34 C 240/2021-40 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaná uzavřela dne 20.11.2019 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o poskytování služby vysílání prostřednictvím internetu. Žalovaná byla povinna vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajatá technická zařízení, konkrétně set-top box. Pro případ nevrácení technického zařízení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za každý set-top box a ve výši 1.500 Kč za každou přístupovou kartu. V důsledku projektu rozdělení a fúze právního předchůdce žalobce, vyčleněná část jeho jmění přešla na [právnická osoba], dále došlo k fúzi sloučením se [právnická osoba] a.s. Nástupnická [právnická osoba] změnila firmu na [právnická osoba] a následně od [číslo] na [právnická osoba] Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, zásilky soudu si nepřebírala. K jednání soudu dne 8.11.2021 se žalobce, zástupce žalobce ani žalovaná bez omluvy nedostavili. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Smlouvou ze dne 20.11.2019 ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované služby elektronických komunikací. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1.500 Kč při nevrácení přístupové karty a smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč při nevrácení set-top boxu. Ze smlouvy dále vyplývá převzetí set-top boxu žalovanou. Dopisem ze dne 5.6.2020 měla být žalovaná žalobcem vyzvána k vrácení zapůjčených technických zařízení s tím, že smlouva měla být ukončena dne 31.3.2020. Žalobce však nedoložil doručení či odeslání této výzvy. Dopisem ze dne 25.1.2021 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. Listinami předloženými žalobcem není v prvé řadě prokázáno, že by práva a povinnosti z předmětné smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací přešly v rámci žalobcem tvrzeného projektu rozdělení a fúze společnosti [právnická osoba] Z žalobcem k důkazu navrženého výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že byl proveden zápis o schválení projektu rozdělení a fúze, kterým došlo k rozdělení právního předchůdce žalobce, přičemž tento nezanikl a vyčleněná část jeho jmění přešla na žalobce, za současné fúze sloučením se [právnická osoba] a.s. Z výpisu není patrné, zda do vyčleněné části jmění náležela rovněž práva a povinnosti ze smlouvy uzavřené s žalovanou. Z žalobcem označených důkazů dále nevyplývá, že by skutečně došlo k ukončení smlouvy s žalovanou ke dni 31.3.2020, na což je navázána povinnost vrátit technická zařízení i možnost vyúčtovat smluvní pokutu. Pokud se žalobce ani jeho zástupce nedostavili k nařízenému soudnímu jednání, sami zmařili možnost soudu učinit poučení a výzvu dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k prokázání, že práv a povinnosti z předmětné smlouvy uzavřené s žalovanou na žalobce skutečně přešla a dále, že skutečně došlo k ukončení smlouvy s žalovanou ke dni 31.3.2020. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud v civilním řízení sporném nemůže nahrazovat povinnost žalobce označit důkazy k prokázání tvrzení a sám pátrat po případných důkazech, které by prokazovaly tvrzení některého z účastníků řízení. S ohledem na uvedené závěry soud žalobní návrh zamítl pro neunesení břemene důkazního žalobcem ohledně přechodu práv a povinností z předmětné smlouvy na žalobce, v důsledku čehož nelze učinit závěr o aktivní legitimaci žalobce, a dále ohledně tvrzení o ukončení smlouvy s žalovanou ke dni 31.3.2020, s čímž by byla spojena smluvní pokutou zajištěná povinnost žalované vrátit technická zařízení do 10 dnů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci byl žalobce neúspěšný a je tak povinen nahradit náklady řízení žalované. Jelikož žalované dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.