34 C 234/2023-44 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 37.182,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 37.182,91 Kč za dobu od 2.8.2013 do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 28.1.2008 smlouvu o úvěru na částku 70.000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 11,45 % ročně měsíčními splátkami po 1.217 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, závazek se proto stal splatným dne 15.8.2012. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 24.8.2018. Žalobce požaduje zaplacení shora uvedené částky tvořící jistinu dluhu a úrok z prodlení. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání soudu dne 4.9.2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobce omluvil svoji neúčast a navrhl jednat bez přítomnosti žalobce a jeho zástupce. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobkyně. Dle smlouvy o úvěru ze dne 28.1.2008 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byl žalovanému poskytnut úvěr 70.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 1.217 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 11,45 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.2.2023 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 16.7.2012 vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě částky 4.083 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12.8.2013 a dopisem ze dne 13.9.2018. Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě před podáním žaloby dopisem ze dne 22.6.2022. K uvedeným dopisům žalobce přiložil doklady o odeslání zásilek, nikoliv však důkazy k prokázání jejich doručení žalovanému. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce ani zástupce žalobce se k jednání soudu nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 občanského soudního řádu k doplnění tvrzení ohledně výpočtu dlužné jistiny úvěru, tvrzení ohledně uhrazených splátek žalovaným a konkrétních splátek, se kterými se žalovaný dostal do prodlení. Není-li prokázáno prodlení žalovaného, nelze dospět k závěru o zesplatnění dluhu. Žalobce nemohl být rovněž dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání uvedených tvrzení a dále tvrzení o doručení výzev žalovanému. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Důsledkem neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ve vztahu ke shora uvedeným skutečnostem je pak neúspěch žalobce v projednávané věci. S ohledem na uvedené závěry soud žalobní návrh zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci byl žalobce neúspěšný a byl by tak povinen nahradit náklady řízení žalovanému. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.