69 Co 191/2024 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 154 814,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 154 814,78 Kč od 1.6.2022 do zaplacení (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení částku 70 565 Kč (výrok II.).2. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce od žalované odebíral teplou vodu na základě Smlouvy o dodávce tepelné energie ev. č. , hodnota, . Žalobce zaplatil žalované za 463,8 m³ spotřebované teplé vody, avšak reálná spotřeba za uvedený rok činila jen 89,5 m³ teplé vody. Žalobce následně fakturu u žalované reklamoval s tím, že svou spotřebu teplé vody vypočítal vyšší, než byla reálná spotřeba, a zaplatil tak žalované mnohonásobně vyšší částku za odběr teplé vody. Žalovaná však odmítla přeplatek žalobci vrátit a neučinila tak ani po zaslání předžalobní upomínky.3. Takto zjištěný skutkový stav posoudil podle § 3 odst. 4 vyhlášky č. 405/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství tepelné energie, v návaznosti na § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).4. Neztotožnil se s námitkou žalované, že to nebyla ona, kdo se na úkor žalobce obohatil, ale že to byli ostatní odběratelé teplé vody, neboť ti poté na své faktury hradili méně, než žalobkyni zaplatit měli, a že proto není v této věci není pasivně legitimována. Soud konstatoval, že to byl právě žalobce, který uhradil žalované vyšší částku, než která jí náležela. Ostatní odběratelé se naopak obohatili na úkor žalované, jestliže hradili méně, než měli.5. Rovněž se soud neztotožnil s argumentací žalované, že by žalobce měl odpovídat za sdělení chybného údaje, neboť žalobce ve lhůtě dle smlouvy (resp. bodem 12.5 Obchodních podmínek; dále i jen „OP“) řádně a ve sjednaných lhůtách fakturu reklamoval. Nalézací soud poukázal na smluvní ujednání týkající se reklamace, dle něhož měla být po jejím uplatnění vystavena opravná faktura, což však žalovaná neučinila.6. Co se týče argumentace žalované, že, pokud bude žalobě vyhověno, vznikly by žalované zvýšené náklady s přepočtem spotřeby vůči ostatním odběratelům, konstatoval soud, že toto nemůže jít k tíži žalobce, poněvadž žalobce postupoval dle smlouvy a žalovaná musela s možností reklamace faktury počítat. Nebylo sjednáno, že úspěšnou reklamaci vylučuje pochybení při sdělení údaje představujícího spotřebu teplé vody, a s vydáním opravné faktury je počítáno, byť za poplatek 200 Kč (bod 12.6 OP).7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce zaplatil žalovanému za 463,8 m3 spotřebované teplé vody, avšak reálná spotřeba za uvedený rok činila 89,5 m3 teplé vody, tím se žalovaná na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodně obohatila. Žalobci tak vzniklo právo na vrácení přeplatku za spotřebovanou teplou vodu.8. Co se týká výše žalované částky, žalovaná se k výši skutečné spotřeby žalobcem a správnosti vypočtené uvedené částky v rámci období po podání reklamace nijak nevyjádřila, resp. neuvedla částku, kterou by odlišně vyčíslila vzniklý přeplatek, a nenavrhla důkazy k prokázání nesprávnosti tohoto výpočtu. Soud se ztotožnil s výpočtem žalované částky provedené žalobcem v reklamaci.9. Žalobce zaplatil žalované za období od ledna 2021 do prosince 2021 částku celkem 206 738,35 Kč včetně DPH. Výpočet částky, která měla být zaplacena, vychází jednak z opravného dokladu č. , hodnota, a jednak z vyhlášky č. 405/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství tepelné energie. Podle § 3 odst. 1, 4 a 5 citované vyhlášky se náklady za dodávku teplé vody (TV) dělí na náklady za ohřev TV a náklady za dodávku studené vody pro ohřev TV. Náklady za ohřev TV se všem odběratelům rozdělují na základní složku, která tvoří 30 % nákladů, a spotřební složku, která tvoří 70 % nákladů. U nákladů na dodávku studené vody pro ohřev TV činí spotřební složka 100 %. Základní složka ceny vychází ze spotřeby 1770,84 GJ, podíl žalobce je 1,09 %, tj. 19,24 GJ. Leden až listopad - 17,64 GJ x 597,7 Kč + DPH je 11 597,77 Kč, prosinec - 1,6 GJ x 716,8 Kč + DPH je 1261,59 Kč, celkem tedy 12 859,36 Kč. Tuto částku žalobce nezpochybňoval, spornou zůstala pouze spotřební složka. Zásadní pro její výpočet bylo zjištění poměru součtu měřených spotřeb z vodoměrů na TV žalobce vůči součtu měřených spotřeb z vodoměrů na TV všech odběratelů, kde došlo k chybnému zjištění. Podle opravného dokladu činil součet měřených spotřeb z vodoměrů na TV žalobce 463,80 m³, součet měřených spotřeb z vodoměrů na TV všech odběratelů 8852,90 m³, poměr byl 5,239 %. Podle žalobce byl správný součet měřených spotřeb z vodoměrů na TV žalobce 89,5 m³, součet měřených spotřeb z vodoměrů TV všech odběratelů byl 8478,60 m3 (tj. 8852,90 – 463,80 m3 + 89,5 m3), poměr činil 1,056 %. Náklady na spotřební složku činily podle opravného dokladu 5,239 % z 4131,57 GJ, což je 216,46 Gj. V lednu až listopadu dle opravného dokladu 198,42 GJ x 597,70 Kč + DPH je 130 455,19 Kč, v prosinci 18,04 GJ x 716,80 Kč + DPH, což je 14 224,18 Kč, celkem tedy 144 679,37 Kč. Správný výpočet má být 1,056 % z 4131,57 GJ, což je 43,61 GJ. Leden až listopad tedy 39,97 GJ x 597,70 Kč + DPH, což je 26 279,08 Kč, a v prosinci 3,64 GJ x 716,80 Kč + DPH, což činí částku 2 870,07 Kč, celkem tedy 29 149,15 Kč. Jde-li o objem studené vody pro ohřev TV za rok 2021 dodaný z výměníkové stanice všem odběratelům, činil 9244,58 m3. Cena za 1 m³ byla jednotná po celý rok a činila 92,35 Kč (DPH 10 %). Na žalobce pak připadal stejný podíl jako u tepla (tj. 5,239 % x 1,056 %). Podle opravného dokladu vystaveného žalovaným byl výpočet následovný: 5,239 % z 9244,58 m³ je 484,32m3, 484,32 m³ x 92,35 Kč + DPH je 49 199,65 Kč. Správně mělo být 1,056 % z 9244,58 m³, což je 97,62 m³, a 97,62 m³ x 92,35 Kč + DPH, což je 9 916,73 Kč. Podle opravného dokladu byla výsledná částka vypočtena: 12 859,36 Kč (ohřev TV základní složka) + 144 679,37 Kč (ohřev TV spotřební složka) + 49 199,65 Kč (studená voda pro ohřev), celkem 206 738,38 Kč, správně je ale součet složen z částek 12 859,36 Kč + 29 149,15 Kč + 9916,73 Kč, celkem 51 925,24 Kč, takže rozdíl činí částku 154 814,78 Kč (po zaokrouhlení), což je v této věci žalovaná částka, kterou žalobce skutečně dle výpisu z účtu žalované uhradil.10. Další zkoumání výše této částky např. formou znaleckého posudku soud považoval s ohledem na výši žalované částky a nákladnost takového posudku za nadbytečné a nehospodárné. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že nárok žalobce je po právu, proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Vytkla nalézacímu soudu, že nijak nezohlednil specifika vyplývající z čerpání tepla mnoha odběrateli ze stejné centrální stanice, kdy vedle individuálních vztahů mezi žalovanou a jednotlivými odběrateli existují i vztahy mezi odběrateli navzájem (smluvní i faktické, typicky z bezdůvodného obohacení). Z toho rezultuje podmíněnost a závislost těchto vztahů a dopad změn u jednoho odběratele do smluvní i faktické sféry ostatních odběratelů. Plnění samotného žalobce nelze posuzovat izolovaně, neboť je bytostně spjato s fakturací pro ostatní odběratele (faktura pro žalobce by nemohla existovat samostatně, vždy existuje ve spojení s fakturami pro ostatní odběratele), a proto se na celou fakturaci za celou lokalitu musí nahlížet jako na celek a nelze tudíž vytrhávat jednotlivosti (tj. pouze prizmatem dvoustranného vztahu mezi žalobcem a žalovanou).12. Žalovaná aktuálně nedrží neoprávněně žádné finanční prostředky navíc, nezískala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když od všech odběratelů v lokalitě obdržela prostředky přesně ve výši celkových nákladů na dodávku teplé vody, ani o haléř více. Jakákoli platba žalobci ze strany žalované nebude znamenat nápravu protiprávního stavu (ten z pohledu žalované ani neexistuje), ale vyvolá újmu na straně žalované, která bude hradit žalobci z toho, na co má sama nárok.13. Poukázala na ust. § 2991 odst. 2 o. z. a dovozovala, že, pokud žalobce plnil nad rámec své skutečné spotřeby, tj. nad rámec poměru na celkových nákladech, jež by na něj měl dle skutečné spotřeby vycházet, plnil za ostatní odběratele. Jeho platbou se obohatili tito odběratelé, jež v závislosti na tom plnili méně, a nikoli žalovaná, která obdržela pouze to, co jí po právu náleží. Ani žalobce nepopírá, že skutečně obohacenými jsou ostatní odběratelé ze stejné centrální stanice, kteří měli zaplatit nižší podíl na celkových nákladech na přípravu teplé vody, než kolik by na ně dle skutečné spotřeby vycházelo.14. Brojila proti argumentaci nalézacího soudu, že žalobce postupoval dle smlouvy (obchodních podmínek) s žalovanou, řádně a včas reklamoval a tím pádem má nárok na vrácení dané částky při nákladech 200,- Kč za opravné vyúčtování. Zdůraznila, že by musela vystavit celkem 48 opravných faktur, tyto rozeslat a vymáhat.15. Konstatovala, že daná situace vznikla výlučně pochybením samotného žalobce, který však zamýšlí