29 C 165/2022-130 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 36 416,48 Kč se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 36 416,48 Kč za dobu od 15. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 416,48 Kč za dobu od 15. 10. 2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že nabyl pohledávku za žalovaným od společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) na základě smlouvy ze dne 25.10.2021 [právnická osoba] poskytla na základě žádosti žalovaného ze dne 6. 6. 2005 žalovanému úvěr ke kreditní kartě, žádost byla bankou akceptována dne 12. 6. 2005, kdy žalovanému byl otevřen úvěrový účet a poskytnuta kreditní karta, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Podle obchodních podmínek v případě schválení žádosti o vydání karty měl být žalovaný informován dopisem zaslaným společně s kreditní kartou, čímž měla být smlouva uzavřena. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit 43 000 Kč, s možností navýšení až na částku 600 000 Kč. Minimální měsíční splátka byla sjednána ve výši 3,2 % z aktuálního zůstatku úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, banka proto dne 12. 1. 2021 úvěr zesplatnila v částce 36 416,48 Kč, představující jistinu, přičemž žalobce dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny. 2. Usnesením ze dne 7. 2. 2023, č.j. 29 C 165/2022-42, soud vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, zejména tvrzení ohledně uzavření smlouvy, předání a aktivaci karty, poskytnutí úvěru, porušení smluvních podmínek žalovaným, zesplatnění úvěru, výpočtu dlužné částky, doručení zásilek žalovanému a aktivní věcné legitimaci žalobce (nabytí pohledávky společností [právnická osoba]). 3. Podáním ze dne 15. 3. 2023 žalobce doplnil, že smlouva byla uzavřena akceptací žádosti žalovaného o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne 6. 6. 2005, nejpozději dne 29. 7. 2005 došlo k akceptaci žádosti ze strany žalobce, kdy v tento den došlo k prvnímu čerpání poskytnutého úvěru ze strany žalovaného. Převzetí žádosti je prokazováno dokumentem [anonymizována tři slova], ze kterého je patrné vyzvednutí dokumentů na adrese [adresa]. K převzetí platební karty došlo ve lhůtě 14 pracovních dnů od uzavření úvěrové smlouvy a k prvnímu čerpání úvěru došlo dne 29. 7. 2005. K čerpání úvěru docházelo postupně, jak je patrné z měsíčního výpisu z účtu. Žalobce neuvedl, kdy byla žalovaným uhrazena poslední splátka. Veškeré finanční transakce jsou patrné z měsíčních výpisů z účtu. Oznámení o zesplatnění bylo doručováno na adresu trvalého bydliště žalovaného dne 14. 1. 2021, kterou sdělil žalovaný právnímu předchůdci žalobce. Výše jistiny vyplývá z měsíčních výpisů. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Zástupce žalobce a žalobce se z jednání soudu omluvili, navrhli věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. 6. Podle žádosti ze dne 6. 6. 2005 podal žalovaný společnosti [právnická osoba] žádost o vydání [anonymizováno] kreditní karty, konkrétní podmínky kreditní karty v žádosti obsaženy nejsou. Dle podmínek uvedených na zadní straně žádosti potvrdil žalovaný, že se seznámil se Sazebníkem a s obchodními podmínkami pro držitele [anonymizováno] kreditních karet. Ze shora uvedených listin nevyplývá, že by žalovanému měl být poskytován úvěr, resp. o jaký konkrétní úvěr by se mělo jednat a za jakých podmínek byl žalovanému poskytnut. Dále žalobce předložil dokument označený [anonymizována tři slova], ze které má vyplývat převzetí žádosti od žalovaného kurýrem, a údaje o zaměstnavateli a verifikaci klienta, avšak bez uvedení data a podpisu. Obchodní podmínky pro držitele [anonymizováno] kreditních karet měly tvořit součást smlouvy mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, není z nich však patrné, zda s nimi byl žalovaný seznámen a vyslovil s nimi souhlas. Stejné závěry učinil soud ohledně sazebníku poplatků a ceníku služeb. 7. Smlouvou o prodeji části závodu měla být údajná pohledávka za žalovaným převedena na společnost [právnická osoba] Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2021 měla být údajná pohledávka za žalovaným postoupena společností [právnická osoba] na žalobce. 8. Dopisem ze dne 15. 11. 2021 měl být žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky, dopisem ze dne 14. 1. 2021 měl být tvrzený úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne 4. 1. 2022 měl žalobce vyzvat žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Žalobce však nepředložil žádný důkaz prokazující doručení dopisu žalovanému. Doručení zásilek žalovanému neprokazují podací archy, jelikož z těch je patrné pouze odeslání zásilek, nikoliv jejich doručení žalovanému. 9. Pokud žalobce předložil výpisy z účtu a souhrnný výpis z účtu kreditní karty, tyto listiny mají podle tvrzení žalobce dokládat postupné čerpání a splácení úvěru žalovaným. K obsahu uvedených listin je v prvé řadě třeba uvést, že v řízení zcela absentují konkrétní tvrzení žalobce ohledně čerpaných a splácených částek žalovaným. Taková tvrzení lze učinit i odkazem na další listiny, nicméně musí se jednat o listiny zcela jasné a přehledné, ze kterých jsou uvedené údaje patrné bez dalšího. V uvedeném případě tak tomu ale není. Ve sporném řízení není přípustné, aby soud v předložených důkazech sám pátral a činil zjištění ve vztahu k chybějícím skutkovým tvrzením, resp. vlastními úvahami o tom, co by z jednotlivých listin mohlo snad vyplývat, nahrazoval nedostatečná skutková tvrzení žalobce. 10. Z kopie občanského průkazu žalovaného a z údajů o zaměstnavateli a verifikaci klienta nebyla učiněna žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 11. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se uzavření smlouvy o úvěru dospěl soud k závěru, žalobce neprokázal, že by předmětná smlouva byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vůbec uzavřena. Z žádosti žalovaného nevyplývá, že by měl být žalovanému poskytnut konkrétní úvěr s konkrétně sjednanými podmínkami. Dále z listin předložených žalobcem nevyplývá akceptace případné žádosti o úvěr právním předchůdcem žalobce, stejně tak jako nebyl žalobcem předložen důkaz k prokázání tvrzení o předání kreditní karty žalovanému a aktivaci této karty. Tuto skutečnost žalobce neprokázal ani po výzvě soudu. Žalobce tedy neprokázal, že by právní předchůdce žalobce splnil svůj případný závazek z tvrzené úvěrové smlouvy v podobě vydání kreditní karty žalovanému. Nebylo-li prokázáno předání karty, jejímž prostřednictvím měl být úvěr čerpán, nelze dovodit, že by přímo žalovanému byla v souvislosti s předmětnou smlouvou poskytnuta jakákoli částka či že by žalovaný v souvislosti s úvěrem, který mu měl být údajně na základě předmětné smlouvy poskytnut, uhradil jakékoli splátky. Pro rozhodnutí ve věci je zásadní skutečnost, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně uzavření předmětné smlouvy a ohledně vydání kreditní karty žalovanému. Žalobce dále neunesl břemeno tvrzení ohledně čerpání konkrétních částek úvěru žalovaným a ohledně žalovaných provedených plateb a jejich započtení. Žalobce ani jeho zástupce se k jednání soudu nedostavili, navrhli věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti. Za této situace žalobce sám zmařil možnost, aby mu soud při jednání poskytl poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění shora uvedených skutkových tvrzení a označení důkazů tak, aby případně žalobce mohl řádně splnit svoji povinnost tvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání. 13. Z výše uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalobcem ohledně základních skutečností rozhodných v posuzované věci. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řízení, kdy ve věci neúspěšný žalobce by byl povinen hradit náklady řízení žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovanému dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.