34 C 147/2022-50 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 6.180,55 Kč, úrok ve výši 4.541 Kč, částku 690 Kč a na smluvní pokutě částku 10.000 Kč. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 20.000 Kč, jejíž nedílnou součástí byly obchodní pomníky a sazebník. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Úvěr čerpal žalovaný bezhotovostně na svůj bankovní účet. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy ze dne [datum] na žalobce. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Zástupce žalobce omluvil neúčast žalobce a zástupce žalobce při jednání soudu dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu Obchodní podmínky a Smlouvu o úvěru. Ze Smlouvy o úvěru nevyplývá, že by tato smlouva byla uzavřena žalovaným, jelikož není žalovaným podepsána. Obchodní podmínky neprokazují, že by žalovaný byl s touto listinou seznámen či s ní vyslovil souhlas. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si právní předchůdce žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. K totožnému závěru soud dospěl ohledně žalobcem předložené tabulky na č.l. 15 spisu. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena, zda se vůbec vztahuje k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listině uvedeny. Dále žalobce předložil výzvu k úhradě, upomínky a oznámení o postoupení pohledávky, absentuje však doklad o doručení žalovanému, když z podacího archu doručení zásilek nevyplývá. Dále žalobce předložil kopii smlouvy o postoupení pohledávek, kterou měla být tvrzená pohledávka postoupena na žalobce, a kopii listiny, která má být patrně částí výpisu z účtu (č.l. 16-18 spisu). Tato listina uvádí, že dne [datum] měla být odeslána částka 8.000 Kč, dne [datum] částka 5.300 Kč a dne [datum] částka 6.700 Kč. Není ale patrné, na účet jakého majitele měla být částka zaslána. Uvedená listina je pouze malým fragmentem výpisu se začerněnými údaji. Uvedená listina dle názoru soudu neprokazuje poskytnutí úvěru žalovanému, neboť žalovaný není v listině vyjma údaje„ [celé jméno žalovaného]“ nijak konkrétně identifikován, např. datem narození nebo rodným číslem tak, aby bylo patrné, že se jedná o osobu žalovaného. Z výpisu vyplývá, že účet, ze kterého byly platby odepsány, patřil právnímu předchůdci žalobce. Z potvrzení (č.l. 29 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Pokud žalobce dále k důkazu označil listinu„ výpis úkonů“, tuto k důkazu nepředložil. K jednání soudu dne [datum] se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru právním předchůdcem žalobce s žalovaným a dále k označení důkazu k prokázání tvrzení o poskytnutí částky 20.000 Kč žalovanému. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a tvrzení o poskytnutí částky 20.000 Kč žalovanému prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Soud proto zamítl žalobu pro neunesení břemene důkazního žalobcem. Za situace, kdy žalobce neprokázal uzavření smlouvy o úvěru, nebyl prokázán ani jím tvrzený nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně či úroku a poplatků, jelikož z žádné k důkazu provedené listiny nevyplývá, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta v uvedené výši či úroky a poplatky. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci neúspěšný žalobce by byl povinen hradit náklady řízení žalovanému. Jelikož však žalovanému dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.