34 C 233/2021-41 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 2.556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.056 Kč za dobu od 25.7.2019 a úrokem z prodlení ve výši 378,63 Kč. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 27.1.2017 smlouvu o úvěru na částku 2.350 Kč, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr 2.350 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Úvěr čerpal žalovaný bezhotovostně na svůj bankovní účet. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, čímž žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu Smlouvu o úvěru. Ze Smlouvy o úvěru nevyplývá, že by tato smlouva byla uzavřena žalovaným, jelikož není žalovaným podepsána. Smlouva dále neprokazuje, že by žalovaný byl s touto listinou seznámen či s ní vyslovil souhlas. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. K totožnému závěru soud dospěl ohledně tabulky (č.l. 24 spisu). Uvedené listiny nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Dopisem ze dne 12.3.2021 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 13.716 Kč. Dále žalobce předložil kopii listiny, která má být patrně částí výpisu z účtu (č.l. 25-26 spisu). Tato listina uvádí, že měla být odeslána částka 1.200 Kč a 1.150 Kč. Není ale patrné, na účet jakého majitele měla být částka zaslána a komu patří účet, z něhož byla částka odeslána. Uvedená listina je pouze malým fragmentem výpisu s vymazanými údaji. Uvedená listina dle názoru soudu neprokazuje poskytnutí úvěru žalovanému, neboť žalovaný není v listině nijak konkrétně identifikován, např. datem narození nebo rodným číslem. Není ani patrné, komu předmětný účet, z něhož měla být platba provedena, patří. Smlouvou ze dne 22.7.2019 měla být údajná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, toto postoupení údajné pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.8.2019. Z potvrzení (č.l. 28 spisu) nabyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci. K jednání soudu dne 25.10.2021 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru právním předchůdcem žalobce s žalovaným a dále k označení důkazu k prokázání tvrzení o poskytnutí částky 2.350 Kč žalovanému. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a tvrzení o poskytnutí částky 2.350 Kč žalovanému prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Soud proto zamítl žalobu pro neunesení břemene důkazního žalobcem. Za situace, kdy žalobce neprokázal uzavření smlouvy o úvěru, nebyl prokázán ani jím tvrzený nárok na zaplacení smluvní pokuty či poplatků, jelikož z žádné k důkazu provedené listiny nevyplývá, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta v uvedené výši či poplatky. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci neúspěšný žalobce by byl povinen hradit náklady řízení žalovanému. Jelikož však žalovanému dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.