7 C 189/2022-24 — Okresní soud Brno-Venkov

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Sdělil, že žalovaná je provozovatelem osobního motorového vozidla tovární značky Audi, [registrační značka], které bylo dne [datum] žalobkyní odtaženo z ulice [ulice] v [obec], neboť tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci z důvodu blokového čištění. Lokalita, ze které bylo vozidlo odtaženo, byla označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání. Cena za technický úkon, při odtahu a vrácení vozidla zpět do místa odtahu, činí celkem 1 500 Kč Cena za tento úkon při blokovém čištění je stanovena na základě usnesení Rady města Brna č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019. Žalovaná dlužnou částku dosud neuhradila, ačkoliv byl k její úhradě vyzvána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nezpochybnil a označené důkazy nevyvrátil. Ve věci bylo jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.); žalované bylo doručeno předvolání k jednání řádně a včas v souladu s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. U jednání dne [datum] bylo provedeno dokazování elektronickými dokumenty připojenými k návrhu. Byl tak zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného v návrhu. Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění, které platilo ke dni uskutečnění odtahu, podle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu byl právně posouzen zjištěný skutkový stav. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Úrok z prodlení je přisouzen z dlužné jistiny podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) ve spojení s nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb. v relaci ke splatnosti pohledávky a prvnímu dni prodlení dlužníka. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou doručenou dne [datum]. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. Náhrada nákladů řízení se sestává z paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. (100 Kč za předžalobní výzvu dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a 2 x 300 Kč dle § 2 odst. 3 citované vyhlášky za podání návrhu a účast u jednání) a zaplaceného soudního poplatku 400 Kč. Ohledně přiznané náhrady účelně vynaložených nákladů žalobci soud vycházel z judikatorních závěrů, a to především Ústavního soudu dostupných na https://nalus.usoud.cz (např. nález ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09 a nález ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12 nebo plenární nález ze dne 14. 10. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 39/13), z nichž se podává, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit své zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů. Posledně zmíněný nález sp. zn. Pl 39/13 ze dne 14. 10. 2014 však zdůrazňuje také zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kterou lze naplnit přiznáním paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 o. s. ř., která bude naplněna právě přiznáním takové paušální náhrady i žalobci, bez zřetele na to, zda je statutárním městem.