41 C 115/2020-39 — Okresní soud Brno-Venkov

1.) Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela její právní předchůdkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c.) s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 3 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] Dále uvedla, že žalovaný se s vrácením zápůjčky dostal do prodlení, kdy ke dni [datum] zápůjčku neuhradil ani částečně. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Uvedla, že předmětem vymáhání je neuhrazená jistina zápůjčky a zákonný úrok z prodlení. Současně tvrdila, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2.) Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně v žalobě uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách Ferratum, respektive formou textové zprávy SMS. Tvrdila, že odesláním žádosti o půjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami a s informacemi v nich uvedenými a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný uvedl také údaj o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Tvrdila, že smluvní strany se dohodly, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy Ferratum poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti žalovaného. 3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4.) Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobkyně v prvé řadě soudu předložila k důkazu sjetinu (kopii) listin nazvané„ Load application info“ a dále listiny nazvanou [příjmení] [příjmení] – Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu pro klienty v České republice – vše bez jakéhokoliv podpisu či ověření podpisu žalovaného. Soud je toho názoru, že předložené listiny neprokazují uzavření smlouvy s žalovaným, případně zda byl žalovaný s těmito listinami vůbec seznámen. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Soud nevzal za prokázané, že žalovaný se se smlouvou seznámil a souhlasil s jejím obsahem na základě toho, odeslal žádost o půjčku žalobkyni (její právní předchůdkyni). Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně (nebo její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedená listina tak nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořena, zda se vůbec vztahuje k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Za této situace by žalobkyně mohla předkládat jí vyhotovené tabulky a výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. V řízení nebyl žalobkyní předložen jakýkoliv důkaz, kterým by mohla spolehlivě prokázat tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy s žalovaným. Toto platí také o tvrzení, že žalovanému byly poskytnuty předmětné finanční prostředky žalobkyní. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila potvrzení [právnická osoba] o odeslané platbě dne [datum] ve výši 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z tohoto předloženého důkazu však soud mohl mít za prokázané pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na uvedený účet částku 3 000 Kč. Z této skutečnosti soud však nemohl vzít za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému tvrzené finanční prostředky. Nadto žalobkyně ani netvrdila, že uvedený účet je účtem žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení bylo postupitelem (právní předchůdkyní žalobkyně) žalovanému oznámeno dne [datum]. Upomínkou ze dne [datum] právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5.) Usnesením ze dne 27. 10. 2020, č. j. 41 C 115/2020-20 vyzval soud žalobkyni k doplnění svých tvrzení, mimo jiné, ohledně data a způsobu uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným a prokázání tvrzení o převzetí zápůjčky žalovaným. Žalobkyně k výzvě soudu žádná tvrzení nedoplnila, důkazy neoznačila a k jednání soudu se nedostavila s tím, že se omluvila a navrhla věc projednat v její nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobkyni a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobkyni poučení jinou cestou, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 6.) S ohledem na výše uvedené soud dospěl tedy k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a proto soud žalobu neshledal důvodnou. Soud žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7.) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).