17 Co 33/2026-53 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 45 809 Kč s úrokem z prodlení od 9. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení doplatku přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně při stanovení výše zadostiučinění vycházela z částky 107 684 Kč určené podle metodiky Nejvyššího soudu a po odečtení částky 61 875 Kč, kterou jí žalovaná již poskytla, požadovala doplatek 45 809 Kč. Žalobkyně přitom považuje za přiměřenou základní částku zadostiučinění za první dva roky 30 000 Kč a za každý následující rok rovněž 30 000 Kč.3. Žalovaná ve vyjádření namítala, že nárok byl předběžně uplatněn dne 11. 2. 2025 a že již při předběžném projednání uznala existenci nepřiměřené délky řízení jako nesprávného úředního postupu, přičemž poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 61 875 Kč vypočtené ze základní sazby 15 000 Kč za rok (1 250 Kč za měsíc) s aplikací poloviční sazby za první dva roky a s navýšením o 10 % za postup soudu. Tuto částku považovala za přiměřenou s ohledem na všechny okolnosti věci, zejména běžný význam řízení pro žalobkyni a absenci skutkové či procesní složitosti.4. Soud I. stupně provedeným dokazováním učinil skutková zjištění, která podrobně popsal v bodech 4., 5. odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Uzavřel, že posuzované řízení trvalo od 12. 3. 2020 do 30. 12. 2024, tedy 4 roky a 9 měsíců, přičemž za zjevně nepřiměřený označil zejména průtah spočívající v nečinnosti soudu v období mezi 22. 10. 2020 a 24. 1. 2024, který nebyl odůvodněn složitostí věci ani postupem účastnic.5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (OdpŠk), zejména podle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 až 3 OdpŠk, a dospěl k závěru, že nepřiměřená délka řízení představuje nesprávný úřední postup a zakládá nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jehož výše se určuje s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk. Při určení výše peněžité satisfakce soud I. stupně vyšel ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), a z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva, přičemž odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, a ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009. Jako adekvátní určil základní částku 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši, což při délce 4 roky a 9 měsíců vedlo k základní částce 56 250 Kč, kterou zvýšil o 10 % pro výraznou nečinnost soudu v období od 22. 10. 2020 do 24. 1. 2024. Důvod pro další korekci neshledal a výslednou částku přiměřeného zadostiučinění stanovil na 61 875 Kč. Jelikož žalovaná žalobkyni již před zahájením řízení dobrovolně poskytla částku 61 875 Kč, soud I. stupně uzavřel, že požadovaný doplatek 45 809 Kč není důvodný, a žalobu včetně požadovaného úroku z prodlení v celém rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu žalované. Vyšel z toho, že žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a současně zohlednil, že žalovaná plnila v zákonné lhůtě šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku, takže nezavdala svým jednáním důvod pro podání žaloby. Výši náhrady určil podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky , orgán, č. 254/2015 Sb., a to částkou 300 Kč za jeden úkon podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.7. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání, rozhodnutí vytýká nesprávné právní posouzení věci a současně nesprávné posouzení skutkových okolností. Žalobkyně namítá především vadné určení výše přiměřeného zadostiučinění, kdy soudu I. stupně vytýká „mechanickou“ aplikaci Stanoviska při určení základní částky ve výši 15 000 Kč bez individuálního zohlednění všech okolností případu a bez dostatečně konkrétního odůvodnění, proč byla zvolena částka blízká spodní hranici rozmezí uvedeného ve Stanovisku. Podle žalobkyně postup soudu nerespektuje požadavek na individualizaci posouzení újmy dle judikatury ESLP a Ústavního soudu, přičemž současně opomíjí i proměnu cenové hladiny a inflaci. Jako klíčovou skutkovou okolnost žalobkyně uvádí, že odškodňované řízení bylo „násobně“ delší, než bylo možné očekávat, přičemž rozhodující část délky řízení tvořil téměř tříletý průtah v postupu soudu Dále žalobkyně namítla nesprávnou modifikaci základní částky, když soud I. stupně zohlednil nečinnost soudu jen navýšením o 10 %. Podle žalobkyně několik let trvající soudní nečinnost představuje mimořádně intenzivní zásah do práva na spravedlivý proces a navýšení o 10 % je nepřijatelně nízké. Na podporu svého názoru uvádí rozsudek odvolacího soudu ze dne 21. 5. 2020, č. j. 53 Co 46/2020-148, kde bylo z důvodu nekoncentrovaného postupu a průtahů zvýšeno zadostiučinění o 40 %, a dodává, že tento postup byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 3385/20. Žalobkyně zdůrazňuje, že odškodňované řízení nebylo složité a soud rozhodl již na druhém nařízeném jednání po zodpovězení jediné právní otázky (promlčení), takže nekoncentrovaný postup a průtahy jsou o to závažnější. Současně namítá, že soud I. stupně nezohlednil význam věci pro žalobkyni, kdy šlo o nárok na náhradu škody vůči členům statutárního orgánu důležitý pro vnitřní poměry žalobkyně. Stejně tak nezohlednil, že pokud soud považoval nárok za promlčený, bylo možné rozhodnout obratem bez průtahů a dalšího dokazování. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek změnit tak, že žalobě bude zcela vyhověno, případně rozsudek zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Požadavek žalobkyně na valorizaci základní částky zadostiučinění odmítla s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024 a nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. P. ÚS 26/25.9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).10. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem I. stupně a který mezi účastníky nebyl sporný. Argumentace žalobkyně obsažená v jejím odvolání směřuje zejména proti právnímu posouzení věci.11. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jímž je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, resp. v přiměřené lhůtě, pokud zákon žádnou lhůtu nestanoví.12. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.13. Podle § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.14. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.15. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána. V případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení je třeba nemajetkovou újmu tvrdit (cestou vylíčení rozhodujících skutečností), poté soud vychází z vyvratitelné domněnky, že újma vzniká, popření tvrzení o nemajetkové újmě je potom na žalovaném škůdci. Náhrada nemateriální újmy slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený uveden a v níž byl udržován. Forma a případně výše finančního odškodnění se potom odvíjí od konkrétních okolností případu. Krom délky řízení, kdy se přihlíží k celkové době, po kterou říze