91 Co 300/2025-320 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č. j. 91 Co 300/2025-308, bylo k odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 4. 2025, č. j. 11 C 110/2023-232, rozhodnuto tak, že se řízení o odvolání žalované proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně se ohledně částky 373 937,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 3. 2023 do zaplacení zastavuje (výrok I.), rozsudek soudu I. stupně byl v části výroku I., pokud jím bylo rozhodováno o zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, změněn tak, že se žaloba o zaplacení částky 6 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 3. 2023 do zaplacení zamítá; ve zbývající části výroku ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci 42 912,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 3. 2023 do zaplacení byl rozsudek potvrzen (výrok II.), rozsudek soudu I. stupně byl v části výroku I., pokud jím bylo rozhodováno o zaplacení nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí, změněn tak, že se žaloba o zaplacení částky 610 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 3. 2023 do zaplacení zamítá (výrok III.), rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku II. potvrzen (výrok IV.) a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 176 279,80 Kč k rukám advokáta žalobce, do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Výrok II. svého rozsudku odůvodnil odvolací soud tak, že žalobci náleží odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk), ve výši 122 850 Kč, žalovaná žalobci neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně uložil výrokem I. svého rozsudku žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení částku 129 390 Kč a předmětem odvolacího přezkumu je toliko částka 49 452,50 Kč (z důvodu částečného zpětvzetí odvolání žalovanou ohledně tohoto nároku co do částky 79 937,50 Kč, ohledně níž rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. nabývá právní moci), postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku I., pokud jím bylo rozhodováno o zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 6 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 3. 2023 do zaplacení zamítá; ve zbývající části výroku ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci 42 912,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 3. 2023 do zaplacení rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.3. Při vyhlášení rozsudku odvolacím soudem dne 21. 1. 2026 však došlo ke zjevné nesprávnosti, když odvolací soud vycházel mylně z toho, že žalovaná vzala částečně své odvolání zpět ohledně tohoto nároku co do částky 79 937,50 Kč, ačkoliv je z jejího podání ze dne 7. 8. 2025 zřejmé, že své odvolání vzala zpět ohledně tohoto nároku toliko co do částky 73 937,50 Kč, což se projevilo i ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu ze dne 21. 1. 2026, když mimo jiné v tomto rozsahu bylo řízení o odvolání žalované zastaveno.4. Z důvodu zjevné nesprávnosti, kdy odvolací soud vycházel z toho, že předmětem odvolacího přezkumu ve vztahu k nároku na zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení je toliko částka 49 452,50 Kč, ačkoliv správně se mělo jednat o částku 55 452,50 Kč (soud I. stupně přiznal žalobci částku 129 390 Kč a žalovaná vzala své odvolání proti tomuto výroku částečně, co do částky 73 937,50 Kč, zpět), a rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku I. změněn odvolacím soudem tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 6 540 Kč (soudem I. stupně přiznaná částka 129 390 Kč mínus odvolacím soudem stanovená částka 122 850 Kč), pak měl být výrok I. rozsudku soudu I. stupně ve zbývající části potvrzen ohledně částky 48 912,50 Kč (55 452,50 Kč mínus 6 540 Kč), nikoliv ohledně částky 42 912,50 Kč. Výrok II. rozsudku odvolacího soudu byl tedy vyhlášen v chybném znění.5. Podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.6. Podle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.7. Odvolací soud postupoval podle § 164 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a provedl tímto opravným usnesením opravu zjevné nesprávnosti ve výroku II. svého rozsudku ze dne 21. 1. 2026, č. j. 91 Co 300/2025-308, když je zřejmé, že odvolací soud omylem zaměnil částku 73 937,50 Kč s částkou 79 937,50 Kč.