34 C 294/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3.936 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem, úrokem z prodlení a náklady na uplatnění pohledávky. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovanou uzavřel dne 27.1.2023 smlouvu o úvěru v částce 3.000 Kč prostřednictvím nabídky na poskytování finančních prostředků zveřejněné na internetové adrese žalobce. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem 744 Kč. Jelikož žalovaná poskytnutou částku neuhradila, vyúčtoval jí žalobce v souladu se smlouvou náklady spojené s uplatněním pohledávky 4.842 Kč a částku 192 Kč na smluvní pokutě. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, emailovým přípisem ze dne 2.10.2023 omluvila svoji účast při jednání s tím, že rozhodnutí ponechává na soudu. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru a předsmluvní informace, které však neprokazují uzavření smlouvy s žalovanou či zda byla žalovaná s těmito listinami vůbec seznámena. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalované, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi žalobcem a žalovanou byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaná byla s textem smlouvy seznámena a vyslovila s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalované s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalované a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Upomínkami ze dne 9.3.2023, ze dne 22.3.2023 a ze dne 3.4.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. Dále žalobce k důkazu předložil potvrzení o provedení plateb 3.000 Kč a 1 Kč, ze kterých však není patrné, o účet jakého subjektu se jedná, když osoba je identifikována pouze označením„ [celé jméno žalované]“. Z kopie občanského průkazu žalované nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí relevantní skutečnosti, stejně tak jako z tabulek„ Posouzení úvěruschopnosti žadatele“ a„ Centrální evidence exekucí“. K jednání soudu dne 2.10.2023 se žalobce nedostavil. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy, poskytnutí částky 3.000 Kč žalované a dále k označení důkazu k prokázání tvrzení o sjednání požadovaných poplatků a smluvních pokut. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy, poskytnutí částky 3.000 Kč žalované a sjednání poplatků a smluvních pokut prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Soud proto zamítl žalobu pro neunesení břemene důkazního žalobcem. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve věci neúspěšný žalobce by byl povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.