ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2024:39.Co.377.2023.1 Datum: 2024-02-21 Předmět: o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. září 2023, č. j. 18 C 168/2023-36, Ustanovení: ["§ 115a z. č. null/null Sb.", "§ 2395 z. č. null/null Sb.", "§ 142 z. č. null/null Sb.", "§ 149 z. č. null/null Sb.", "§ 160 z. č. null/null Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb." ["smlouva zástavní""smlouva o úvěru""postoupení pohledávky"]
O co šlo: o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. září 2023, č. j. 18 C 168/2023-36, (["§ 115a z. č. null/null Sb.", "§ 2395 z. č. null/null Sb.", "§ 142 z. č. null/null Sb.", "§ 149 z. č. null/null Sb.", "§ 160 z. č. null/null Sb.", "§ 86 z. č. )
1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I), výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 122 Kč k rukám zástupce žalobkyně, rovněž v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne 26. 9. 2017 smlouvu o hypotečním úvěru č, č. úvěru, a žalovanému poskytl, stejně jako jeho spoludlužníkům, úvěr ve výši 2 000 000 Kč, zajištěný zástavní smlouvou k nemovitosti, uzavřenou dne 27. 9. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a zástavním dlužníkem , jméno FO, , narozenou 17. 7. 1947. Zástavní právo bylo zřízeno k bytové jednotce č. , adresa, v nemovitosti č. p. , adresa, na pozemku parc. č. , adresa, v k. ú. , adresa, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech budovy a pozemku. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. a 24. 9. 2021. Spoludlužníci se opakovaně dopouštěli porušování povinností plynoucích ze závazkového vztahu a zástavní věřitel tak využil svého práva dle článku IX odst. 2 písm. d) smlouvy a dne 6. 10. 2022 zvýšil úrokovou sazbu úvěru na trojnásobek původní úrokové sazby, tedy na částku 6,87 % p. a. Následně využil svého práva dle článku IX odst. 2 písm. f) smlouvy a dne 7. 10. 2022 vyzval spoludlužníky k okamžitému jednorázovému splacení jistiny úvěru. Žalovaný od žalobkyně obdržel předžalobní výzvu. Žalobkyně se v ní domáhala úhrady částky 200 000 Kč, představující část nesplacené jistiny úvěru, která ke dni zesplatnění činila 1 834 013,85 Kč.3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, účastníci souhlasili s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, proto soud prvního stupně postupoval dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).4. Z listinných důkazů vzal za prokázané následující:- Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně Hypoteční bankou a. s. dne 26. 9. 2017 smlouvu o hypotečním úvěru s č. , č. úvěru, , na základě které právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, stejně jako jeho spoludlužníkům, úvěr ve výši 2 000 000 Kč, zajištěný zástavní smlouvou ke shora uvedené nemovitosti na základě smlouvy ze dne 27. 9. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a , jméno FO, .- Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2021 a 24. 9. 2021, jak bylo prokázáno smlouvami o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 9. 2021.- Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 23. 2. 2021, oznámení o zesplatnění ze dne 7. 10. 2021 a oznámení o zvýšení úrokové sazby ze dne 6. 10. 2021, to, že na základě opakovaných porušení povinností plynoucích ze závazkového vztahu spoludlužníky zástavní věřitel využil svého práva dle článku IX odst. 2 písm. d) smlouvy a zvýšil úrokovou sazbu úvěru dne 6. 10. 2021 na trojnásobek původní úrokové sazby, tedy na částku 6,87 % p. a. Následně zástavní věřitel využil práva dle článku IX odst. 2 písm. f) smlouvy a dne 7. 10. 2022 spoludlužníky vyzval k okamžitému jednorázovému splacení jistiny úvěru.- Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 23. 2. 2023 že žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu.5. Po takto provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala poskytnutí úvěru ve výši 2 000 000 Kč žalovanému a , jméno FO, , narozené dne , datum, , na zakoupení bytové jednotky na základě smlouvy, uzavřené dne 26. 9. 2017. Oba se zavázali úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách specifikovaných ve smlouvě, úvěr byl zajištěn zástavní smlouvou k bytové jednotce. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil ke zvýšení úrokové sazby a následně k zesplatnění úvěru. Předmětem řízení je pouze část neuhrazeného úvěru, která ke dni zesplatnění činí 1 800 000 Kč. Vyšel i z toho, že žalovaný ani netvrdil ani neprokázal, že by svým závazkům dostál s odkazem na § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen o. z.).