34 C 245/2021-166 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 15.691,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.691,82 Kč od 3.7.2019 do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaná uzavřela dne 15.11.2017 s žalobcem smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu. Dále uzavřela s žalobcem dne 20.7.2016 smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu, jejímž předmětem byl úvěr v podobě možnosti přečerpání účtu do limitu 20.000 Kč. Dne 18.6.2019 žalobce informoval žalovanou dopisem o nepovoleném debetu na běžném účtu, který bylo nutné uhradit. Jelikož k úhradě nedošlo, žalobce smlouvu o povoleném debetu ukončil. Účet žalované vykazoval dluh ve výši 20.020 Kč, následně byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalovaná v mezidobí uhradila částku 4.328 Kč, žalobce proto nadále požaduje úhradu částky 15.691,82 Kč, která dle jeho tvrzení představuje jistinu úvěru. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Podáním ze dne 18.10.2021 žalobce na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 1.10.2021, č.j. 34 C 256/2021-38, doplnil následující skutková tvrzení. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy komplexně analyzoval získané informace a porovnal je s demografickými a statistickými údaji ve skóringovém modelu, kterým vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s žádostí o spotřebitelský úvěr. Žalobce vycházel z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, dalších databází, příjmů žalované, výdajů žalované, výdajů žalované na splátky úvěrů a z finančních rezerv. Obecné fungování jednotlivých databází a registrů žalobce podrobně popsal. Ohledně příjmů žalované uvedl, že vycházel z čestného prohlášení žalované o výši příjmu ze dne 20.7.2016, ve kterém žalovaná uvedla příjem ve výši 12.500 Kč měsíčně ze závislé činnosti. Žalobce vycházel„ z reálných dat o průběhu splácení předchozí angažovanosti žalované ve skupině KB“. Dále žalobce provedl zhodnocení úvěruschopnosti žalované z hlediska demografických dat – typu zaměstnání, rodinného stavu, bytových poměrů a dalších. Pravidelná mzda žalované představovala dle kontroly běžného účtu žalované za posledních 7 měsíců částku v průměru ve výši 13.423 Kč. Žalobce posuzoval výdaje sdělené žalovanou a rovněž je„ konfrontoval“ s částkou životního minima a částkami vycházejícími ze statistických dat. Dle žádosti o poskytnutí povoleného debetu představovaly měsíční náklady na bydlení žalované částku 1.200 Kč. Celkové výdaje žalované, ze kterých žalobce vycházel, představují náklady na bydlení ve výši 2.336 Kč a částku životního minima ve výši 3.410 Kč, tj. celkem měsíční výdaje ve výši 5.746 Kč. Dle názoru žalobce není po poskytovateli úvěru možné požadovat, aby výdaje žalované byly objektivně ověřitelné, jelikož takové požadavek je nenaplnitelný. Dle názoru žalobce navíc porušení povinnosti prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr nevede k absolutní neplatnosti smlouvy a soud by se měl uvedeným zabývat pouze k námitce žalované, která ale v řízení nebyla vznesena. Podáním ze dne 27.10.2021 žalobce doplnil, že předmětný úvěru představoval tzv. povolený debet, tedy úvěr ve formě možnosti přečerpání účtu do výše limitu 20.000 Kč Poslední kladný zůstatek evidoval žalobce na účtu žalované ke dni 18.4.2018 ve výši 700,61 Kč, do debetního zůstatku se žalovaná dostala dne 19.4.2018 a měla povinnost jej uhradit do 13.4.2019. Žalovaná úvěrový limit překročila opakovaně, naposledy v období od 21.6.2019 do zrušení účtu. Žalovaná celkem uhradila ve prospěch účtu částku 243.924 Kč, platby odepsané na vrub účtu proběhly v celkové částce 264.644,61 Kč. Žalobce k jednotlivým platbám uvedl přehledovou tabulku (č.l. 66-69 spisu), k jejímuž obsahu při jednání soudu dne 1.12.2021 doplnil, že barevně vyznačené položky představují poplatky, úroky nebo sankce, položky, které jsou v bílé, představují platby žalované (kladné položky) a dále čerpání úvěru platební kartou (záporné položky), v podobě plateb za zboží či výběrů z bankomatu. Z tabulky po provedení součtu vyplývá, že žalovaná takto učinila platby kartou ve výši 168.874,66 Kč a uhradila 243.924 Kč. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Smlouvou o bankovních službách ze dne 15.11.2017 je prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo vedení běžného účtu. Dle smlouvy o povoleném debetu ze dne 20.7.2016 ve spojení s obchodními podmínkami a sazebníkem se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve formě limitu 20.000 Kč s úrokovou sazbou 19,99 % ročně a RPSN 30,02 % ročně. Dle dodatku ke smlouvě o poveleném debetu ze dne 15.11.2017 došlo ke změně v RPSN na 27,57 % ročně a dále ke sjednání úroku ve výši 25 % ročně z dlužné částky v případě nepovoleného debetu. Žalobce dále předložil výpis z účtu za období od března 2018 do července 2019, ze kterého vyplývá, že žalovaná opakovaně čerpala poskytnutý úvěr a byly jí rovněž účtovány poplatky a úroky. Zůstatek účtu žalované vykazuje v uvedeném období trvale zápornou hodnotu. Dopisem ze dne 14.5.2019 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 20.472,34 Kč. Dopisem ze dne 18.6.2019 žalobce odstoupil od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. Dopisy ze dne 30.6.2018, ze dne 1.8.2018, ze dne 30.8.2018, ze dne 30.9.2018, ze dne 31.10.2018 ze dne 30.11.2018, ze dne 31.12.2018, ze dne 30.1.2019, ze dne 4.3.2019, ze dne 14.3.2019 a ze dne 23.4.2019 vyrozuměl žalobce žalovanou o vzniku nepovoleného debetu na účtu. Dopisem ze dne 25.2.2021 ve spojení s podacím archem vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky 15.691,82 Kč. Oznámením ze dne 2.7.2019 žalobce sdělil žalované že ke dni 2.7.2019 byl zrušen její účet a konečný zůstatek představuje dluh ve výši 20.020 Kč. Dle obsahu výpisu z registru (č.l. 53 spisu) byly žalované odmítnuty žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 5.4.2016 v částce 60.000 Kč a ze dne 29.2.2016 v částce 50.000 Kč. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu (č.l. 55 -56 spisu) vyplývá, že žalovaná uvedla svůj průměrný měsíční příjem v částce 12.500 Kč s tím, že bydlí v nájmu a její výdaje na bydlení představují měsíčně částku 1.200 Kč, žalovaná nemá žádné vyživovací povinnosti a nemá žádné jiné výdaje. Stejné skutečnosti jsou uvedeny v žádosti ze dne 20.7.2016 (č.l. 58 spisu). Příjem ve výši 12.500 Kč měsíčně uvedla žalovaná rovněž v čestném prohlášení (č.l. 54 spisu). Z listiny označené žalobcem jako výsledek ratingu (č.l. 52 spisu) nebyla učiněna žádná pro věc relevantní skutková zjištění, když se jedná pouze o tabulku, ze které není patrné, k jaké konkrétní osobě s má vztahovat. Dle částečného výpisu z účtu (č.l. 57 spisu) představoval měsíční příjem žalované v období od ledna 2016 do července 2016 částku v rozmezí 8.309 Kč až 20.101 Kč. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu