39 Co 1/2026-107 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 23. 5. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce částku 21 422,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobkyně po žalované domáhala s tím, že s ní (, datum, ) uzavřela smlouvu o podnájmu vozidla , podezřelý výraz, (dále jen vozidlo), smlouva trvala do , datum, , podnájemné činilo bez DPH 31 990 Kč. Při nehodách , datum, a , datum, došlo k poškození vozidla zaviněním jiných účastníků silničního provozu, obě škodní události byly řešeny z pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidel, která nehody způsobila. Vozidlo bylo od , datum, do , datum, opravováno společností , právnická osoba, Po dobu opravy bylo žalobkyni poskytnuto náhradní vozidlo , podezřelý výraz, , tedy vozidlo horší jakosti (absence náhonu 4x4, nižší výkon). Žalobkyně přesto platila plné nájemné, přičemž nájemné za náhradní vozidlo se pohybuje v rozmezí 6 000 až 14 000 Kč bez DPH, vyšla proto z částky 10 000 Kč bez DPH. Rozdíl činí 21 990 Kč, za dva měsíce žalovanou částku. Žalobkyně u žalované uplatnila , datum, právo na slevu z podnájemného, slevu žalovaná neuhradila ani po předžalobní výzvě.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně podle článku 9.7. všeobecných obchodních podmínek (dále VOP) měla povinnost po dobu pojistné události platit plné podnájemné, žalobkyně měla k dispozici po dobu opravy náhradní vozidlo, žádné další náklady jí tak nevznikly, její mobilita byla zajištěna. Rozdílná značka není relevantní, zákon ani smlouvy nestanovily žalované povinnost poskytnout náhradní vozidlo téže nebo srovnatelné třídy.4. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky bylo nesporné, že byla uzavřena smlouva o podnájmu vozidla na dobu neurčitou, ke které se vztahovaly VOP, žalobkyně vozidlo nemohla používat od , datum, do , datum, z důvodu jeho poškození při nehodách, které žalobkyně nezpůsobila, po dobu opravy měla žalobkyně k dispozici náhradní vozidlo , podezřelý výraz, , že žalobkyně , datum, (před skončením podnájmu dne , datum, ) uplatnila právo na slevu. Ze smlouvy o podnájmu vozidla z , datum, zjistil, že předmětem bylo výše uvedené vozidlo, měsíční nájezd byl sjednán na 1 666 km, cena 31 990 Kč bez DPH. Smlouva odkazovala na obchodní podmínky s datem , datum, . V části 9 bylo upraveno havarijní pojištění a pod bodem 9.7. bylo sjednáno, že povinnost klienta k úhradě nájemného v plné výši není vznikem pojistné události dotčena. Vozidlo bylo podle protokolů předáno , datum, a bylo vráceno , datum, . Ze smlouvy o pronájmu náhradního vozidla z , datum, bylo zjištěno, že žalobkyni bylo na dobu opravy předáno vozidlo , podezřelý výraz, . Podle internetových stránek byl operativní leasing vozidla typu , podezřelý výraz, nabízen na 24 měsíců s nájezdem 20 000 km ročně společností , právnická osoba, za 10 411 Kč bez DPH. Dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k poskytnutí slevy 43 980 Kč, opětovně dne , datum, . Provedení znaleckého posudku ke zjištění obvyklého nájemného za vozidlo a náhradní vozidlo považoval soud prvního stupně za nadbytečné, když ve věci lze rozhodnout bez znaleckého zkoumání této skutkové otázky.5. Na základě těchto zjištění s odkazem na § 2316 odst. 1, 2, § 2318 odst. 1, 2 o. z. věc posuzoval právně. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 dovodil, že na zkoumaný právní poměr, tedy podnájem, je třeba užít ustanovení týkající se nájmu. Účelem závazku bylo, aby žalobkyně měla možnost užívat vozidlo konkrétně specifikovaného typu a žalovaná za to inkasovala podnájemné. Proto pokud žalobkyně nemohla po dobu opravy vozidlo užívat, odpovídá hospodářskému smyslu závazku, aby se mohla domáhat práva na poskytnutí slevy či prominutí podnájemného. Nic na tom nemění, že byl podnájem sjednán na dobu neurčitou, neboť z hospodářského hlediska plnil shodnou funkci. Za irelevantní považoval, že měl podnájemce povinnost strpět opravu vozidla i to, že po dobu opravy měla žalobkyně platit plné nájemné. Nešlo o to, že by žalobkyně podnájemné přestala platit, ale zda splnila svou zákonnou povinnost poskytnout náhradní věc. Neztotožnil se s žalovanou v tom, že svou povinnost splnila tím, že zajistila mobilitu žalobkyně, tedy s tím, že mohla poskytnout libovolné náhradní