 2900, podle kterého vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Nebyly zjištěny ani žádné okolnosti, které by bylo možné přičítat žalobkyni dle ust. § 2918 o.z.8. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v tom závěru, že ze strany žalobkyně nedošlo k žádnému pochybení, když ihned po vzniku škody tuto oznámila pojišťovně, jednala dle pokynů asistenční služby, která po nehodě vozidlo odtáhla a po zajištění opravy je také dopravila do servisu (prokázáno výpovědí jednatele žalobkyně). V řízení bylo rovněž prokázáno to, že jednatel žalobkyně aktivně vyhledával značkový servis, který by vozidlo v daném místě a čase opravil, přičemž vzhledem k naplněnosti kapacity servisů byl ten, který posléze opravu provedl časově nejdostupnější. Nelze mu přičítat k tíži, že v rozhodné době byly dlouhé čekací lhůty na opravu vozidel ve značkových servisech, což bylo v řízení prokázáno. Situaci, kdy by poškozený při poškození vozidla v důsledku dopravní nehody měl aktivně zjišťovat dobu nezbytně nutnou pro opravu vozidla a trvat na tom, že v této době musí oprava proběhnout, jinak by ztratil nárok na nájemné za půjčené vozidlo, považuje odvolací soud za absurdní a požadavky na poškozeného za naprosto nepřiměřené. O porušení prevenční povinnosti ve smyslu ust. § 2900 o.z. zák. by bylo možné hovořit například v případech, kdy by poškozený vozidlo do servisu přistavil s časovou prodlevou nebo by ho naopak s prodlevou od servisu převzal. Za nedůvodný považuje odvolací soud i požadavek pojišťovny, že by ji měl poškozený aktivně informovat o době opravy. Za tohoto stavu považuje odvolací soud požadavek žalobkyně na doplacení nájemného za zcela důvodný, a to v plném rozsahu. Lze uzavřít, že celý nárok žalobkyně představuje škodu- újmu, které jí vznikla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a žalovaná je povinna tuto škodu uhradit za škůdce (pojištěného) ve smyslu ust. § 6 odst. 2 písm. b/ zák. č. 168/1999 Sb.9. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.10. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, která v odvolacím řízení neuspěla Tyto náklady představují odměnu za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) podle ust. § 9 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 3 220 Kč Kč, a dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč ( § 13 odst. 3 cit. vyhl.), vše včetně 21% DPH, náhrada cestovních výdajů na trase , adresa, a zpět osobním automobilem jako před soudem prvního stupně, celkem včetně DPH 3 238,50 Kč, ztrátu času za 10 půlhodin, celkem včetně DPH 1 210 Kč, a 130 Kč parkovné, celkem 13 096,90 Kč.