34 C 281/2021 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 34.969,26 Kč s úrokem ve výši 1.271,15 Kč, úrokem z prodlení v výši 2.264,15 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.469,26 Kč za dobu od 29.1.2021 do zaplacení a úrokem ve výši 22,7 % ročně z částky 33.469,26 Kč za dobu od 29.1.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl dne 8.4.2019 úvěr ve výši 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách ve výši 894,02 Kč spolu s úrokem ve výši 22,7 % ročně. Dopisem ze dne 20.4.2020 došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce požaduje dlužnou jistinu s úrokem a úrokem z prodlení. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne 21.1.2021. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne 8.12.2021 žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě platných schvalovacích strategií právního předchůdce žalobce a z veřejných registrů. Příjem žalovaného byl deklarován ve výši 13.768 Kč měsíčně a celkový měsíční čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši 35.000 Kč. V případě výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z odhadu vycházejícího z historických dat Českého statistického úřadu. Předchozí závazky žalovaného činily měsíčně částku 574,06 Kč a částku 745 Kč. Výdaje žalovaného činily 300 Kč měsíčně. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 8.4.2019 měl být předmětem úvěr v částce 35.000 Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po 894,02 Kč. Úrok měl představovat 22,70 % ročně a sazba RPSN 25,18 %. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Smlouva však není podepsána žalobcem ani žalovaným, z listiny proto nelze dospět k závěru, že by smlouva byla uzavřena. Dle platební historie ve spojení s výpisem z účtu čerpal žalovaný dne 8.4.2019 částku 35.000 Kč a celkem uhradil platby ve výši 6.882,39 Kč. Dopisem ze dne 22.4.2020 mělo být žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru v částce 38.319,37 Kč, dopisem ze dne 2.2.2021 mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, žalobce však ani přes výzvu soudu dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu neprokázal doručení uvedených zásilek žalovanému. Žalobce v podání ze dne 28.1.2022 uvedl, že disponuje pouze doklad o odeslání, nikoliv doručení zásilek. V případě výzvy zástupce žalobce ze dne 23.2.2021 k úhradě částky 47.963,36 Kč předložil žalobce pouze podací arch s odesláním zásilky, který ale doručení neprokazuje. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dle potvrzení o důchodu ze dne 17.12.2018 představoval invalidní důchod žalovaného měsíčně částku 13.768 Kč. Z vyjádření banky ze dne 8.12.2021 vyplývá obecné sdělení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle údajů poskytnutých v žádosti ze dne 3.4.2019 s tím, že tyto údaje měly být porovnávány s interními a externími databázemi a dále od příjmů odečteny splátkové a nesplátkové výdaje, včetně nákladů na vyživované osoby. Uvedené údaje nejsou nikterak konkretizovány, žádost ani listiny dokládající poměry žalovaného nejsou připojeny. Součást sdělení tvoří prostá tabulka s uvedením měsíčního příjmu žalovaného 13.500 Kč, celkovým příjmem domácnosti 35.000 Kč za situace, kdy zdroj příjmu je ale pouze jeden a dále podíl žalovaného na nákladech na bydlení v rozsahu 38,57 % bez uvedení konkrétních částek a výdajů. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy žalovaný již měl mít další splátky závazků, a to při příjmu tvořeném invalidním důchodem III. stupně. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými příjmy a výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. V důsledku uvedeného je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na tento závěr pak nebylo třeba žalobce vyzývat k označení důkazu prokázání tvrzení o řádném uzavření úvěrové smlouvy. S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 35.000 Kč, na kterou dosud uhradil dle platební historie 6.882,39 Kč, zbývá tedy uhradit 28.117,61 Kč. Ve vztahu ke splatnosti uvedené částky vycházel soud, za situace, kdy žalobcem předložené upomínky a výzvy nemají prokázáno doručení žalovanému a žalobce v tomto směru ani přes poučení a výzvu soudu neunesl břemeno důkazní, z doručení žaloby žalovanému dne 20.12.2021, splatnost částky tak nastala 21.12.2021 a od 22.12.2021 je žalovaný v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky 28.117,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 22.12.2021, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 57 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 28.346,78 Kč), neúspěšný ohledně 43 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 21.042,23 Kč). Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %. Náhrada nákladů řízení se