33 C 258/2019-119 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu dne 13. 8. 2019 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 741,38 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (dále jen ČS) a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky ČS. Žalovaný byl dle smlouvy povinen platit ČS ceny za služby a produkty poskytované ČS v souladu s platným sazebníkem ČS. Na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalovanému vznikla povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku byl žalovaný povinen hradit ČS z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení. Debetní zůstatek přes upomínky ČS nebyl vyrovnán, a proto ČS převedla pohledávku dne 1. 9. 2016 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni 1. 2. 2017. Na pohledávku nebylo dosud ničeho zaplaceno. 2. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaný má bydliště v Polské republice. Žalovanému byla na zjištěnou adresu v Polské republice zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě, žalovaný se však k žalobě nijak nevyjádřil a na výzvu soudu nijak nereagoval. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V projednávané věci žalobce svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřil již v žalobě a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž ve výzvě byl poučen, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 5. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -) v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno. -) v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je cizí státní příslušník, zabýval se soud předně otázkou, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Pravomoc zdejšího soudu k projednání věci je dána čl. 5 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a), písm. b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech č. 1215/2012, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Protože z předmětné smlouvy vyplývá, že služby, které měly být žalovanému poskytnuty, měly být poskytnuty na území České republiky, soudy České republiky mají proto pravomoc rozhodovat spory z uzavřené smlouvy. 7. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o účtu uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným bylo zjištěno, že [právnická osoba] se v této smlouvě zavázala otevřít pro žalovaného ke dni 20. 1. 2016 účet [číslo] s tím, že podrobné podmínky pro vedení účtu a jeho používání jsou uvedeny ve Všeobecných obchodních podmínkách [právnická osoba], a s tím, že ceny, které budou účtovány za vedení účtu a další služby poskytované podle této smlouvy, jsou uvedeny v [právnická osoba] Žalovanému byla zároveň vydána platební karta Visa Classic. Uvedená karta a PIN ke kartě měly být žalovanému zaslány na adresu: [adresa]. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 741,38 Kč, který byl ke dni 1. 9. 2016 převeden na evidenční účet pohledávek, jak bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 9. 2016. Z [právnická osoba] pro bankovní obchody bylo zjištěno, jaké ceny byla banka oprávněna účtovat, mj. jiné částku 69 Kč za vedení účtu s tím, že při splnění podmínek programu Za důvěru bylo vedení účtu zdarma, částku 500 Kč jako smluvní pokutu za prodlení, atd. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 1. 2. 2017 postoupena na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 17. 2. 2017. Žalovanému byla zaslána rovněž předžalobní výzva ze dne 23. 2. 2017. 8. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet. 9. Provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o účtu, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovaného osobní účet číslo [bankovní účet] a žalovaný se zavázal dodržovat podmínky pro vedení účtu. Smluvní vztah mezi účastníky se řídil ustanovením § 2662 a násl. o. z. Žalovaný přečerpal peněžní prostředky na účtu, výše debetu byla prokázána výpisy z účtu a činí částku 2 741,38 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil debetní zůstatek včas, byl v prodlení s platbou dluhu podle § 1970 o. z., je proto povinen platit rovněž úroky z prodlení, a to počínaje dnem 1. 9. 2016, a to jednak v kapitalizované výši 98,35 Kč ke dni postoupení pohledávky a jednak ve výši 8,05 % z částky 2 741,38 Kč od 2. 2. 2017 do zaplacení, tj. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Protože provedenými důkazy byla prokázána důvodnost podané žaloby, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Protože řízení ve věci bylo zahájeno po 1. 7. 2014 a jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 1 489 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobci nahradit k rukám právního zástupce žalobce. 11. Lhůta ke splnění uložené povinnosti byla stanovena v trvání tří dnů, v souladu s § 160 o. s. ř.