34 C 291/2021-114 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 5.178 Kč s úrokem ve výši 266,82 Kč, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 15. 4. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 15. 4. 2020 do zaplacení. Žalobce tvrdí, že dne 2.11.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru ve výši 5.000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 21,9 % ročně, úvěr byl žalované poskytnut. V souladu s obchodními podmínkami přistoupil právní předchůdce žalobce k zesplatnění úvěru dne 18.6.2019. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dále dne 14.7.2013 uzavřena smlouva o poskytování bankovních služeb, od které právní předchůdce žalobce odstoupil dne 25.3.2020. Dluh žalované představuje dle tvrzení žalobce jistinu ve výši 5.000 Kč, úrok ve výši 266,82 Kč a poplatky ve výši 178 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Usnesením ze dne 19.11.2021, č.j. 34 C 291/2021-41, vyzval soud žalobce k doplnění základních skutkových tvrzení, konkrétně jaké povinnosti žalovaná porušila, s jakým splátkami se dostala do prodlení, jaké splátky uhradila a jak byly započteny. Dále byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení ohledně konkrétního čerpání úvěru žalovanou, výpočtů požadovaných částek, posouzení úvěruschopnosti žalované. Podáním ze dne 29.11.2021 žalobce doplnil následující tvrzení. Žalovaná byla oprávněna čerpat povolený debet kdykoliv po dobu účinnosti smlouvy s tím, že celkový debet nesměl přesáhnout částku 5.000 Kč. Žalovaná byla rovněž oprávněna debet kdykoliv zcela nebo částečně splatit. Konkrétní částky představující čerpání úvěru jsou uvedeny v přehledném výpisu z osobního účtu, ve kterém jsou uvedeny bezhotovostní platby i výběry z bankomatu. Úrok ve výši 266,82 Kč byl celkově dle výpisu z účtu naúčtován v částce 436,80 Kč a ponížen splátkou ve výši 169,98 Kč dne 15.4.2019. Poplatky ve výši 178 Kč představují 2 x měsíční poplatek 89 Kč dle Ceníku, str. 1, čl. 1 [číslo]. Konkrétní okolnosti uzavření smlouvy (ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované) žalobce nezná, jelikož nebyl účastníkem smlouvy. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem bylo předmětem smlouvy poskytnutí úvěru na běžném účtu do částky 5.000 Kč. Dle smlouvy o bankovních službách uzavření dne 14.7.2013 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou bylo předmětem smlouvy zřízení a vedení běžného účtu. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.8.2018 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.5.2020 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.4.2020 měla být tvrzená pohledávka za žalovanou postoupena společností [právnická osoba] nejprve na [právnická osoba], a.s. a poté na žalobce. Dopisem ze dne 28.5.2020 měla být žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky. Dopisem ze dne 25.3.2020 měl právní předchůdce žalobce od smlouvy o poskytování bankovních služeb odstoupit. Dopisem ze dne 21.8.2020 měl vyzvat zástupce žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby. Dopisem ze dne 18.6.2019 měl být úvěr prohlášený za splatný. U všech uvedených dopisů však absentuje doklad o doručení žalované, jelikož žalobcem předložené podací archy doručení zásilek neprokazují. Dle vyjádření právního předchůdce žalobce bylo při poskytnutí úvěru vycházeno z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti, kdy žalovaná uvedla příjmy 15.000 Kč. Tento příjem byl porovnáván s výdaji odhadnutými ze statistických dat. Dále bylo vycházeno z interních zdrojů. Z předložených výpisů z účtu neučinil soud s ohledem na absenci základních skutkových tvrzení žádná relevantní skutková zjištění. V žalobním návrhu v prvé řadě absentují základní skutková tvrzení, ze kterých by bylo patrné, jaké konkrétní částky žalovaná čerpala, s jakými konkrétními splátkami se žalovaná dostala do prodlení, jaké splátky byly žalovanou uhrazeny a jak byly započteny, co přesně představuje částka 5.000 Kč, z jakých složek se skládá a dále zda a jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalobce ani jeho zástupce se k jednání soudu nedostavili, zástupce navrhl věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 občanského soudního řádu k doplnění základních skutkových tvrzení ohledně výše uvedených základních skutkových tvrzení. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Důsledkem neunesení břemene tvrzení ve vztahu ke shora uvedeným skutečnostem je pak neúspěch žalobce v projednávané věci. V případě výpočtu požadované částky se jedná o zcela základní skutková tvrzení, bez kterých není patrné, co přesně nárok žalobce představuje a jak k jím požadované dlužné částce dospěl. Rovněž není patrné, zda a jaké platby žalovaná učinila a jak byly započteny. Je pouze věcí žalobce, aby se k nařízenému soudnímu jednání řádně dostavil a byl tak schopen plnit své procesní povinnosti spočívající v doplnění základních skutkových tvrzení. Ve sporném civilním řízení není přípustné, aby chybějící skutková tvrzení za žalobce doplňoval či jinak dovozoval soud, či je dokonce nahrazoval vlastními zjištěními a úvahami z připojených listinných důkazů. S ohledem na uvedené závěry soud žalobní návrh zamítl pro neunesení břemene tvrzení žalobcem ohledně základních skutkových tvrzení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.