55 Co 131/2025-110 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 97 454,11 Kč s příslušenstvím zde uvedeným a nahradit jí náklady řízení ve výši 37 059 Kč vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žaloba se opírá o tvrzení, že žalobkyně aktivní legitimaci získala na základě smlouvy o postoupení pohledávky, kterou jako postupník uzavřela 26. 6. 2024. Postupitelka uzavřela předtím s žalovanou v postavení úvěrující v roce 2013 smlouvu o revolvingovém úvěru. Následně postupitelka s žalovanou uzavřela rozhodčí smlouvu s tím, že spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Poté byl vydán rozhodčí nález a na jeho základě žalovaná zahájila vůči postupitelce exekuční řízení, které bylo následně zastaveno z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ní navazujících rozhodčí smlouvy. Žalobkyně tak požadovala vůči žalované úhradu bezdůvodného obohacení, s tím, že žalovaná je oprávněna si ponechat pouze jistinu 52 000 Kč a zákonný úrok z prodlení 4 633,27 Kč. Žalovaná však celkově získala od žalobkyně celkem 154 087,38 Kč a má právo ponechat si pouze 56 633,27 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí bezdůvodné obohacení ve výši 97 454,11 Kč.3. Soud I. stupně po provedeném dokazování se nejprve zabýval námitkou promlčení uplatněnou žalovanou. Tím, že neplatnost smlouvy o úvěru vyplynula z tzv. absolutního obchodu, tak její právní posouzení se řídí dříve platným obchodním zákoníkem, dle něhož promlčecí doba činila 4 roky (ustanovení § 397 obchodního zákoníku). Soud počátek běhu promlčecí doby odvodil od okamžiku, kdy mohlo být právo na vydání bezdůvodného obohacení uplatněna poprvé. K pravomocnému zastavení exekuce došlo 14. 7. 2021. Až od této doby běžela promlčecí doba a žaloba byla podána 1. 8. 2024, tedy včas. Dále soud uvedl, že postupitelce v postavení spotřebitele bylo nutno poskytnout zvýšenou právní ochranu zahrnující zmírnění dopadů skutečnosti, že žalovaná jako silnější smluvní strana sjednala smlouvu obsahující zneužívající smluvní ujednání. S ohledem na tento závěr se již soud nezabýval tvrzením žalobkyně, že námitka promlčení bylo uplatněna v rozporu se zásadou o dobrých mravech. Pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení je tak po právu a nebyla ani zčásti promlčena. Dle skutkových zjištění se žalované dostala plnění od právní předchůdkyně žalobkyně částky 154 087,38 Kč. Soud se ztotožnil s právním názorem žalobkyně, že žalované přísluší si ponechat pouze jistinu a zákonný úrok z prodlení a rozdíl mezi tím čeho se žalované dostalo a co si ponechala činí žalovanou částku 97 454,11 Kč. V tomto rozsahu bylo proto žalobě vyhověno a o nákladech řízení rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání v rozsahu částky 84 172,73 Kč s příslušenstvím. Odvolání směřovalo do části plnění, které postupitelka žalované poskytla před zahájením rozhodčího řízení, neboť rozhodným okamžikem pro běh promlčecí doby je objektivní skutečnost, kdy bylo plnění poskytnuto. Bylo-li poskytnuto více plnění podle neplatné smlouvy, běží promlčecí doba ohledně každého plnění zvlášť. Navrhla, aby v tomto smyslu byl napadený rozsudek změněn a v odvoláním napadeném rozsahu byla žaloba zamítnuta.5. K odvolání žalované se žalobkyně písemně vyjádřila Poukázala na speciální úpravu promlčení v obchodním zákoníku. Uvedla, že až rozhodnutí o zastavení exekuce napravilo stav, který vyústil v protiprávně vydaný rozhodčí nález a následně vedenou exekuci. Teprve až zastavením exekuce bylo možno vymožené plnění identifikovat jako bezdůvodné obohacení, neboť do té doby byl dán právní důvod, proč oprávněná finanční prostředky držela. Poukázala v tomto smyslu na judikaturu zdejšího odvolacího soudu a judikaturou Soudního dvora Evropské unie a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen a žalobkyni přiznány náklady odvolacího řízení.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání žalovanou, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Odvolací soud vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, tak jak k němu dospěl soud I. stupně, když neshledal pro opakování či doplnění dokazování. Výsledky tohoto dokazování soud I. stupně velmi pečlivě vyhodnotil a dospěl na jejich základě ke správným skutkovým zjištěním.8. Po právní stránce se odvolací soud ztotožňuje s právním posouzením věci obvodním soudem s tím, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí smlouvy. Stejně tak i úvěrová smlouva byla absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy. Lze se ztotožnit i se závěrem, že počátek běhu promlčecí doby se odvíjí od okamžiku nabytí právní moci usnesení exekučního soudu o zastavení exekuce. Teprve tehdy bylo možno uzavřít, že exekuce byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu a bylo postaveno najisto, že plnění poskytnuté žalované jako oprávněné bylo vymoženo neoprávněně a jedná se tak o bezdůvodné obohacení. Až do zastavení exekuce trval procesní důvod, pro který vymožené plnění oprávněné (žalované) náleželo (judikaturní závěr obsažený, například v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3331/2017). Soud I. stupně proto správně dospěl k závěru, že žalobní požadavek na vydání bezdůvodného obohacení není ani zčásti promlčen.9. S ohledem na to, že výše bezdůvodného obohacení byla zjištěna správně, soud I. stupně nepochybil, když žalobě v celém rozsahu vyhověl. Odvolací soud proto v odvoláním napadeném rozsahu postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výši 84 172,73 Kč s příslušenstvím potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání po 4 500 Kč. K tomu byly připočteny dvě paušální náhrady hotových výloh po 450 Kč a 21 % sazba DPH 2 079 Kč, v součtu 11 979 Kč. Náhrada nebyla přiznána za další písemná podání zástupce žalobkyně odvolacímu soudu, neboť nebyly shledány jako náklady účelně vynaložené.