34 C 278/2021-81 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 4.000 Kč a dále částku 342,86 Kč s úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 1.7.2010 s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. V rámci smlouvy byl sjednán pronájem příjímacího zařízení, jehož převzetí potvrdila žalovaná na zakázkovém listu ze dne 24.11.2014. Právní předchůdce žalobce od smlouvy dopisem ze dne 21.2.2018 odstoupil. V souladu s článkem 3.6. všeobecných obchodních podmínek byla žalovaná povinna vrátit nepoškozené a funkční zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení byla ve všeobecných smluvních podmínkách sjednána smluvní pokuta, která dle ceníku činí 4.000 Kč. Žalovaná dále nehradila sjednanou cenu za pronajaté zařízení ve výši 100 Kč za měsíc, která jí byla vyúčtována fakturami splatnými dne 20.12.2017, dne 20.1.2018, dne 20.2.2018 a dne 20.3.2018, kdy v posledním případě se jedná pouze o částku 42,86 Kč. Právní předchůdce žalobce (v důsledku fúze sloučením společnost [právnická osoba]) postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce smlouvou ze dne 20.6.2019. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se nevyjádřily. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Dle obsahu smlouvy byl rovněž žalované poskytnut modem, ze smlouvy však nevyplývá, že by se mělo jednat o zpoplatněnou službu, s výjimkou připojovacího poplatku 1 Kč. Za této situace jsou bezpředmětné důkazy vyúčtováním a výpisy právního předchůdce žalobce z„ klientského účtu“, ve kterých jsou tyto částky požadovány. Ve smlouvě není přímo sjednána smluvní pokuta. V článku 3.8. všeobecných smluvních podmínek je uvedena smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč pro případ nevrácení zařízení žalovanou. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaná vystupovala při sjednání smlouvy o úvěru jako spotřebitel, ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo nikoliv ve smlouvě, ale pouze ve všeobecných obchodních podmínkách, jejichž znění neměla žalovaná možnost jakkoliv ovlivnit. V této souvislosti lze odkázat na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, tedy, že rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Uvedeným způsobem nelze smluvní pokutu platně sjednat. Ze zakázkových listů vyplývá předání koncového zařízení žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.6.2019 měla být tvrzená pohledávka postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 21.2.2018 odstoupil právní předchůdce žalobce od smlouvy. Dopisem ze dne 7.3.2019 bylo žalované oznámeno postoupení tvrzené pohledávky na žalobce. Dopisem ze dne 20.1.2020 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Jelikož nebyla smluvní pokuta platně sjednána, soud žalobu ohledně smluvní pokuty zamítl. Stejně tak soud zamítl žalobu ohledně částky 342,86 Kč, která měla dle tvrzení žalobce představovat sjednanou platbu za poskytnutí koncového zařízení, jelikož zpoplatnění ze smlouvy nevyplývá. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl v řízení neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.