34 C 192/2022-62 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že právní předchůdce žalobce, [anonymizováno 8 slov]“ (dále jen„ původní věřitel“) jakožto věřitel splnil svou povinnost vyplývající mu ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] pod reg. [číslo] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 9.000.000 Kč v rámci úvěrového financování. V žalobním návrhu uvedl, že byl dne [datum] sepsán notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] notářský zápis č. N 194/2010, NZ [číslo], se svolením k vykonatelnosti, kdy účastníky sepisu byli původní věřitel, žalovaný jakožto dlužník a ručitelé [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] a Bc. [příjmení] [příjmení]. Předmětem notářského zápisu bylo uznání dluhu žalovaného a dohoda o splátkách se svolením k vykonatelnosti. Předmětná pohledávka vznikla a základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které se původní věřitel zavázal poskytnou žalovanému úvěr ve výši 9.000.000 Kč. K čerpání úvěru došlo dne [datum]. Žalovaný v notářském zápisu dluh uznal a zavázal se jej splácet dle sjednaného splátkového kalendáře. Ručitelé současně přijali závazek pohledávku uspokojit, pokud by tak v termínu splatnosti neučinil žalovaný. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou de [datum] mezi žalobcem a původním věřitelem byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalobce dále uvedl, že naléhavý právní zájem na předmětném určení spatřuje v tom, že mezi žalobcem jako oprávněným a ručiteli jako povinnými je vedeno řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 Co 317/2019, v jehož rámci byl žalobce vyzván k prokázání tvrzení, že původní věřitel splnil závazek ze smlouvy o úvěru. Byť žalobce v řízení předložil veškeré jemu dostupné litiny, krajský soud stále nemá splnění uvedené povinnosti za prokázané. Jelikož žalobce nedisponuje listinou splňující podmínky ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „exekuční řád“), nezbývá mu než žalobou v nalézacím řízení dosáhnout určovacího rozsudku. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobnímu návrhu ze dne [datum] uvedl, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dne [datum] úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9.000.000 Kč. Pohledávka původního věřitele byla přihlášena v insolvenčním řízení žalovaného a na přezkumném jednání dne [datum] uznána ve výši 9.442.026,97 Kč. Popřená část pohledávky představuje uplatněnou smluvní pokutu, která nebyla předmětem notářského zápisu. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného ze dne [datum] vyplývá čerpání úvěru žalovaným ve výši 9.000.000 Kč, a to od původního věřitele. 3. Z listinných důkazů byla učiněna následující skutková zjištění. 4. Dle výpisu z obchodního rejstříku je žalobce obchodní společností, jejímž předmětem činnosti je shromažďování a investování finančních prostředků. 5. Z obsahu notářského zápisu ze dne 9.4.2010, č. N 194/2010, NZ [číslo], sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že předchozí věřitel, žalovaný a ručitelé shodně prohlásili, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dne [datum] a původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9.000.000 Kč. Dále žalovaný uznal svůj závazek v částce 9.000.000 Kč se sjednaným úrokem z titulu poskytnutého úvěru. 6. Dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem byla předmětem úvěru částka 9.000.000 Kč, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému převodem na běžný účet žalovaného. 7. Dle výpisu z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] byla částka úvěru ve výši 9.000.000 Kč poskytnuta žalovanému dne [datum]. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele z úvěrové smlouvy postoupena na žalobce. 9. Výzvou Krajského soudu v Brně ze dne [datum] byl žalobce vyzván k prokázání vyplacení finančních prostředků žalovanému kvalifikovanou listinou. 10. V rámci právního posouzení žalobcem uplatněného nároku se soud v prvé řadě zabýval tím, zda lze ve sporném řízení rozsudkem soudu určit právní skutečnost tak, jak navrhuje žalobce. 11. Dle ustanovení § 43 odst. 1 exekučního řádu jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze vydat pověření podle § 43a jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas. 12. Dle ustanovení § 43 odst. 2 exekučního řádu v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas. 13. S ohledem na citovanou právní úpravu je tedy zásadní posouzení, zda je vykonatelnost předmětného notářského zápisu vázána na splnění odkládací podmínky. V takovém případě by možnost podání určovací žaloby vyplývala přímo ze zákonného ustanovení § 43 odst. 2 exekučního řádu a nebylo by třeba v řízení posuzovat otázku naléhavého právního zájmu na určení ve smyslu ustanovení § 80 občanského soudního řádu. 14. Při hodnocení uvedené otázky soud postupoval v souladu s právními závěry vyjádřeními v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2022, sp. zn. 20 Cdo 837/2022. Uvedené rozhodnutí uvádí, že v případě, kdy notářský zápis chybně uvádí, že v době jeho sepisu již peněžní prostředky byly poskytnuty dlužníkovi, přičemž ve skutečnosti k čerpání úvěru došlo až (několik dní) po jeho sepisu, je třeba dovodit, že vykonatelnost notářského zápisu je vázána na splnění odkládací podmínky spočívající v poskytnutí peněžních prostředků v budoucnu (byť tak není text notářského zápisu formulován). Splnění takové podmínky je potom třeba prokázat tzv. kvalifikovaným způsobem. V tomto směru lze doplnit, že citované rozhodnutí se týká přímo posouzení předmětného notářského zápisu ze dne [datum]. Soud proto dospěl k závěru, že se jedná o situaci upravenou ustanovením § 43 exekučního řádu. 15. Žalobce není schopen zajistit písemné potvrzení o splnění podmínky listinou vyhovující požadavkům ustanovení § 43 odst. 2 exekučního řádu a může se tedy domáhat žalobou v nalézacím řízení určení, že se podmínka splnila. Rozsudek vydaný v řízení je potom listinou prokazující splnění podmínky vyhovující uvedeným zákonným požadavkům. Nejedná se přitom o typickou žalobu o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu ustanovení § 80 občanského soudního řádu, ale o specifickou žalobu na určení existence právní skutečnosti (srov. totožně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.3.2018, sp. zn. 32 Cdo 5758/2017). 16. Z provedeného dokazování vyplývá, že úvěr byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne [datum], což rovněž uvádí žalovaný ve vyjádření k žalobě, tedy činí tuto skutečnost v řízení nespornou. 17. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobě vyhověl (výrok I.). 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobce byl ve věci zcela úspěšný a měl by proto právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění svého práva proti žalovanému. Jelikož zástupce žalobce při jednání soudu dne [datum] výslovně uvedl, že žalobce náhradu nákladů řízení nepožaduje, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II).