34 C 241/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 56.942,16 Kč s úrokem ve výši 1.372,30 Kč, úrokem z prodlení 2.056,55 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54.842,16 Kč za dobu od 2.2.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 54.842,16 Kč za dobu od 2.2.2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl dne 26.4.2019 úvěr ve výši 75.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách ve výši 1.147 Kč spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně. Ke dni 2.11.2022 došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy posouzena z údajů poskytnutých žalovaným, kdy právní předchůdce žalobce porovnával příjem žalovaného s výdaji odhadnutými na základě historických dat Českého statistického úřadu. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne 1.2.2023. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne 20.7.2023 žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů. Příjem žalovaného byl deklarován v žádosti o úvěr ve výši 27.363 Kč. V případě výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z historických dat Českého statistického úřadu, když žalovaný uvedl výdaje v částce 0 Kč. Předchozí závazky žalovaného činily měsíčně celkem částku 4.688 Kč. Žalovaný čerpal celkem částku 75.000 Kč a uhradil částku 44.878 Kč. Dále žalobce doplnil výpočet jednotlivých složek požadované částky. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 26.4.2019 vyplývá, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 27.363 Kč a výdaje v částce 0 Kč. Dle smlouvy ze dne 26.4.2019 a formuláře předsmluvních informací měl být předmětem úvěr v částce 75.000 Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po 1.147 Kč. Úrok měl představovat 9,9 % ročně a sazba RPSN 10,84 %. Součást smlouvy měl tvořit ceník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Dle výpisu z účtu ve spojení s tabulkou historie úvěru čerpal žalovaný dne 26.4.2019 částku 75.000 Kč. Dopisem ze dne 13.2.2023 mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, dopisem ze dne 1.10.2022 měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 5.604 Kč, dopisem ze dne 2.11.2022 k úhradě částky 56.943 Kč a dopisem ze dne 15.2.223 k úhradě částky 69.614,07 Kč. K dopisům předložil žalobce podací archy, které však prokazují pouze odeslání zásilek, nikoliv jejich doručení žalovanému. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.1.2023 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Z tabulky označené jako„ podklady pro súdné konanie“ nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Dle listiny označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ právní předchůdce žalobce vycházel ohledně výdajů žalovaného při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, když žalovaný uvedl v žádosti výdaje ve výši 0 Kč. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. V tomto směru absentuje konkrétní zjištění měsíčních výdajů žalovaného, které případně před uzavřením smlouvy měl právní předchůdce žalobce posuzovat. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy žalovaný již měl mít další splátky závazků. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými příjmy a výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. V důsledku uvedeného je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 75.000 Kč, na kterou dosud uhradil dle tvrzení žalobce 44.878 Kč, zbývá tedy uhradit 30.122 Kč. Ve vztahu ke splatnosti uvedené částky vycházel soud (za situace, kdy žalobcem předložené upomínky a výzvy nemají prokázáno doručení žalovanému a zástupce ani žalobce se k jednání soudu nedostavili) z doručení žaloby žalovanému dne 14.8.2023, splatnost částky tak nastala 15.8.2023 a od 16.8.2023 je žalovaný v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky 30.122 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 16.8.2023, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 44 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 30.456,23 Kč), neúspěšný ohledně 56 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 38.220,42 Kč). Za této situace by náleželo žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %. Jelikož však žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.