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady sestávají ze zaplaceného poplatku ve výši 8 000 Kč a z odměny za právní zastoupení, konkrétně za tři úkony právní služby po 9 100 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby spolu se třemi režijními paušály po 300 Kč a 21 % DPH. Postupem dle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady k rukám jejího právního zástupce.7. O lhůtách k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř.8. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný s návrhem na změnu a zamítnutí žaloby. Potvrdil uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně uvedeného dne. Poukázal na § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (26. 9. 2017) a na nutnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného a jeho spoludlužnice. Uvedl, že ani z odůvodnění rozsudku ani ze žaloby nevyplývá, jak banka úvěruschopnost žalovaného prověřovala. S ohledem na § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. jde o smlouvu absolutně neplatnou. Zdůraznil, že banka jako profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je povinna vynaložit odbornou péči k ověření a posouzení schopnosti dlužníka splácet poskytnutý úvěr. V tomto smyslu odkázal na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Shrnul, že žalobkyně neprokázala, jak banka tuto svoji zákonnou povinnost ověření úvěruschopnosti dlužníka splnila. V souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu, vyjádřenou například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, i na smlouvu o úvěru je třeba pohlížet jako na absolutně neplatnou. Navíc ve smyslu § 619 odst. 1 a 2 o. z. vznesl námitku promlčení. Doplnil, že je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, mohla banka jako právní předchůdce žalobkyně zažalovat předmětnou částku ihned po jejím poskytnutí, tedy dne 10. 10. 2017.9. K odvolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Podle ní jsou veškerá tvrzení žalovaného v odvolání účelová, snažící se vyvolat dojem, že původní věřitel žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Naopak poukázala na to, že žalovaný nijak nereagoval ani na zaslání žaloby, ani na výzvu soudu a ani na předchozí kontakt ze strany žalobkyně. Způsobil tak vydání rozsudku, proti němuž brojí jedinou možnou argumentací. K § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. uvedla, že zákon nestanovuje povinnost soudu zkoumat splnění povinnosti poskytovatelem. Žalobkyně nebyla soudem prvního stupně vyzvána k doložení zkoumání úvěruschopnosti. Navíc je to podle žalobkyně nadbytečné, protože ve světle aktuální judikatury Nejvyššího soudu je zřejmé, že zkoumání úvěruschopnosti je odlišné pro každý případ a podmínky a způsoby jsou určeny ad hoc. Nejvyšší soud uvedl, že je nutné, aby byly dány důvodné pochybnosti o možnosti spotřebitele splácet úvěr, nikoli aby bylo postaveno najisto, že spotřebitel bude úvěr splácet. Podle Nejvyššího soudu rovněž nelze bez dalšího považovat za neplatnou smlouvu pouze proto, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost spotřebitele ze strany úvěrujícího subjektu, je-li z poskytnutých podkladů zřejmé, že bude schopen úvěr splácet. V dané věci byl úvěr poskytnut dvěma osobám v produktivním věku, bez zdravotního omezení, v rozsahu 2 000 000 Kč, anuitní splátky činily za osobu 3 691,20 Kč. Stěží si lze představit v dané lokalitě nižší náklady na bydlení. Navíc spoludlužníci úvěr téměř po dobu tří a půl let řádně hradili. I to dokládá, že byli úvěruschopní. Navíc původní věřitel úvěruschopnost zkoumal, jde o bankovní instituci, která úvěruschopnost zkoumá vždy a řádně. Jinak by se vystavila obtížím a pokutám ze strany , právnická osoba, . I kdyby tomu tak nebylo, ve světle judikatury by tato skutečnost nezpůsobila absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, je třeba přihlédnout k tomu, že jde o institut ultima ratio. Navíc žalovaný ve svém odvolání ani netvrdil, že by původní věřitel nezkoumal jeho úvěruschopnost, pouze uvádí, že to neprověřoval soud prvního stupně, což automaticky zakládá absolutní neplatnost smlouvy. Ta však může být způsobena pouze jednáním či opomenutím smluvních stran a nikoli jednáním či opomenutím soudu. Toto tvrzení postrádá logiku. Žalovanému musí být známo, že úvěruschopnost byla zkoumána, a z tohoto důvodu pravděpodobně uvádí daná tvrzení bez logiky tak, aby se nedopustil nepravdivých tvrzení. Žalovaný měl navíc prostor se k žalobnímu návrhu vyjádřit a namítnout všechny námitky uvedené v odvolání, avšak neučinil tak. Jedná tak v přímém rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt, což nemůže jít k tíži žalobce.10. Při jednání odvolacího soudu žalovaný poukázal na dův
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.