7 C 69/2021-27 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 598 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobkyně zjistila, že [značka automobilu] [anonymizováno] s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], je evidováno v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon). Vozidlo tak bylo nepojištěno 143 dní. Žalobkyni tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu ve výši 12 298 Kč, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále jí vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně v souladu se zákonem zaslala žalovanému dne 12. 2. 2020 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, splatnost příspěvku tak nastala po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy, tedy ke dni 28. 3. 2020. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně v žalobě zcela konkrétně specifikovala výpočet dlužného příspěvku, ohledně něj i nároku na zaplacení poplatku odkázala na příslušnou právní úpravu. Žalobkyně se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 12 598 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nerozporoval, neuvedl, že by dlužnou částku byť jen zčásti uhradil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.); žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na zahájení řízení a žalovaný se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž ve výzvě byl poučen, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. 4. Soud na základě žalobních tvrzení, listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 12. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného jakožto vlastníka/provozovatele vozidla [registrační značka], [VIN kód] k zaplacení příspěvku do garančního fondu za období od 15. 7. 2019 do 4. 12. 2019 spolu s náklady uplatnění celkem v částce 12 598 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 28. 3. 2020. Žalovaný tak byl ode dne 29. 3. 2020 v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobkyní opakovaně vyzýván upomínkou ze dne 11. 6. 2020. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky její právní zástupkyní (upomínka ze dne 18. 1. 2021 spolu s informací k podané zásilce). 5. Bylo tak prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla, [registrační značka] porušil povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění platném a účinném v daném období (zákon), když v době od 15. 7. 2019 do 4. 12. 2019, tj. 143 dní, provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobkyni tak za tuto dobu v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu (143 dní) a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., určena částkou ve výši 86 Kč. Výše příspěvku tak činí 12 298 Kč. Žalovaný byl v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinen žalobkyni zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 300 Kč. Výzva k úhradě příspěvku i nákladů byla zaslána žalovanému a splatnost příspěvku včetně nákladů na jeho vymáhání nastala dne 28. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně se tak po něm oprávněně domáhá jak částky 12 298 Kč odpovídající příspěvku do garančního fondu, tak částky 300 Kč odpovídající nákladům na jeho mimosoudní vymáhání, tedy celkem částky 12 598 Kč. 6. Protože žalovaný nezaplatil žalobkyni ve lhůtě splatnosti peněžitý dluh, žalobkyně se po něm oprávněně ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni zahájení řízení. Soud v daném případě při výpočtu aplikoval § 14b citované vyhlášky, neboť návrh je podán na ustáleném vzoru a soudu je ze soudní činnosti známo, že žalobkyní jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni pak byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (3 x 300 Kč), a to za přípravu a převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby. Podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 100 Kč (3 x 100 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH (252 Kč). Celkem tak úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší částka 2 252 Kč.