55 Co 398/2025-731 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, kterým zamítl žalobu o vydání. blíže specifikovaných účetních dokladů v digitální podobě, uchovaných na trvalém nosiči dat eventuelně zaplacení 43.560, -Kč s úrokem z prodlení.2. Namítala, že není správný závěr, že žalovaná kompletní účetnictví vydala (ukládáním na cloudové úložiště). Kromě toho nebylo zjištěno, že by žalovaná pozbyla moc nad účetnictvím a žalobkyně ji nabyla. Účetnictví se nacházelo na úložišti Dropbox, k němuž měl , jméno FO, (jednatel žalobkyně) přístup, ale faktickou moc nad úložištěm měla žalovaná, a to i po podání žaloby a zřejmě dosud. Není přitom rozhodné, zda měla žalobkyně k účetnictví přístup. Podle judikatury (, spisová značka, ) by žalovaná musila tvrdit a prokázat, že držbu pozbyla. O tento závěr se opírá těž rozhodnutí zdejšího soudu v obdobné věci č.j. , spisová značka, . Pro žalobu o vydání věci je relevantní, která osoba držby (faktického panství nad věcí) nabyla a zda došlo k předání a převzetí držby věci, jelikož není možné, aby dvě osoby vykonávaly právní panství nad věcí (, spisová značka, ).3. Správné nejsou ani závěry, že žalobkyně nabyla účastnictví do své disposice. Tvrzení o předání prostřednictvím cloudu bylo uplatněno až po koncentraci. Zveřejnění účetních závěrek žalobkyně za r. 2018-2020 neprokazuje, že měla účetnictví ve své moci, přičemž závěrky za r. 2018-2019 nejsou součástí spisu a nebyl zjišťován jejich obsah. Závěrky byly zpracovány na základě odhadu. To vyplynulo z výpovědi jednatele žalobkyně, stejně jako to, že od srpna 2020 již neměl přístup k disku žalované, resp. k elektronickým úložištím žalované. Z protokolu o předávání věcí z , datum, vyplývá pouze předání účetnictví v papírové podobě. Soud nepřihlédl k výpovědi svědkyně Kaskové, že se účetnictví zpracovávalo v programu , podezřelý výraz, (nikoli v programu , podezřelý výraz, ) přičemž nebylo prokázáno, by tato část účetnictví byla uložena na , podezřelý výraz, . Stejně tak vyšlo najevo, že žalovaná zpracovala pro žalobkyni ještě v září přiznání k DPH a kontrolní hlášení za srpne 2020, přičemž v té době neměl , jméno FO, k účetnictví, jíž přístup. Z emailové komunikace nevyplývá, že by na , podezřelý výraz, byla uložena jakákoli součást účetnictví za rok 2020.4. Dále namítala, že písemné odůvodnění rozsudku je v rozporu s vyhlášeným. Při vyhlášení soud uvedl, že důvodem zamítnutí bylo ukládání účetnictví na úložiště žalobce. Písemné odůvodnění je tak založeno ne zcela nových důvodech, což je v rozporu s právem na soudní ochranu (poukázal na usnesení IV. ÚS 1066/20). Další vady spočívají v to, že soud připustil při výslechu , jméno FO, nepřípustně formulované dotazy či dotazy na právní posouzení věci. Námitku zástupce přitom zamítl a současně vyzval zástupce žalobce (správně žalované), aby podobné dotazy již nevznášel. Na druhé straně soud zatížil řízení ukládáním nadbytečných i vadných procesních povinností žalobci. To svědčí též o nerovném přístupu k účastníkovi.5. Navrhla proto rozsudek změnit a žalobě vyhovět, nebo zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. Před odvolacím jednání navrhla jeho odročení s tím, že strany jednají o mimosoudním vyřešení sporu (do 30.1. očekávají podpis základních podmínek budoucí dohody o narovnání). Dále navrhla ustanovit žalované opatrovníka, jelikož její jednatelé jsou ve vztahu k věci ve střetu zájmů. To odůvodnila tím, že jednatel žalované Jandečka by mohl být odpovědný za neoprávnění držení účetnictví žalobkyně, což dopadá i na ostatní jednatele , právnická osoba, , kteří jsou pod faktickou kontrolou jmenovaného. Při jednání pak argumentovala též tím, že tu není jiná možnost, jak účetní doklady od žalované získat a soud by ji měl poučit, jak měla žalovat (odkázala na rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 1452/20).7. Žalovaná navrhla rozsudek jako správný potvrdit. Co se týče rozporu mezi vyhlášeným a písemným odůvodněním, domnívá se, že tu rozpor nebyl, dílčí odlišnosti jsou běžné a námitka je nemístným formalismem. Případná nepřesnost v ústním odůvodnění není vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nedošlo tím ani k odnětí možnosti jednat před soudem. Výslech , jméno FO, neměl vliv na správnost rozhodnutí, skutečnosti, které soud z jeho výpovědi čerpal nevyplývají z dotazů, které případně byly v rozporu s procesními pravidly.8. Veškeré dokumenty byly žalobkyni předány jednak nahráním na cloudové úložiště , jméno FO, , podezřelý výraz, . Pokud tu vůbec byla obligační povinnost žalované k předání dokumentů, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o vedené účetnictví, byla tímto splněna. Pokud žalobkyně tvrdí, že pozbyla přístup k cloudovému úložišti jmenovaného, jde to k její tíži a požadované dokumenty může vydat jedině jmenovaný. Podle provedených důkazů má jmenovaný (jednatel žalobkyně) stále přístup do úložiště. Svědčí o tom i založení účetní závěrky za r. 2020 do sbírky listin a skutečnost, že žalobkyně nedávno podstoupila přeměnu zapsanou v obchodním rejstříku.9. Nebylo prokázáno, že by žalovaná měla požadované dokumenty ve své disposici, resp. že je zadržuje neprávem. Jde navíc o virtuální soubory, které se mohou vyskytovat v neomezeném množství kopií. Jde-li o věci, tak o věci druhově určené, přičemž ust. 1040 o.z. neumožňuje jejich vydání. To vylučuje i předchozí nabytí těchto dokumentů žalobkyní. Jinak by šlo také o výsledek tvůrčí činnosti žalované, tudíž by je žalovaná držela oprávněně a neměla žádnou povinnost zničit kopie takových dokumentů či se vzdát jejich držby. Žalobkyně by se mohla toliko domáhat splnění závazku (vydání kopií dokumentů), pokud by tu ovšem byl smluvní vztah ohledně vedení účetnictví.10. Žaloba ovšem nemůže být důvodná především proto, že žalobkyně požaduje vydání nehmotných věcí, které nejsou předmětem vlastnického práva v širším slova smyslu. Vindikační žaloba směřuje k vydání věcí hmotných, jak dovodila citovaná odborná a komentářová literatura i judikát Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, . Žalobkyně přitom požaduje vydání dokumentů v elektronické podobě, avšak úprava vlastnického práva v části třetí, hlavě druhé, 3.dílu občanského zákoníku dopadá jen na hmotné věci (předmět vlastnictví v užším slova smyslu). Nehmotná věc může být předmětem vlastnického práva pouze jako právo, nikoli jako jiná věc bez hmotné podstaty (vlastnictví v širším slova smyslu) Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy, tedy jde o pouhou informaci. Je tudíž sporné, zda jde o věc v právním slova smyslu, nicméně informace není předmětem vlastnictví.11. Dále poukázala na to, že žaloba je součástí soustavného šikanózního jednání , jméno FO, , který prostřednictvím ovládaných a spřízněných osob podává vůči žalované a osobám z její skupiny řadu žalob (celkem 34), stížností ke Komoře daňových poradců a podnětů rejstříkovému soudu. Svědčí o tom i výše tvrzené škody a skutečnost, že předmětné dokumenty si mohla vyžádat od portálu veřejné správy „MOJE daně“.12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a shledal jej ve výroku o věci samé věcně správným.13. Neshledal důvodnou žádost žalobkyně o odročení jednání, jelikož – jak ověřil dotazem u zástupce žalované – k žádné dohodě mezi stranami k , datum, nedošlo. Neshledal také, že by bylo třeba ustanovovat žalované opatrovníka. Tato je právně zastoupena na základě plné moci a co se týče pozice jejího jednatele, ten není účastníkem řízení a jeho případné ručení za škodu způsobenou žalovanou žalobkyni se jinak neliší od ručitelství jakéhokoli jiného jednatele s.r.o. Uvedené návrhy mohou spíše nasvědčovat obstrukční taktice žalobkyně.14. V první řadě se odvolací soud zabýval námitkou rozdílu mezi ústním odůvodněním rozsudku po jeho vyhlášení a odůvodněním písemným. Odvolatelce lze dát za pravdu v tom, že ústní odůvodnění zahrnovalo závěr, že žalovaný ukládal účetnictví na úložiště žalobce (správně žalobkyně) což skutečně v písemném odvodnění uvedeno není. Rozpor mezi odůvodněním ústně vyhlášeným a písemným přitom může být vadou řízení (vyhlášením rozhodnutí řízení nekončí), avšak v daném případě je zjevné, že šlo pouze o nepřesné vyjádření, neboť soud měl na mysli, že předmětné účetnictví bylo ukládáno na úložiště přístupné žalobkyni, jak plyne z písemného odůvodnění rozsudku.15. Soud I. stupně po provedeném a zhodnoceném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná prostřednictvím zaměstnankyň a svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, poskytovala žalobkyni na základě pokynu , jméno FO, vedení účetnictví, přičemž tu nebyla konkrétní dohoda o podmínkách tohoto závazku včetně způsobu předávání. Tento závěr plně koresponduje se závěry učiněnými v řízení týkajícím se jiné společnosti , jméno FO, a žalované vedeném pod sp.zn. , spisová značka, u stejného soudu. Tento závěr shledává odvolací soud správným, odpovídajícím provedenému dokazování, stejně jako závěry o povaze společností , jméno FO, včetně žalobkyně (tzv. ready-made společnosti), objemu a struktuře účetních dokladů, vložení úče