vozidlo. Předmětem podnájemní smlouvy bylo konkrétní vozidlo, což v sobě zahrnuje i konkrétní vlastnosti (typ, třída apod.). Vozidla různých značek, typů a modelů se prodávají a pronajímají za odlišné ceny, což odpovídá jejich odlišným vlastnostem (užitným, komfortu, výkonu, prestiži s nimi spojeném apod.). Vozidla tedy nelze pokládat za libovolně zaměnitelná. Proto povinnost poskytnout jinou věc sloužící témuž účelu je třeba interpretovat tak, že musí jít o věc týchž či alespoň srovnatelných vlastností, nestačí že jde o motorové vozidlo, jinak by byla zpochybněna hospodářská rovnováha závazku. Podnájemné vozidla , podezřelý výraz, by bylo podstatně nižší než podnájemné za vozidlo , podezřelý výraz, . Obranu žalované by akceptoval, kdyby šlo o náhradní vozidlo poskytnuté na několik hodin či dnů, v daném případě ale šlo o dva měsíce. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně právo na slevu má. Pokud jde o výši slevy, vyšel z toho, že žalobkyně vozidlo nemohla používat po dobu dvou měsíců (rozdíl 1 dne považoval za nepodstatný) a dále z toho, že náhradní vozidlo bylo možné najmout za 10 000 Kč měsíčně bez DPH. Žalobu tak shledal důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Úrok z prodlení přiznal podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když uvedl, že k prodlení došlo již na základě první výzvy žalobkyně, žalobní návrh ale nemohl překročit, o nákladech spojených s uplatněním pohledávky rozhodl podle § 513 o. z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 760 Kč, odměnu za zastupování advokátem za 5 úkonů po 2 860 Kč, paušální náhradu hotových výdajů 2 x po 300 Kč, 3 x po 450 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 412,50 Kč, celkem 21 422,50 Kč. Náhradu za cestovné a cestou promeškaný čas nepřiznal s tím, že žalobkyně má sídlo v Praze, kde působí dostatek advokátů, kteří by mohli žalobkyni zastupovat, proto tento výdaj nepovažoval za potřebný.7. Proti tomuto rozsudku podala nejprve blanketní, poté doplněné, odvolání žalovaná, která se domáhala jeho změny a zamítnutí žaloby, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázala na to, že sama měla vozidlo v nájmu, nájemné musela platit po dobu opravy, za takových okolností v případě opravy vozidla nelze přičítat zavinění žalované. Výkladem sjednaných podmínek je třeba dovodit, že veškerá odpovědnost za škody na vozidla a rizika s tím spojená jdou za žalobkyní, k tomu odkázala na čl. 9.7. VOP, kdy bylo sjednáno, že v případě poškození vozidla je žalobkyně povinna hradit podnájemné v plné výši. Ustanovení § 2318 o. z. je dispozitivní a je možné jej vyloučit, k čemuž nepřímo došlo v čl. 9.7. VOP. S výkladem soudu prvního stupně, který tuto námitku považoval za irelevantní, tak nesouhlasila. Žalobkyně se zavázala platit nájemné bez ohledu na užívání náhradního vozidla. Zdůraznila, že jde o podnikatelský závazek, což soud prvního stupně podle ní nereflektoval a chybně k uvedenému ujednání nepřihlédl. K zajištění mobility a snížení nájmu uvedla, že mobilita byla žalobkyni žalovanou zajištěna, že žalobkyně měla platit podnájemné i v případě vzniku pojistné události. K dispozitivnosti ujednání odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1067/2024. K náhradnímu vozidlu a jeho parametrům uvedla, že měla poskytnout věc sloužící témuž účelu, nemusí se tak jednat o shodné či srovnatelné parametry. Jediným kritériem je možnost užití věci ke sjednanému účelu. Ani ust. § 2318 o. z. nestanoví povinnost poskytnout v případě opravy podnájemci náhradní věc srovnatelné třídy, ale věc sloužící témuž účelu. V rámci smlouvy o podnájmu nebyl účel specifikován. Žalobkyně odkazovala na nižší kategorii vozidla, nerozváděla, v čem konkrétně spatřovala zhoršení svého stavu ve smyslu možnosti užívání vozidla. K hospodářskému smyslu podnájmu vozu a podnikatelskému riziku uvedla, že žalobkyně obdržela náhradní vozidlo, hospodářský smysl byl naplněn. Podnikatelské riziko soud prvního stupně postavil na stranu žalované, ač k tomu nebyl důvod, obě stany jsou podnikateli. Hospodářský smysl byl naplněn. Dále poukázala na rozpor odůvodnění v bodech 20, 21, když v bodě 20 soud prvního stupně poskytnutí náhradního vozidla považoval za nedostatečné, v bodě 21 uváděl, kdy by je bylo možné akceptovat. Zdů