41 C 157/2021-38 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 13. 5. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 29. 9. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 333,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 31. 10. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 750 Kč, vždy nejpozději do 17. dne v měsíci, a to společně s úrokem ve výši 16,90% ročně poplatky dle ceníku. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dále uvedla, že z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek, úvěr ke dni 22. 7. 2020 zesplatnila, neboť k tomuto dni byl žalovaný v prodlené s více než 2 splátkami. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 13 925,74 Kč, spolu s poplatky ve výši 408,17 Kč, částkou 1 868,10 na dlužném úroku ve výši 16,90% ročně počítaného z jistiny úvěru od 31. 10. 2018 do 22. 3. 2021, částku 759,49 Kč na dlužném zákonném úroku z prodlení za období od 23. 7. 2020 do 22. 3. 2021 z nesplacených splátek a dále smluvní úrok ve výši 16,90% ročně z částky 13 925,74 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení a 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 13 925,74 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací, které mu byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl příjem ve výši 14 119 Kč, což bylo ověřeno na základě transakcí příchozích na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Dále žalobkyně uvedla, že stanovila životní výdaje po zohlednění jeho situace ve výši 5 847 Kč. A dále tvrdila, že zjistila, že v době žádosti o úvěr měl žalovaný poskytnuté následující úvěry: kreditní kartu splátkovou mimo [anonymizována dvě slova] s limitem 50 000 Kč (ta však byla doplacena), dále kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 15 000 Kč a úvěr u [obec] [anonymizováno] se splátkou 1 544 Kč měsíčně. Splátka nového úvěru měla činit 750 Kč. Na základě těchto informací dospěla žalobkyně k závěru, že celkové splátkové zatížení žalovaného bude činit celkem 3 544 Kč, když příjem žalovaného shledala dostatečným k pokrytí splátek i životních výdajů. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 31. 10. 2018 a ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 31. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu [částka] (spotřebitelský úvěr), a to tak, že finanční prostředky bude žalovaný čerpat ze svého úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši [částka], vždy v 17. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 16,90% ročně, cena za využití úvěrového účtu„ Peníze na klik“ byla sjednána ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru, tj. za převod finančních prostředků z úvěrového účtu na splátkový účet a dále byla sjednána cena za vedení splátkového účtu, z něhož se žalovaný zavázal úvěr splácet. Přílohou smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2019 do 30. 11. 2019 bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným. 5. Upomínkami ze dne 28. 4. 2020 a ze dne 20. 6. 2020 byl žalovaný upomenuta o úhradu dlužné částky. Zesplatnění ze dne 22. 7. 2020 bylo žalovanému zasláno přípisem z téhož datu na adresu jeho trvalého bydliště. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 25. 3. 2021. 6. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo zjištěno jednak z úplného výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného za období od 1. 10. 2017 do 31. 10. 2018 (z výpisu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr, jeho splácení a dále příjmy a výdaje žalovaného za dané období), z informací poskytnutých žalobkyni žalovaným a z žádosti o poskytnutí úvěru. 7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 31. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 15 000 Kč, a to tak, že finanční prostředky žalovaný čerpal ze svého úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 750 Kč, vždy v 17. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 16,90% ročně, cena za využití úvěrového účtu„ Peníze na klik“ byla sjednána ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru, tj. za převod finančních prostředků z úvěrového účtu na splátkový účet a dále byla sjednána cena za vedení splátkového účtu, z něhož se žalovaný zavázal úvěr splácet. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 22. 7. 2020 úvěr zesplatnila. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným a údajů vyplývajících z jeho bankovního účtu vedeného u žalobkyně. 8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § [číslo] tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná. 12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne 31. 10. 2018, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, uváděný příjem žalovaného ve výši 14 119 Kč byl žalobkyní ověřen na základě transakcí příchozích na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace ve výši 5 847 Kč, věděla, že žalovaný splácel v době žádosti o úvěr tři úvěry: kreditní kartu splátkovou mimo [anonymizována dvě slova] s limitem 50 000 Kč (ta však byla doplacena), dále kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 15 000 Kč a úvěr u [obec] [anonymizováno] se splátkou 1 544 Kč měsíčně. Splátka nového úvěru měla činit 750 Kč. 14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových