35 Co 41/2026-41 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen vyklidit a žalobkyni odevzdat vyklizenou jednotku č. , číslo, , umístěnou na adrese , adresa, , byt č. , číslo, ve , číslo, podlaží o dvou obytných místnostech, kuchyni, koupelně, WC a sklepu, zapsanou pro katastrální území , adresa, , a to do 60 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupkyně žalobkyně (výrok II.).2. Po skutkové stránce měl soud prvního stupně za prokázané, že mezi účastníky byla dne 17. 7. 2023 sjednána nájemní smlouva, kterou žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání krizovou bytovou jednotku č. , číslo, , umístěnou na adrese , adresa, , a to na dobu určitou od 11. 7. 2023 do 10. 1. 2024. Žalovaný po skončení nájmu dobrovolně ani k výzvám žalobkyně bytovou jednotku nevyklidil a nepředal ve vyklizeném stavu žalobkyni zpět. Bytovou jednotku žalovaný obývá s jeho dvěma syny, přičemž jeden z nich je dosud nezletilý.3. Po citaci příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) soud prvního stupně dospěl k závěru že účastníci řízení spolu platně podle § 2201 ve spojení s § 2235 odst. 1 o. z. uzavřeli dne 17. 7. 2023 nájemní smlouvu stran krizové bytové jednotky č. , číslo, , umístěnou na adrese , adresa, . Nájem byl sjednán na dobu určitou od 11. 7. 2023 do 10. 1. 2024 a k tomu datu také skončil. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě bytovou jednotku nevyklidil a vyklizenou ji nepředal žalobkyni, jak mu ukládá § 2292 o. z., potažmo byt nadále užívá bez právního důvodu, byla mu tato povinnost podle § 1040 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2292 o. z. uložena soudem.4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) s odůvodněním, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky , orgán, č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to přípravu ve věci, žalobu a účast při jednání soudu. Soud nepovažuje právní zastoupení za účelně vynaložený náklad u statutárních měst a jejich městských částí. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, popř. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Ústavní soud sice zároveň zdůraznil význam okolností konkrétního případu a připustil účelnost zastoupení advokátem v případech, kdy se jedná o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, či s mezinárodním prvkem, o takový případ však v dané věci nejde. Žaloba o vyklizení bytové jednotky naopak patří mezi ustálenou agendu městských částí a daný případ tak nelze podřadit pod uvedenou výjimku.5. O lhůtě ke splnění povinností soud prvního stupně rozhodl podle § 160 odst. 1 OSŘ s tím, že při stanovení 60denní lhůty k vyklizení a odevzdání bytové jednotky soud vzal v potaz, že se žalovaný snaží svoji situaci řešit a má do své péče svěřeny dva syny, z nichž jeden je dosud nezletilý. Zohlednil zájem dětí žalovaného, tak aby nutnost stěhování se měla na ně šetrnější dopad než při stanovení zákonem předvídané 15denní lhůty, a měli možnost se na to lépe připravit a pokusit se si předjednat a zařídit jinou formu bydlení. Současně soud sice vzal na vědomí, že se jedná o krizový byt, nicméně samotná žalobkyně přistoupila k soudnímu vymáhání svého názoru až po roce a půl od skončení nájmu, ač potvrdila, že s ní žalovaný po uvedenou dobu nekomunikoval a situaci odmítal řešit. Za tohoto stavu vzal za adekvátní zvolit právě 60denní lhůtu ke splnění uložené povinnosti.6. Proti tomuto rozsudku žalovaný podal včasné a přípustné odvolání. Uvedl, že v předmětném bytě bydlí on a jeho dva synové a že syn , jméno FO, , nar. , datum, je dosud nezletilý. Žalovaného sociální situace je nedobrá, je si vědom dluhu, snaží se najít přiměřené zaměstnání a dluh na nájemném v předmětném bytě začít splácet. Soudu prvního stupně vytkl, že nedostatečně zjistil skutkový stav, když neprovedl všechny navržené důkazy, zejména výslech svědků. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět soud prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného konstatovala, že soud zcela správně provedení svědeckých výslechů považoval za nadbytečné. V případě zletilého syna , jméno FO, neví, jaké jiné rozhodné skutkové skutečnosti měly být tímto důkazem prokázány. Vyjádřila pochopení, že se žalovaný nachází v tíživé situaci a že je obtížné starat se o dva syny. V daném případě se jedná o krizový byt, který je poskytován lidem v tíživých situacích na přechodnou dobu, aby si mohli vyřešit svoji životní situaci. Toto je také reflektováno ve výši nájmu. Nesporné však zůstává, že žalovaný již více než dva roky neplatí nájemné a byt odmítá opustit, i když je vyzýván k opuštění po uplynutí smlouvy na dobu určitou, od 22.03.2024. 17 letý syn , jméno FO, se blíží zletilosti. Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupě potvrzen.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Odvolací soud, též s ohledem na obsah odvolacích námitek žalobce, shledal, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry a na jejich základě také závěry právní. Žalovaný užíval nemovitost na základě nájemního poměru sjednaného na dobu určitou a po její uplynutí byt užívá bez právního důvodu, a to i na finanční úkor žalobkyně. Toho si je sám vědom. Na tom by nemohl nic změnit ani výslech syna žalobce. Jeho osobní situace tak může být relevantní toliko v rámci rozhodnutí o lhůtě k vyklizení, a soud prvního stupně tak učinil. Odvolací soud se s jeho odůvodněním zcela ztotožňuje. A navíc si podáním odvolání žalobce lhůtu k vyklizení ještě „nastavil.“10. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek věcně správným, a podle § 219 o s. ř. jej proto potvrdil. Správnost se týká též závislého výroku o náhradě nákladů řízení.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, neúspěšný žalobce je proto povinen jí nahradit náklady řízení ve formě tří paušálních odměn po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky , orgán, č. 254/2015 Sb. (písemné vyjádření k odvolání, příprava a účast u odvolacího jednání. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě dle § 149 odst. 1 o. s. ř.