34 C 182/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11.464 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.464 Kč za dobu od 10.7.2021 do zaplacení, částku 3.430 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11.464 Kč za dobu od 10.7.2021 do 7.10.2021. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 9.000 Kč, jejíž nedílnou součástí byly obchodní pomníky a sazebník. Žalobce poskytl žalovanému úvěr 9.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetových stránek žalobce. Úvěr čerpal žalovaný bezhotovostně na svůj bankovní účet. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, čímž žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobce vedle jistiny a poplatků požadoval zaplacení nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 3.430 Kč. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Zástupce žalobce omluvil neúčast žalobce a zástupce žalobce při jednání soudu dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru a všeobecné obchodní podmínky. Ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by tato smlouva byla uzavřena žalovaným, jelikož není žalovaným podepsána. Obchodní podmínky neprokazují, že by žalovaný byl s touto listinou seznámen či s ní vyslovil souhlas. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. K totožnému závěru soud dospěl ohledně žalobcem předloženého formuláře na č.l. 22-23 spisu. Žalobce předložil výzvu k úhradě, absentuje však doklad o doručení žalovanému. Pokud žalobce předložil listiny označené jako posuzování úvěruschopnosti a výpis posouzení úvěruschopnosti, neučinil z nich soud pro věc žádné relevantní závěry, když v prvé řadě nebylo v řízení prokázáno uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným. Dále žalobce předložil přehled bankovních transakcí a listinu označenou jako ověření totožnosti, z těchto listin však není patrné, kdo je majitelem účtu, na který měla být údajně částka 9.000 Kč poukázána. Uvedené slitiny představují stručnou tabulku, vytvořenou patrně samotným žalobcem, nikoliv výpis z účtu či jinou věrohodnou listinu prokazující zaslání konkrétní finanční částky konkrétně identifikované osobě. Z kopie občanského průkazu nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. K jednání soudu dne 28.6.2023 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným a dále k označení důkazu k prokázání tvrzení o poskytnutí částky 9.000 Kč žalovanému. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru a tvrzení o poskytnutí částky 9.000 Kč žalovanému prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Soud proto zamítl žalobu pro neunesení břemene důkazního žalobcem. Za situace, kdy žalobce neprokázal uzavření smlouvy o úvěru, nebyl prokázán ani jím tvrzený nárok na zaplacení smluvní pokuty, úroku, poplatků nebo nákladů uplatnění pohledávky, jelikož z žádné k důkazu provedené listiny nevyplývá, že by mezi žalobcem a žalovaným byly tyto finanční částky sjednány. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci neúspěšný žalobce by byl povinen hradit náklady řízení žalovanému. Jelikož však žalovanému dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.