34 C 250/2022 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 105.117,68 Kč s úrokem ve výši 2.535,68 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 105.117,68 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 9,89 % ročně z částky 105.117,68 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl dne [datum] úvěr ve výši 104.834 Kč za účelem nákupu zboží. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku ve 40 měsíčních splátkách ve výši 3.087 Kč spolu s úrokem ve výši 9,89 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě příjmu žalovaného a porovnáním tohoto příjmu s výdaji odhadnutými na základě„ historických dat ČSÚ“. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet prodejce, konkrétně se jednalo o prodejce nábytku. Dopisem ze dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce požaduje dlužnou jistinu s úrokem a úrokem z prodlení. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěr byl žalovanému poskytnut v částce 104.834 Kč na účet prodejce, [právnická osoba] s.r.o. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl, že je invalidní důchodce s příjmem 19.323 Kč měsíčně, celkové náklady na domácnost má 3.000 Kč, nemá žádné závazky a bydlí v nájmu. V případě výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z odhadu vycházejícího z historických dat Českého statistického úřadu. Dále právní předchůdce žalovaného provedl lustraci žalovaného v rejstřících BRKI, NRKI a [příjmení]. Žalovaný na splátkách neuhradil ničeho. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle žádosti o uzavření smlouvy ve spojení s akceptací a rámcovou smlouvou měl být předmětem úvěr v částce 104.834 Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po 3.087 Kč. Úrok měl představovat 9,89 % ročně a sazba RPSN 10,41 %. Úvěr měl být poskytnut za účelem financování nákupu zboží na účet prodejce. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Žalovaný v žádosti uvedl, že je invalidní důchodce s příjmem 19.323 Kč měsíčně, celkové náklady domácnosti byly uvedeny v částce 3.000 Kč bez bližší specifikace. Stejné skutečnosti vyplývají z tabulky (č.l. 49 spisu). Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Dle kupní smlouvy ze dne uzavřené mezi prodejcem a žalovaným byl předmětem koupě nábytek financovaný prostřednictvím předmětného úvěru, celkem v částce 104.834 Kč. Dle dokladů o platbě ve spojení s dodacím listem byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobce částka 104.834 Kč za účelem financování nákupu zboží, a to platbou na účet prodejce. Dle tabulky úhrad (č.l. 53 spisu) neuhradil žalovaný žádnou splátku. Z kopie občanského průkazu žalovaného nebyly zjištěny žádné pro věc významné skutečnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení mělo být žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], žalobce však nepředložil důkaz o doručení oznámení žalovanému, pouze o odeslání zásilky (podací arch). Dopisem ze dne [datum] měl být žalovaný zástupcem žalobce vyzván k úhradě částky 123.155,83 Kč, žalobce však nepředložil důkaz o doručení oznámení žalovanému, pouze o odeslání zásilky (podací arch). Při jednání soudu dne [datum] zástupce žalobce výslovně uvedl, že žalobce důkazy k prokázání tvrzení o doručení zásilek žalovanému nedisponuje a není proto třeba, aby jej soud v tomto směru vyzýval k označení dalších důkazů. Soud proto žalobce nadbytečně v tomto směru nevyzýval dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, když z vyjádření zástupce žalobce bylo zřejmé, že žalobce důkazy nebude schopen označit a předložit. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy žalovaný měl splácet poskytnutý úvěr po dobu 40 měsíců a zjevně musel mít další výdaje spojené minimálně s úhradou nájemného a příslušných služeb (žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu), stejně tak jako alespoň běžné měsíční výdaje k uspokojení základních potřeb. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. V důsledku uvedeného je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 104.834 Kč, na kterou dosud neuhradil žádnou splátku, zbývá tedy uhradit 104.834 Kč. Ve vztahu ke splatnosti uvedené částky vycházel soud, za situace, kdy žalobcem předložené upomínky a výzvy nemají prokázáno doručení žalovanému a žalobce nebyl schopen důkazy označit (neunesl břemeno důkazní), z doručení žaloby žalovanému dne [datum], splatnost částky tak nastala [datum] a od