14 C 86/2022-50 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 28. 2. 2022 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 30 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 560 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který žalobce poskytl žalované. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaná si usnesení o výzvě k vyjádření spolu s žalobou v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedla (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. ke dni 20. 7. 2023). Žalovaná byla ve výzvě poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo 430357 soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 13. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které jí žalobce poskytl částku 20 000 Kč. Žalovaná dle smlouvy měla žalobci vrátit jistinu 20 000 Kč, dále úrok ve výši 3 960 Kč a souhrnný poplatek v celkové výši 12 400 Kč skládající se z poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy úvěr splácet v týdenních splátkách po 606 Kč. V čl. 5 předmětné smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila, že převzala od žalobce v hotovosti celou uvedenou částku půjčky v den podpisu smlouvy o půjčce. Z informací o úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 20. 10. 2020 splátku ve výši 3 000 Kč a dne 24. 11. 2020 splátku ve výši 2 800 Kč. Dále již úvěr nesplácela. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované a vycházel z těchto informací: vyplněné podklady klienta ohledně aktuální finanční situace, kontrola zaměstnání telefonicky, kontrola náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Žalobce tak posoudil schopnost žalované úvěr splácet jako dostatečnou. V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předložil jako důkaz, žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku ve výši 5 800 Kč vydělil týdenní splátkou 606 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 28. 12. 2020. Žalobce v žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby dle platnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 6. 12. 2021 a datum prodlení ke dni 7. 12. 2021. Soud žalobu částečně zamítl, a to v tzv. souhrnném poplatku ve výši 12 400 Kč, neboť podle názoru soudu nárok na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč i nárok na poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč nejsou důvodné. V daném případě se jedná o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku, které nepožívá právní ochrany. Hotovostní inkaso splátek mělo představovat náklady a odměnu obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek (60 týdnů) v místě bydliště žalované. K této činnosti však vůbec nedošlo, neboť žalovaná uhradila pouze 2 splátky, a to 3 000 Kč a 2 800 Kč. I kdyby se přesto někdy obchodní zástupce žalobce do místa bydliště žalované dostavil (což žalobce neprokázal), byl by tento nárok v rozporu s dobrými mravy. Z úvěrové smlouvy totiž nevyplývá, že by žalovaná měla možnost se rozhodnout o způsobu, jakým bude úvěr splácet. Žalobce prostě jednostranně úvěr navýšil o částku 6 400 Kč (1/3 jistiny úvěru) za jakýsi hotovostní výběr splátek, kterýžto způsob je při současných technických možnostech (například internetové bankovnictví a podobně) zcela zbytečný, účelový a zatěžující obě strany, žalovanou navíc i finančně. Pro žalovanou by bylo mnohem efektivnější, aby úvěr splácela například trvalým příkazem ze svého účtu, čímž by ušetřila částku 6 000 Kč. Tato možnost však žalované zřejmě dána nebyla, a proto tento nárok nepožívá právní ochrany, neboť se jedná o zjevné zneužití práva. Navíc k žádným šedesáti návštěvám obchodního zástupce žalobce v místě bydliště žalované ani nedošlo. Rovněž i nárok na zaplacení částky 6 000 Kč za administrativní činnost není důvodný a jedná se také o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Žalobce si totiž účtuje za zpracování úvěru, za zavedení do systému účtování a za tisk dokumentů celkem částku 6 000 Kč, tedy téměř jednu třetinu půjčené částky. Tato výše poplatku za administrativní činnost se zcela vymyká (procentuálně k jistině) podobným poplatkům u důvěryhodných společností poskytujících půjčky a úvěry. Žalobce navíc ani po doručení usnesení k doplnění žaloby neprokázal odůvodněnost této částky a nedoložil výši svých administrativních nákladů. Soud proto i v této části žalobu zamítl. Ve zbytku uplatněného nároku, tedy v částce 18 160 Kč s příslušenstvím soud žalobě vyhověl, neboť žalovaná žádným způsobem nezpochybnila tvrzení žalobce o nezaplacení zbývající části jistiny a obchodního úroku a neprokázala, že by úvěr splatila. Požadovaný zákonný úrok z prodlení je v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., přičemž jako první den prodlení žalobce určil následující den po splatnosti celého úvěru, tedy 7. 12. 2021. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal převážně úspěšnému žalobci poměrnou část jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce se domáhal celkem částky 34 993 Kč (příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku), obdržel celkem částku 20 794 Kč (kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobce byl tedy úspěšný v 60 % uplatněného nároku, ve 40 % byl neúspěšný. Proto má nárok na 20 % svých nákladů řízení (60% mínus 40 %). V případě plného úspěchu by měl žalobce nárok na náklady řízení ve výši 1 423 Kč, kterážto částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 223 Kč a dvě paušální částky (2× 100 Kč) nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. – předžalobní výzva, podání žaloby. Přiznaná částka 285 Kč představuje 20 % z této částky.