41 C 1/2022-42 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 2. 11. 2020, ve znění doplnění žaloby z 14. 2, 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 709,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 12. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal finanční částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 709,70 Kč do 26. 4. 2018. Dále tvrdila, že finanční prostředky žalovanému poskytla prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval svými osobními údaji, následně mu byl zřízen uživatelský účet, po odeslání žádosti o poskytnutí úvěru a po prověření úvěruschopnosti žalovaného, byl žalovanému zaslán návrh smlouvy o úvěru, který žalovaný akceptoval zadáním sms kódu, který mu byl zaslán na telefonní [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena zadáním sms kódu, kdy následně byl žalovanému zaslán [příjmení] pro výběr finančních prostředků. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný finanční prostředky vybral dne 12. 4. 2018. Závěrem uvedla, že žalovaný svůj závazek neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne 27. 6. 2020. 2. Úvěruschopnost žalovaného původní žalobkyně ověřovala z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, EUCB. Dále žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 10. 2018. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázovou platbou společně s poplatkem ve výši 709,70 Kč, a to do 26. 4. 2018. Z kopie listiny o platbě nebyly zjištěny žádné skutečnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi CreditPortal a. s. a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 10. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dne dopisem ze dne 27. 6. 2020. Upomínkou ze dne 27. 6. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení úvěru. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky elektronických komunikací smlouvu o úvěru, výše úvěru byla dohodnuta na částku 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena, žalobkyně vyzvala žalovaného o úhradu dlužné částky. 6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 8. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. 9. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází, jako je, např. insolvenční rejstřík a centrální evidence exekucí. K tomuto soud doplňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů v daném případě nemohlo dojít. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k právnímu závěru, že úvěrová smlouva je, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. 11. Dále má soud za to, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o tom, že smlouva byla se žalovaným platně uzavřena. Žalobkyně v řízení předložila sjetinu formulářové smlouvy bez jakéhokoliv podpisu či ověření, která však neprokazuje uzavření smlouvy s žalovaným či zda byl žalovaný s touto listinou vůbec seznámen. Z předložených důkazů soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně (její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázala seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. 12. A konečně soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovanému poskytla tvrzenou částku ve výši 1 000 Kč. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila kopii potvrzení vytvořeného právní předchůdkyní žalobkyně, když z tohoto předloženého důkazu soud nemohl mít za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému tvrzené finanční prostředky a žalovaný je čerpal. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listině uvedeny. 13. S ohledem na výše uvedené soud dospěl tedy k závěru, že úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla smlouva o úvěru uzavřena a že na jejím základě poskytla žalovanému finanční prostředky. Soud žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).